Sanhedrin 3b סנהדרין

který se neplatí podle [skutečné] hodnoty, učí také poloviční škodu, což je majetek, který se neplatí podle [skutečné] hodnoty; a protože chce učit poloviční škodu, učí také [celou] škodu.

Tři – odkud to máme? Neboť učili mudrci: „Hospodář přistoupí před soudce (elohim)“ (Ex 22,7) – to je jeden; „před soudce (elohim) přijde věc obou“ (Ex 22,8) – to jsou dva; „koho soudci (elohim) odsoudí“ (Ex 22,8) – to jsou tři; slova rabi Jošijahua.

Rabi Jonatan říká: První [zmínka] je řečena jako úvod, a úvody se nevykládají; spíše „před soudce přijde věc obou“ – to je jeden, „koho soudci odsoudí“ – to jsou dva, a soud nesmí mít sudý počet, [proto] se k nim přidá ještě jeden – to jsou tři.

Řekneme, že se rozcházejí v tom, zda se úvody vykládají: jeden soudí, že se úvody vykládají, a druhý soudí, že se nevykládají? Ne, podle všech se úvody nevykládají; rabi Jošijahu ti však řekne: Jestliže tak, ať Písmo řekne: „Hospodář přistoupí k soudci“; proč [říká] „před elohim“? Vyplývá z toho, [že to slouží] k počtu.

A rabi Jonatan [soudí, že Písmo] použilo běžný způsob řeči, jak lidé říkají: Kdo má spor, ať přistoupí k soudci.

A rabi Jošijahu nepřijímá [zásadu] soudu, který se může přiklonit [většinou]? Vždyť se učí: Rabi Eliezer, syn rabi Josiho Haglili, říká: Co učí [verš] „přikloníš se podle většiny“ (Ex 23,2)? Tóra řekla: Utvoř si soud, který se může přiklonit [většinou].

Zastává názor rabi Jehudy, který řekl sedmdesát, jak jsme se učili: Velký Sanhedrin měl sedmdesát jedna; rabi Jehuda říká: sedmdesát.

Řekni, že jsi to od rabi Jehudy slyšel u velkého Sanhedrinu, kde jsou [výslovně] psány verše; slyšel jsi to od něj [i] u ostatních soudů?

A řekneš-li, že v tom není rozdíl – vždyť jsme se učili: Vkládání rukou starších a zlomení šíje jalovice před třemi, slova rabi Šimona; rabi Jehuda říká: před pěti.

A říkali jsme: Jaký je důvod rabi Jehudy? „Starší vloží [ruce]“ (Lv 4,15) – „vloží“ [jsou] dva, „starší“ [jsou] dva, a soud nesmí mít sudý počet, [proto] se k nim přidá ještě jeden – to je pět.

[Názor] rabi Jošijahua jde dál než [názor] rabi Jehudy: neboť rabi Jehuda to nepřijímá [jen] u velkého Sanhedrinu, ale u ostatních soudů to přijímá; kdežto rabi Jošijahu to nepřijímá ani u ostatních soudů. Co tedy činí s [veršem] „přikloníš se“? Vztahuje ho na hrdelní spory,

ale nikoli na majetkové spory. Avšak to, co jsme se učili: Dva říkají „nevinen“ a jeden říká „vinen“ – je nevinen; dva říkají „vinen“ a jeden říká „nevinen“ – je vinen; řekneme, že to není podle rabi Jošijahua?

Můžeš říci, že [je to] i [podle] rabi Jošijahua: Odvozuje to úvahou od lehčího k těžšímu z hrdelních sporů: Jestliže u hrdelních sporů, které jsou závažnější, řekl Milosrdný: Jdi za většinou, u majetkových sporů tím spíše.

Učili mudrci: Majetkové spory před třemi; Rabi říká: před pěti, aby byl rozsudek vynesen třemi. Copak u tří není rozsudek vynesen dvěma? Takto to míní: Protože rozsudek [vynášejí] tři. Zřejmě soudí, že tři, jak jsou psáni, jsou psáni pro vynesení rozsudku.

Rabi Abahu to zpochybnil: Pak by ale velký Sanhedrin musel mít sto čtyřicet jedna [soudců], aby byl rozsudek vynesen sedmdesáti jedna, a malý Sanhedrin by musel mít čtyřicet pět, aby byl rozsudek vynesen dvaceti třemi!

Spíše: „Shromáždi mi sedmdesát mužů“ (Nu 11,16) – řekl Milosrdný: od chvíle shromáždění [jich je] sedmdesát. „Obec bude soudit… a obec vysvobodí“ (Nu 35,24–25) – rovněž od chvíle, kdy obec soudí. Tak i zde: „Hospodář přistoupí k soudcům“ (Ex 22,7) – od chvíle přistoupení [jich je] tři.

Spíše toto je důvod Rabiho: „koho soudci prohlásí za vinného“ (Ex 22,8) – [množné číslo znamená] dva; řečeno je „soudci“ dole a řečeno je „soudci“ nahoře: jako dole [jsou] dva, tak i nahoře [jsou] dva; a soud nesmí mít sudý počet, [proto] se k nim přidá ještě jeden – to je pět.