Temura 16a תמורה

Rav Josef řekl: [Mišna] učí o „vadě“ [sporu ohledně] vkládání rukou.

Ale vždyť sám Josef ben Joezer se o vkládání rukou přel! – Když se o něm přel, bylo to na konci jeho let, kdy srdce [schopnost učení] ochabla.

K věci samé: Rav Jehuda řekl, že Šmuel řekl: Tři tisíce halach bylo zapomenuto ve dnech smutku za Mojžíše. Řekli Jehošuovi: Zeptej se [Boha]! Odpověděl jim: „Není na nebesích“ (Dt 30,12).

Řekli Šmuelovi: Zeptej se! Odpověděl jim: „Toto jsou přikázání“ (Lv 27,34) – prorok nesmí od nynějška zavést nic nového. Rabi Jicchak Napacha řekl: I [halacha o] oběti za hřích, jejíž majitelé zemřeli, byla zapomenuta ve dnech smutku za Mojžíše.

Řekli Pinchasovi: Zeptej se! Odpověděl: „Není na nebesích.“ Řekli Elazarovi: Zeptej se! Odpověděl jim: „Toto jsou přikázání“ – prorok nesmí od nynějška zavést nic nového.

Rav Jehuda řekl, že Rav řekl: V hodině, kdy Mojžíš, náš učitel, odcházel do rajské zahrady, řekl Jehošuovi: Zeptej se mě na všechny pochybnosti, které máš. Odpověděl mu: Mistře, copak jsem tě opustil jedinou chvíli a odešel jinam? Což jsi o mně nenapsal: „Jeho služebník Jehošua, syn Nunův, mladík, se nevzdaloval ze stanu“ (Ex 33,11)? Ihned Jehošuova síla ochabla, zapomněl tři sta halach, vzniklo mu sedm set pochybností a celý Izrael povstal, aby ho zabil.

Svatý, budiž požehnán, mu řekl: Říci ti [ty halachy] není možné; jdi a zaměstnej je válkou, jak se praví: „Po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova, řekl Hospodin [Jehošuovi]…“ (Joz 1,1).

V baraitě se učilo: Tisíc sedm set úsudků od lehčího k těžšímu, shodných výrazů [gezera šava] a drobných podrobností písařů bylo zapomenuto ve dnech smutku za Mojžíše.

Rabi Abahu řekl: Přesto je Otniel ben Kenaz obnovil svým bystrým rozborem, jak se praví: „A dobyl jej Otniel, syn Kenazův, bratr Kalevův, [a ten mu dal svou dceru Achsu za ženu]“ (Joz 15,17). A proč byla nazvána Achsa? Protože každý, kdo ji viděl, se rozhněval [ko'es] na svou ženu.

„Když přišla, přemlouvala ho, aby si vyžádal od jejího otce pole, a sesedla [vaticnach] z osla“ (Joz 15,18). Co je „vaticnach“? Rava řekl, že rabi Jicchak řekl: Řekla mu: Jako tento osel, jakmile nemá v jeslích potravu, hned křičí, tak žena, jakmile nemá v domě obilí, hned křičí.

„Řekla: Dej mi požehnání, neboť jsi mi dal zemi Negev“ (Joz 15,19) – dům vysušený [menugav] od všeho dobra. „Dej mi i prameny vod“ – člověka, který nemá nic než jen Tóru. „A Kalev jí dal horní prameny i dolní prameny“ – řekl jí: Ten, jemuž jsou zjevná horní i dolní [tajemství], ať si od něj vyžádá živobytí?

Je Kalev synem Kenazovým? Vždyť je to Kalev, syn Jefunův! – Co je „Jefune“? Že se odvrátil [pana] od rady zvědů.

A přesto – je synem Kenazovým? Je to syn Checronův, neboť je psáno: „Kalev, syn Checronův, zplodil s Azuvou…“ (1Pa 2,18). Rava řekl: Byl Kenazovým nevlastním synem.

