MIŠNA: Všechny sochy jsou zakázány, protože se jim jednou v roce slouží; slova rabi Meira. Mudrci však říkají: Zakázána je pouze ta, která má v ruce hůl nebo ptáka nebo kouli. Raban Šimon ben Gamliel říká: Každá, která má v ruce cokoli.
GEMARA: Všechny sochy jsou zakázány atd. Rabi Chija bar Ba řekl: Protože se jim ve velkém městě Římě slouží dvakrát týdně. Mělo by tedy být tak, že kde se jim slouží, jsou zakázány, a kde se jim neslouží, jsou dovoleny. Rabi Josi řekl: Protože byly zakázány na jednom místě, je jejich druh zakázán všude.
O čem tu mluvíme? Je-li jisté, že patří králům, podle všech je to zakázáno. Je-li jisté, že patří místodržícím, podle všech je to dovoleno. Mluvíme tedy o nevyjasněném případě. Rabi Meir říká: Nevyjasněné [sochy] patří králům. A rabíni říkají: Nevyjasněné patří místodržícím.
Ašijan Nagara jménem rabi Jochanana: Proč jsou ikony zakázány? Protože se před nimi pálí kadidlo, když jsou vztyčovány. Rabi Jochanan řekl: Je dovoleno dívat se na ně, když jsou snímány. Jaký je důvod? „Při vyhlazení svévolníků to uzříš“ (Ž 37,34). Písmo, které se táhne pod obrazy nebo pod ikonami, se v Šabat nečte. A nejen to, ale ani ve všední den se na ikony nehledí. Jaký je důvod? „Neobracejte se k modlám“ (Lv 19,4) – neobracej se, abys jim sloužil. Rabi Jehuda říká: Neobracej se k nim ani pohledem.
Když zemřel rabi Nachum bar Simaj, zakryli ikony rohožemi. Říkali: Jako je neviděl za života, ať je nevidí ani po smrti. A vědí [mrtví] vůbec něco? Rabi Šimon ben Lakiš řekl: Mezi námi a spravedlivými není rozdílu kromě řeči úst. Rabi Zeira řekl: Mrtvý slyší svou chválu jako ve snu. Rabi Ašijan řekl: Mrtvý slyší svou chválu jako ve snu. A proč se mu říkalo Nachum, muž Svatyně svatých? Protože nikdy za života nepohlédl na obraz na minci. A proč se [Rabimu] říkalo náš svatý učitel? Protože nikdy za života nepohlédl na svou obřízku.
Když zemřel rabi Acha, objevila se v poledne hvězda. Když zemřel rabi Chanan, sklonily se sochy. Když zemřel rabi Jochanan, sklonily se ikony; říkali: Protože nebylo ikony jemu podobné. Když zemřel rabi Chanina z Bejt Chavran, rozestoupilo se Tiberiadské moře; říkali: Když chodíval k interkalaci roku, rozestupovalo se před ním moře. Když zemřel Rav Hošaja, zřítil se sloup v Tiberiadě. Když zemřel rabi Jicchak ben Elišiv, bylo vytrženo sedmdesát dveřních prahů z domů galilejských hospodářů; říkali: Protože visely na jeho zásluze.
Když zemřel rabi Šmuel bar Rav Jicchak, byly vyvráceny cedry země Izraele. Říkali: Protože brával myrtovou ratolest a tančil s ní před nevěstami. Rabíni na něj reptali. Rabi Zeira jim řekl: Nechte ho, tento stařec ví, co dělá. Když zemřel, sestoupil z nebe oheň a oddělil máry od shromáždění; a tři hodiny byly na světě hromy a blesky. Pohleďte na tohoto starce, co pro něj vykonala jeho ratolest! A vyšel nebeský hlas a řekl: Běda, zemřel Šmuel bar Rav Jicchak, prokazující milosrdenství.
Když zemřel rabi Abahu, plakaly sloupy v Cesareji. Samaritáni říkali: Ty jen jásají. Izraelité jim řekli: Vědí snad vzdálení, jak naříkají blízcí? Když umíral rabi Abahu, prošlo před ním třináct řek balzámu. Řekl jim: Pro koho je to všechno? Řekli mu: Pro tebe. Řekl jim: A to všechno pro Abahua? „A já jsem si říkal: Nadarmo jsem se namáhal“ (Iz 49,4) atd.
Svatý, budiž požehnán, ukazuje spravedlivým jejich odplatu už na tomto světě, jejich duše se nasytí a oni usínají. [Podobenství] o králi, který vystrojil hostinu a dal všechny druhy pokrmů namalovat na ubrus. Když vešli hosté, spatřili je, jejich duše se nasytily a usnuli.
