Sota 35a סוטה

„A šli a přišli“ (Nu 13,26). Řekl rabi Jochanan ve jménu rabiho Šimona ben Jochaje: [Písmo] srovnává odchod s příchodem: jako příchod [byl] se zlým úmyslem, tak i odchod [byl] se zlým úmyslem.

„A vyprávěli mu a řekli: Přišli jsme“ atd. (Nu 13,27), a je psáno: „Avšak lid je silný“ (Nu 13,28). Řekl rabi Jochanan (pomůcka: pravda, sám, Lévi) ve jménu rabi Meira: Každá pomluva, která nemá na začátku něco pravdy, se nakonec neudrží.

„A Kalev utišil lid k Mojžíšovi“ (Nu 13,30). Řekl Raba: Že je [k Mojžíšovi] obrátil slovy.

Jozue začal mluvit. Řekli mu: Tenhle s uťatou hlavou [tj. bezdětný] bude mluvit?

[Kalev] řekl: Jestliže budu mluvit [jako on], řeknou o mně něco a umlčí mě. Řekl jim: A to jediné nám udělal syn Amramův? Mysleli si, že mluví v jeho neprospěch, a utichli.

Řekl jim: Vyvedl nás z Egypta, rozdělil nám moře a krmil nás manou. Kdyby řekl: Udělejte žebříky a vystupte na nebesa, cožpak bychom ho neposlechli? „Vystupme, vystupme a podmaníme si ji“ atd. (Nu 13,30).

„Ale muži, kteří vystoupili s ním, řekli: Nemůžeme“ atd. (Nu 13,31). Řekl rabi Chanina bar Papa: Velkou věc řekli zvědové v té hodině: „neboť je silnější než my [mimenu]“ – nečti „než my“, ale „než on“; jako by [řekli]: ani hospodář nemůže odtamtud vynést své věci.

„Je to země, která pojídá své obyvatele“ (Nu 13,32). Vykládal Rava: Řekl Svatý, budiž požehnán: Já jsem to zamýšlel k dobru, a oni to vyložili ke zlému. Já jsem to zamýšlel k dobru: všude, kam přišli, zemřel jejich přední muž, aby [obyvatelé] byli zaměstnáni a nevyptávali se po nich. A někteří říkají: Zemřel Jób a všichni byli zaměstnáni smutečním nářkem. Oni to vyložili ke zlému: „Je to země, která pojídá své obyvatele.“

„A byli jsme ve svých očích jako kobylky, a tak jsme byli“ atd. (Nu 13,33). Řekl Rav Mešaršeja: Zvědové byli lháři. Budiž, „byli jsme ve svých očích jako kobylky“ – dobře; ale „a tak jsme byli v jejich očích“ – odkud to mohli vědět?

A tak tomu není: když [obři] pořádali smuteční hostinu, pořádali ji pod cedry; a když je [zvědové] uviděli, vylezli a seděli na stromech. Slyšeli, jak říkají: Vidíme lidi, kteří vypadají jako kobylky na stromech.

„A celá pospolitost pozvedla a vydala svůj hlas a lid plakal [té noci]“ (Nu 14,1). Řekl Raba ve jménu rabiho Jochanana: Ten den byl [předvečer] devátého avu. Řekl Svatý, budiž požehnán: Oni plakali pláčem zbytečným, a já jim ustanovím pláč na pokolení.

„A celá pospolitost řekla, že je ukamenují“, a je psáno: „A Hospodinova sláva se ukázala ve stanu setkávání“ (Nu 14,10). Řekl rabi Chija bar Aba: Učí, že vzali kameny a házeli je vzhůru.

„A zemřeli muži, kteří vynesli zlou pověst o zemi, ranou“ (Nu 14,37). Řekl rabi Šimon ben Lakiš: Že zemřeli neobvyklou smrtí. Řekl rabi Chanina bar Papa: Vykládal rabi Šila z Kfar Tamarty: Učí, že se jim protáhl jazyk a spadl jim na pupek, a z jazyka vycházeli červi a vcházeli jim do pupku a z pupku vcházeli do jazyka. A Rav Nachman bar Jicchak řekl: Zemřeli záškrtem.

A jakmile poslední z Izraele vystoupil z Jordánu, voda se vrátila na své místo, jak je řečeno: „A když kohanim, kteří nesli schránu smlouvy Hospodinovy, vystoupili ze středu Jordánu, [a] chodidla nohou kohanim se vytrhla na suchou zem, vrátily se vody Jordánu na své místo a tekly jako včera a předevčírem přes všechny jeho břehy“ (Joz 4,18).

Ukázalo se, že schrána, její nosiči a kohanim byli na jedné straně a Izrael na druhé straně. Schrána nesla své nosiče a přešla, jak je řečeno: „A když celý lid dokončil přechod, přešla schrána Hospodinova a kohanim před lidem“ (Joz 4,11).

A kvůli této věci byl potrestán Uza, jak je řečeno: „A přišli ke humnu Kidon a Uza vztáhl ruku, aby uchopil schránu“ (1Pa 13,9). Řekl mu Svatý, budiž požehnán: Uzo, [schrána] nesla své nosiče – sebe samu tím spíše [unese]!

„A vzplanul Hospodinův hněv proti Uzovi a Bůh ho tam zabil pro to pochybení [šal]“ atd. (2S 6,7). Rabi Jochanan a rabi Elazar: Jeden říká: kvůli pochybení; a druhý říká: že vykonal svou potřebu před ní.

„A zemřel tam u schrány Boží“ (2S 6,7). Řekl rabi Jochanan: Uza přišel do budoucího světa, neboť je řečeno: „u schrány Boží“ – jako schrána trvá navěky, tak i Uza přišel do budoucího světa.

„A David se rozhněval [vajichar], že Hospodin protrhl trhlinu do Uzy“ (2S 6,8). Řekl rabi Elazar: Že se mu změnila tvář jako připálený koláč [chararah].

Pak tedy všude, kde je psáno „vajichar“, je tomu tak? Tam je psáno „hněv“, zde „hněv“ psáno není.

Vykládal Rava: Proč byl David potrestán? Protože nazval slova Tóry písněmi, jak je řečeno: „Písněmi mi byla tvá ustanovení v domě mého putování“ (Ž 119,54).

Řekl mu Svatý, budiž požehnán: Slova Tóry, o nichž je psáno: „Upřeš na ni své oči, a už tu není“ (Př 23,5), nazýváš písněmi? Hle, nechám tě klopýtnout ve věci, kterou znají i školní děti. Neboť je psáno: „Ale synům Kehatovým nedal [vozy], protože služba svatyně“ atd. (Nu 7,9) – a on ji vezl na voze.

„A [Bůh] zasáhl muže Bet Šemeše, protože se dívali do schrány“ (1S 6,19). Protože se dívali, zasáhl je? Rabi Abahu a rabi Elazar: Jeden říká, že žali a [přitom] se klaněli; a druhý říká, že také mluvili slova: