Sota 17a סוטה

MIŠNA: Když přistoupil k psaní svitku, od kterého místa píše? Od „jestliže

neležel [s tebou] muž… ale ty, jestliže jsi zbloudila, ač jsi patřila svému muži“ (Nu 5,19–20). A nepíše

„A kohen zaváže ženu přísahou“, ale píše: „Hospodin tě učiní kletbou a přísahou… a tyto vody kletby vejdou do tvých útrob, aby ti nadmuly břicho a ochabila kyčel“ (Nu 5,21–22). A nepíše: „A žena řekne: Amen, amen.“

Rabi Josi říká: Nevynechával [nic].

Rabi Jehuda říká: Vůbec nepíše nic jiného než „Hospodin tě učiní kletbou a přísahou…“ a „tyto vody kletby vejdou do tvých útrob…“, a nepíše: „A žena řekne: Amen, amen.“

GEMARA: V čem se rozcházejí? Rozcházejí se v tomto verši: „A kohen napíše tyto kletby do knihy“ (Nu 5,23).

Rabi Meir zastává názor: „Kletby“ – vlastní kletby; „ty kletby“ (ha-alot) – k zahrnutí kleteb, které vyplývají z požehnání; „tyto“ (ele) – k vyloučení kleteb v Deuteronomiu; „ty“ (ha-ele) – k vyloučení příkazů a přijetí [slovem] amen.

A rabi Josi? Všechno, jak jsi řekl, [avšak] „et“ – k zahrnutí příkazů a přijetí.

A rabi Meir? Nevykládá [slovo] „et“.

A rabi Jehuda vykládá všechny jako zúžení: „Kletby“ – vlastní kletby; „ty kletby“ – k vyloučení kleteb, které vyplývají z požehnání; „tyto“ – k vyloučení kleteb v Deuteronomiu; „ty“ – k vyloučení příkazů a přijetí.

A rabi Meir – čím se liší toto „he“, jímž zahrnuje, a čím se liší ono „he“, jímž vylučuje?

„He“, které je u rozšíření, je rozšířením; „he“, které je u zúžení, je zúžením.

A nezastává snad rabi Meir, že ze záporu slyšíš klad? [Proč by tedy kletby z požehnání musely být psány?]

Řekl rabi Tanchum: Je psáno „hinaki“ [s „he“ na konci, tj. „buď čistá“ jako požehnání, z něhož vyplývá kletba].

Vykládal rabi Akiva: Muž (iš) a žena (iša) – mají-li zásluhu, Šchina je mezi nimi; nemají-li zásluhu, oheň (eš) je stráví.

Řekl Rava: A [oheň] ženy je horší než [oheň] muže. Z jakého důvodu? Tento [oheň] je spojený a tento není spojený.

Řekl Rava: Proč řekla Tóra: Přines prach pro sotu? Má-li zásluhu, vzejde z ní syn jako náš otec Avraham, o němž je psáno: „Prach a popel“ (Gn 18,27); nemá-li zásluhu, ať se vrátí do svého prachu.

Vykládal Rava: Za odměnu za to, že náš otec Avraham řekl: „A já jsem prach a popel“, získali jeho synové dvě přikázání: popel krávy a prach sotě.

Ale je tu přece také prach k zakrytí krve!

Tam je [jen] dokončení přikázání, prospěch tam není.

Vykládal Rava: Za odměnu za to, že náš otec Avraham řekl: „Ani nit, ani řemínek od sandálu“ (Gn 14,23), získali jeho synové dvě přikázání: nit z modři (techelet) a řemínek tefilin.

Pochopitelné je to u řemínku tefilin, neboť je psáno: „A všechny národy země uvidí, že se nad tebou vzývá Hospodinovo jméno“ (Dt 28,10), a učí se: Rabi Eliezer Veliký říká: To jsou tefilin na hlavě.

Ale nit z modři – co je [na ní záslužného]? Neboť se učí: Rabi Meir říkával: Čím se liší modř od všech ostatních barev?

Tím, že modř je podobná moři, moře je podobné nebeské klenbě a nebeská klenba je podobná Trůnu slávy, jak je řečeno: „A viděli Boha Izraele, a pod jeho nohama bylo cosi jako dlažba ze safíru a jako samo nebe co do čistoty“ (Ex 24,10), a je psáno: „Jako vzhled safírového kamene, podoba trůnu“ (Ez 1,26).

MIŠNA: Nepíše ani na desku, ani na papyrus, ani na