Zavdaj bar Levaj, rabi Josi bar Petros a rabi Jehošua ben Levi řekli, když umírali, tři verše. Jeden z nich řekl: „Proto se k tobě bude modlit každý zbožný“ (Ž 32,6) atd. Jiný řekl: „A ať se radují všichni, kdo se k tobě utíkají“ (Ž 5,12) atd. A jiný řekl: „Jak hojné je tvé dobro, které jsi uchoval pro ty, kdo se tě bojí“ (Ž 31,20) atd.
Rabi Jaakov bar Idi jménem rabi Jehošui ben Leviho: Stalo se, že starší vstoupili do horní síně Bejt Gadja v Jerichu. Vyšel nebeský hlas a řekl jim: Jsou mezi vámi dva hodní ducha svatého, a Hilel Starší je jedním z nich. Upřeli zrak na Šmuela Malého. Podruhé vstoupili starší do horní síně v Javne a vyšel nebeský hlas a řekl jim: Jsou mezi vámi dva hodní ducha svatého, a Šmuel Malý je jedním z nich. Upřeli zrak na rabi Eliezera. A radovali se, že jejich mínění se shodlo s míněním ducha svatého.
Jeden z lidí z domu Nasiho zemřel a jeskyně se zavřela a životy byly v nebezpečí. Vstoupil rabi Josi a rozloučil se s ním [slovy]: Blahoslavený člověk, který odešel ze světa v pokoji. Když zemřel rabi Jasa, zřítil se Kapitol v Tiberiadě a lidé z domu Nasiho se radovali. Rabi Zeira jim řekl: To není totéž. Tam byly životy v nebezpečí, ale zde nebyly životy v nebezpečí. Tam nebyla modla vykořeněna, ale zde byla modla vykořeněna.
Lidé z domu Nasiho chtěli uzavřít spříznění s jedním z domu rabi Paziho, ale on to nepřijal. Řekl: Aby mnou nebyli zostuzeni. Když umíral, řekl: Vyklidte dům kvůli nečistotě a připravte místo pro trůn Jóšafata, krále judského. Říkali: Ať přijde tento, který se hnal za ctí, za tímto, který před ctí utíkal.
A mudrci říkají: Zakázána je pouze ta, která má v ruce hůl nebo ptáka nebo kouli. Hůl: protože jí vládne světu. Pták: „Má ruka našla jako hnízdo bohatství národů“ (Iz 10,14). Koule: protože svět je utvořen jako koule.
Rabi Jona řekl: Alexandr Makedonský, když chtěl vystoupit vzhůru, stoupal a stoupal, až uviděl svět jako kouli a moře jako misku. Proto ho zobrazují s koulí v ruce. Ať ho zobrazí s miskou v ruce! Nevládne [však] nad mořem. Svatý, budiž požehnán, však vládne na moři i na souši, zachraňuje na moři i zachraňuje na souši.
Rabi Zeira, syn rabi Abahua, vykládal před rabi Elazarem: „Blahoslavený, komu je Bůh Jákobův pomocí“ (Ž 146,5). A co je psáno potom? „Který učinil nebe i zemi“ (Ž 146,6). Co má jedno s druhým společného? Král z masa a krve má patrona v této eparchii; nevládne však snad v jiné? A řekneš-li: Kosmokrator vládne na souši; vládne snad na moři? Svatý, budiž požehnán, však takový není: vládne na moři a vládne na souši. A nejen to, ale je-li meč na šíji člověka, Svatý, budiž požehnán, ho zachrání. To říká Mojžíš: „A zachránil mě od Faraonova meče“ (Ex 18,4). Není zde psáno [jen] „před mečem“, ale „od meče“: i když je meč položen na jeho šíji, Svatý, budiž požehnán, ho od něj zachrání.
Prstenem, na němž je modla, je zakázáno pečetit. Rabi Jehuda říká: Je-li jeho pečeť vhloubená, je zakázáno jím pečetit; je-li vystouplá, je dovoleno jím pečetit. Rabi Chanina ben Gamliel říká: V domě mého otce pečetili obličeji. Rabi Elazar be-rabi Šimon říká: V Jeruzalémě byly všechny obličeje kromě lidského.
Raban Šimon ben Gamliel říká: Každá, která má v ruce cokoli – avšak jen věc ke cti. Koš, sulim a semalim jsou věci k potupě. Papír a pero jsou věci ke cti. Kalamář je nerozhodnutá otázka.
Originál: Jerusalem Talmud Avodah Zarah 3:1 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.