Učilo se: [Otniel] je Otniel a je to Jaabec. A jaké je jeho [pravé] jméno? Jehuda, bratr Šimonův. Jmenuje se Otniel, protože mu Bůh odpověděl [anaho El]; Jaabec, protože radil [jaac] a šířil [ribec] Tóru v Izraeli.

A odkud víme, že mu Bůh odpověděl? Neboť je psáno: „Jaabec vzýval Boha Izraele: Kéž mi opravdu požehnáš a rozšíříš mé území a tvá ruka bude se mnou a učiníš [mě chráněného] od zla, abych nebyl zarmoucen. A Bůh dal, oč prosil“ (1Pa 4,10).

„Kéž mi opravdu požehnáš“ – v Tóře; „a rozšíříš mé území“ – žáky; „a tvá ruka bude se mnou“ – aby se mé učení nevytratilo z mého srdce; „a učiníš [me'ra'ati]“ – aby se mi naskytli druhové [re'im] jako já; „abych nebyl zarmoucen“ – aby mě zlý sklon nepřemohl od opakování [učení]. Učiníš-li tak – dobře; a ne-li – hle, půjdu se svým zármutkem do podsvětí. Ihned „Bůh dal, oč prosil“.

Podobně o věci říkáš: „Chudý a utlačovatel se setkávají, Hospodin osvěcuje oči obou“ (Př 29,13): V hodině, kdy žák jde ke svému učiteli a řekne mu: Nauč mě Tóru – učí-li ho, „Hospodin osvěcuje oči obou“; a ne-li, „bohatý a chudý se setkávají, Hospodin učinil je všechny“ (Př 22,2) – ten, kdo tohoto učinil moudrým, ho učiní hloupým, a toho hloupého učiní moudrým. To je učení rabiho Natana.

Rabi Jehuda ha-Nasi říká: „Kéž mi opravdu požehnáš“ – v plodnosti a množení; „a rozšíříš mé území“ – syny a dcerami; „a tvá ruka bude se mnou“ – v obchodu; „a učiníš [mě chráněného] od zla“ – abych netrpěl bolestí hlavy, bolestí uší a bolestí očí; „abych nebyl zarmoucen“ – aby mě zlý sklon nepřemohl od opakování [učení]. Učiníš-li tak – dobře; a ne-li – hle, půjdu se svým zármutkem do podsvětí. „A Bůh mu dal, oč prosil.“

Podobně o věci říkáš: „Chudý a utlačovatel se setkávají, Hospodin osvěcuje oči obou“: V hodině, kdy chudý jde k hospodáři a řekne: Živ mě – živí-li ho, dobře; a ne-li, „bohatý a chudý se setkávají, Hospodin učinil je všechny“ – ten, kdo tohoto učinil bohatým, ho učiní chudým, a toho chudého učiní bohatým.

Rabi Šimon řekl: Jako jsme shledali atd.

Rabíni učili: Rabi Šimon říká: Pět obětí za hřích se nechává zemřít: mládě oběti za hřích, náhrada oběti za hřích, oběť za hřích, jejíž majitelé zemřeli, oběť za hřích, jejíž majitelé dosáhli smíření, a oběť za hřích, které uplynul její rok.

Nemůžeš mluvit o mláděti oběti za hřích u obce, protože u obce není oběť za hřích samice; a nemůžeš mluvit o náhradě oběti za hřích u obce, protože obec nečiní náhradu; a nemůžeš mluvit o oběti za hřích, jejíž majitelé zemřeli, u obce, protože obec neumírá.

[O oběti], jejíž majitelé dosáhli smíření, a [o oběti], které uplynul její rok, jsme [rozlišení] nenašli; mohl bych myslet, že platí jak u jednotlivce, tak u obce.

Řekl jsi: Ať se nevysvětlené učí z vysvětleného: jako vysvětlené [platí] u jednotlivce, a ne u obce, tak i [oběť], jejíž majitelé dosáhli smíření, a [oběť], které uplynul její rok – tyto věci jsou řečeny o jednotlivci, a ne o obci.