Ševuot 15b שבועות

A řekneš-li, že nechá zbytky zkvasit a posvětí jimi [nádvoří] – vždyť je psáno: „nebude pečeno kvašené, [je to] jejich podíl“ (Lv 6,10), a Reš Lakiš řekl: Ani jejich podíl nebude pečen kvašený!

Proč by [nádvoří] nemohl posvětit dvěma chleby o Letnicích? Protože to není možné.

Jak bychom to udělali? Postavíme ho předem a posvětíme ho předem? Dva chleby se posvěcují [teprve] poražením beránků!

Postavíme ho předem a posvětíme ho dnes? Potřebujeme posvěcení v době stavby.

Postavíme ho o svátku a posvětíme ho o svátku? Stavba Svatyně nepřekonává svátek.

Necháme [chleby] na potom, postavíme ho a posvětíme ho? Stanou se neplatnými přenocováním.

Postavíme ho v předvečer svátku a necháme na něm kousek, abychom, jakmile den začne, ho ihned dokončili a posvětili? Stavba Svatyně se nekoná v noci, neboť Abaje řekl: Odkud [víme], že stavba Svatyně se nekoná v noci? Neboť je řečeno: „a v den, kdy postavil příbytek“ (Nu 9,15) – ve dne se staví, v noci se nestaví. Proto to není možné.

„A se zpěvem.“ Rabíni učili: Píseň děkovné oběti [se zpívala] s citerami, s harfami a s činely na každém nároží a na každém velkém kameni v Jeruzalémě, a říká [se]: „Vyvyšuji tě, Hospodine, neboť jsi mě vytáhl“ atd. (Ž 30,2), a píseň proti útokům [zlých duchů]; a někteří říkají: píseň proti ranám.

Kdo říká „ranám“ – neboť je psáno: „a rána se nepřiblíží k tvému stanu“ (Ž 91,10); a kdo říká „útokům“ – neboť je psáno: „padne po tvém boku tisíc“ (Ž 91,7).

A říká [se]: „Kdo bydlí v úkrytu Nejvyššího, přebývá ve stínu Všemohoucího“ (Ž 91,1) až po „Neboť ty, Hospodine, jsi mé útočiště; Nejvyššího sis učinil svým příbytkem“ (Ž 91,9); a znovu říká: „Žalm Davidův, když prchal před svým synem Abšalomem. Hospodine, jak mnoho je mých protivníků“ (Ž 3,1–2) až po „U Hospodina je spása; na tvém lidu ať je tvé požehnání. Sela“ (Ž 3,9).

Rabi Jehošua ben Levi říkal tyto verše a [teprve pak] uléhal. Jak to mohl dělat? Vždyť rabi Jehošua ben Levi řekl: Je zakázáno léčit se slovy Tóry! K ochraně je to jiné.

Ale když řekl „je zakázáno“, [jde o případ], kdy je tu rána? Jestliže je tu rána, je to [jen] zakázáno, a nic víc? Vždyť jsme se učili: Kdo šeptá [verše] nad ránou, nemá podíl na světě příštím! K tomu bylo řečeno: Rabi Jochanan řekl: Učili to o tom, kdo [při tom] plive, protože se nezmiňuje jméno Nebes spolu s plivnutím.

„Soud kráčí a dvě děkovné oběti za nimi“ atd. Chceš tím říci, že soud jde před děkovnými oběťmi? Vždyť je psáno: „a za nimi šel Hošaja a polovina judských knížat“ (Neh 12,32)! Takto to říká: soud kráčí, [tj.] dvě děkovné oběti kráčejí a soud za nimi.

Jak kráčejí? Rabi Chija a rabi Šimon, syn Rabiho – jeden říká: jedna vedle druhé, a jeden říká: jedna za druhou. Podle toho, kdo říká „jedna vedle druhé“, je vnitřní ta, která je blíže hradbě; podle toho, kdo říká „jedna za druhou“, je vnitřní ta, která je blíže soudu.

Učili jsme se: Vnitřní se jí a vnější se spaluje. Budiž podle toho, kdo říká „jedna za druhou“ – proto se vnitřní jí, neboť přichází vnější před ní a posvěcuje [místo] pro ni. Ale podle toho, kdo říká „jedna vedle druhé“ – obě se posvěcují současně!

A podle tebe, podle toho, kdo říká „jedna za druhou“ – posvěcuje snad jedna? Vždyť jsme se učili: „[přístavek], který nebyl zřízen se všemi těmito“; a i podle toho, kdo říká „s jednou ze všech těchto“, obě jsou jedním přikázáním!

Spíše řekl rabi Jochanan: