Sota 10b סוטה

ale „vajakri“ [dal vzývat]. To učí, že praotec Abraham dal jméno Svatého, budiž požehnán, do úst každému, kdo šel kolem. Jak? Poté, co jedli a pili, vstali, aby mu žehnali. Řekl jim: Cožpak jste jedli z mého? Jedli jste z [majetku] Boha světa! Děkujte, chvalte a žehnejte Tomu, který promluvil, a svět povstal.

„A Juda ji spatřil a pokládal ji za nevěstku, neboť si zakryla tvář“ (Gn 38,15) – protože si zakryla tvář, pokládal ji za nevěstku?

Řekl rabi Eleazar: [Znamená to], že si v domě svého tchána zakrývala tvář [a proto ji nepoznal]. Neboť řekl rabi Šmuel bar Nachmani, řekl rabi Jonatan: Každá nevěsta, která je v domě svého tchána cudná, má tu zásluhu, že z ní vzejdou králové a proroci. Odkud to víme? Z Tamar. Proroci – neboť je psáno: „Vidění Izajáše, syna Amocova“ (Iz 1,1); králové – z Davida. A řekl rabi Levi: Tuto věc máme podáním od svých otců: Amoc a Amacjáš byli bratři.

„Když ji vyváděli (mucet)“ (Gn 38,25) – mělo by tam stát „mitcet“! Řekl rabi Eleazar: Poté, co se našla její znamení, přišel Samael a vzdálil je, přišel Gabriel a přiblížil je.

To je, co je psáno: „Předníkovi sboru, na [nápěv] „Němá holubice v dálavách“, Davidův michtam“ (Ž 56,1). Řekl rabi Jochanan: Od chvíle, kdy byla její znamení vzdálena, stala se jako němá holubice. „Davidův michtam“ – že z ní vzešel David, který byl ponížený (mach) a bezúhonný (tam) vůči všem. Jiný výklad: „michtam“ – že jeho rána (maka) byla celistvá (tama), neboť se narodil obřezaný. Jiný výklad: „michtam“ – jako se ve svém mládí ponižoval před tím, kdo byl větší než on, aby se učil Tóru, tak [činil] i ve své velikosti.

„A ona poslala ke svému tchánovi se vzkazem: Jsem těhotná s mužem, jemuž tyto věci patří“ (Gn 38,25) – ať mu to řekne přímo! Řekl Rav Zutra bar Tuvja, řekl Rav, a někteří říkají, řekl Rav Chana bar Bizna, řekl rabi Šimon Zbožný, a někteří říkají, řekl rabi Jochanan jménem rabiho Šimona ben Jochaje: Pro člověka je lepší, aby se vrhl do ohnivé pece, než aby veřejně zahanbil svého bližního. Odkud to víme? Z Tamar.

„Poznej, prosím“ (Gn 38,25) – řekl rabi Chama bar Chanina: Slovem „poznej“ zvěstoval [Juda] svému otci, slovem „poznej“ zvěstovali jemu. Slovem „poznej“ zvěstoval: „Poznej, prosím, zda je to suknice tvého syna“ (Gn 37,32); slovem „poznej“ zvěstovali jemu: „Poznej, prosím, čí [jsou tyto věci]“.

„Prosím“ – „na“ není nic jiného než výraz prosby. Řekla mu: Prosím tě, poznej tvář svého Stvořitele a neodvracej ode mne své oči.

„I poznal to Juda a řekl: Ona je spravedlivější než já“ (Gn 38,26) – to je, co řekl Rav Chanin bar Bizna, řekl rabi Šimon Zbožný: Josef, který posvětil Jméno Nebes ve skrytu, měl tu zásluhu, že mu přidali jedno písmeno ze jména Svatého, budiž požehnán, jak je psáno: „Jako svědectví to ustanovil v Jehosefovi“ (Ž 81,6).

Juda, který posvětil Jméno Nebes veřejně, měl tu zásluhu, že je celé jeho jméno nazváno po jménu Svatého, budiž požehnán. Jakmile se přiznal a řekl: „Ona je spravedlivější než já“, vyšel nebeský hlas a řekl: Ty jsi zachránil Tamar a její dva syny před ohněm; při tvém životě, že pro tvou zásluhu zachráním tři z tvých potomků před ohněm. Kdo jsou oni? Chananja, Mišael a Azarja.

„Ona je spravedlivější než já (mimeni)“ – odkud to věděl? Vyšel nebeský hlas a řekl: Ode mne (mimeni) vyšly tyto skryté věci.

„A už ji více (ve-lo jasaf od) nepoznal“ (Gn 38,26) – řekl Šmuel Saba, tchán Rav Šmuela bar Amiho, jménem Rav Šmuela bar Amiho: Jakmile ji poznal, už od ní nepřestal. Zde je psáno „ve-lo jasaf od“, a tam je psáno: „mocným hlasem, který nepřestával (ve-lo jasaf)“ (Dt 5,19).

„Abšalom se pyšnil svými vlasy atd.“ – Učili naši mistři: Abšalom se vzbouřil svými vlasy, jak je řečeno: „A v celém Izraeli nebylo muže tak krásného jako Abšalom“ atd. „A když si stříhal hlavu – a stávalo se to na konci každého roku, že se stříhal, protože mu [vlasy] byly těžké, i stříhal je – vážil vlasy své hlavy: dvě stě šekelů podle královské váhy“ (2S 14,25–26). Učili [v baraitě]: [Je to] závaží, kterým váží lidé z Tiberiady a lidé ze Seforis.

Proto byl pověšen za své vlasy, jak je řečeno: „A Abšalom narazil na Davidovy služebníky; Abšalom jel na mule, a mula vběhla pod větve velkého terebintu, i zachytil se hlavou za terebint a zůstal viset mezi nebem a zemí, a mula, která byla pod ním, utekla“ (2S 18,9). [Vzal meč a chtěl jej (vlasy) uříznout.] Učili v domě rabiho Jišmaela: V tu chvíli se pod ním rozevřelo podsvětí (šeol).

„A král se zachvěl, vystoupil do horní místnosti nad branou a plakal; a takto mluvil, když šel: Můj synu Abšalome, můj synu, můj synu [Abšalome], kéž bych byl zemřel já místo tebe, Abšalome, můj synu, můj synu!“ (2S 19,1). „A král si zahalil tvář a král volal hlasitě: Můj synu Abšalome, Abšalome, můj synu, můj synu!“ (2S 19,5). Proč těchto osm [slov] „můj synu“? Sedmi jej vyvedl ze sedmi oddílů gehinomu; a ten další – někteří říkají, že jím připojil jeho hlavu k jeho tělu, a někteří říkají, že jím jej přivedl do budoucího světa.

„A Abšalom za svého života vzal a postavil si“ (2S 18,18) – co znamená „vzal“? Řekl Reš Lakiš: Že si vzal špatný obchod. „Pomník, který je v Královském údolí (emek)“ atd. – řekl rabi Chanina bar Papa: [Stalo se to] podle hluboké (amuka) rady Krále světa,