MIŠNA: Druhý desátek je dán k jídlu, pití a mazání: jíst to, co se obvykle jí, a mazat se tím, čím se obvykle maže. Ať se nemaže vínem a octem, ale olejem se mazat smí. Olej druhého desátku se neparfémuje a z ceny druhého desátku se nekupuje parfémovaný olej, ale víno kořenit smí. Přidal-li do něj med a koření a zhodnotily je, zhodnocení se dělí podle poměru. Ryby uvařené s pórem druhého desátku, které se tím zhodnotily: zhodnocení se dělí podle poměru. Těsto druhého desátku, které upekl a které se tím zhodnotilo: zhodnocení patří druhému [desátku]. Toto je pravidlo: Cokoli, jehož zhodnocení je znatelné, zhodnocení se dělí podle poměru; a cokoli, jehož zhodnocení není znatelné, zhodnocení patří druhému [desátku].
GEMARA: „Druhý desátek je dán k jídlu“ atd. Je dán k jídlu, protože je o něm psáno jídlo; k pití, protože pití je zahrnuto v jídle. Odkud víme, že pití je zahrnuto v jídle? Rabi Jona to vyvodil z tohoto: „Proto jsem řekl synům Izraele: Žádná duše z vás ať nejí krev“ (Lv 17,12). O čem zde mluvíme? Je-li to o krvi sražené – učí se přece: Sražená krev není ani jídlem, ani nápojem. Mluvíme tedy o krvi, jaká je, a Tóra to nazvala jídlem. Ale učí se: Rozpustil lůj a vypil jej, ztuhil krev a snědl ji – je vinen. Co s tím udělá rabi Jona? [Řekne:] Není ani jídlem, aby znečišťovala nečistotou pokrmů, ani nápojem, aby znečišťovala nečistotou nápojů.
Rabi Jona se vrátil a vyvodil to odtud: „Dáš ty peníze za všechno, po čem zatouží tvá duše“ (Dt 14,26). O čem zde mluvíme? Je-li to o tom, kdo dává chuť vína do pokrmu – vždyť ta chuť pokrm jen kazí! Rabíni z Cesareje říkají: Vylož to o těch [pokrmech] orzenaja a gamzuzinaja. Cokoli, co doprovází jídlo, je jako jídlo.
Rabi Josi to vyvodil odtud: [Řekl:] Přísahám, že nebudu jíst, a jedl a pil: je vinen dvakrát. Druhové říkají: Je vinen jen jednou. Řekl jim rabi Josi: V následujícím říkají: Přísahám, že nebudu jíst a nebudu pít, a jedl a pil: je vinen dvakrát. Kdo by měl před sebou dva bochníky a řekl: Přísahám, že nesním tento bochník, a znovu řekl: Přísahám, že nesním tento bochník, není snad vinen dvakrát?
Rabi Chananja ve jménu rabiho Pinchase to vyvodil odtud: [Řekl:] Přísahám, že nebudu jíst, a jedl pokrmy nezpůsobilé k jídlu a pil nápoje nezpůsobilé k pití: je osvobozen. Pil-li tedy nápoje způsobilé k pití, je vinen. Je to dobré při „přísahám, že nebudu jíst“. V Mišně, kde říkáme „přísahám, že nebudu jíst“; podle rabínů, kteří říkají „přísahám, že nebudu jíst a že nebudu pít“, však [to neplatí].
Rabi Chinena to vyvodil z tohoto: Jedl a pil během jedné nevědomosti: je vinen jen jednou. Rabi Aba Mari to vyvodil odtud: „Nejedl jsem z něho ve svém smutku“ (Dt 26,14) – a ani jsem nepil.
Je to dobré podle toho, kdo říká: [Přísahal:] Nebudu jíst, a pil. Ale podle toho, kdo říká: [Přísahal:] Nebudu pít, a jedl? Pití je zahrnuto v jídle, ale jídlo není zahrnuto v pití.
Někteří to chtěli vyvodit z tohoto: „Nesmíš jíst ve svých branách desátek ze svého obilí, moštu a oleje“ (Dt 12,17). „Svého moštu“ – to je víno. „Svého oleje“ – to je mazání, a Tóra to nazvala jídlem. Ale to není zřejmé. Kdybys řekl, že je to zřejmé, byl by za to trestán bičováním vně hradeb. Řekl rabi Josi ben Chanina: Vně hradeb se bičuje jen za čistý druhý desátek, který vstoupil do Jeruzaléma a vyšel. Odkud víme, že to není zřejmé? Jak se učí: O Šabatu je mazání dovoleno, ať je k potěšení, nebo není. O Dni smíření je mazání zakázáno, ať je k potěšení, nebo není. Devátého avu a při veřejném postu je mazání k potěšení zakázáno a mazání, které není k potěšení, dovoleno. Ale učí se: Mazání se rovná pití co do zákazu i náhrady, ne však co do trestu; o Dni smíření co do zákazu, ne však co do trestu. Ale učí se: „Ať neznesvěcují“ (Lv 22,15) – to zahrnuje toho, kdo se maže, a toho, kdo pije. Řekl rabi Jochanan: Není zde řeč o tom, kdo se maže. Řekl rabi Aba Mari: Není-li zde řeč o tom, kdo se maže, není zde řeč ani o tom, kdo pije, neboť jinak by se věc, která vychází ze dvou zákazů, sčítala.
Odkud víme, že je to zřejmé jako kladný příkaz? Rabi Eliezer ve jménu rabiho Simaje: „Nedal jsem z něho mrtvému“ (Dt 26,14). O čem zde mluvíme? Je-li to o pořízení rakve a rubáše – věc, která je zakázána živému, a je-li zakázána živému, tím spíše mrtvému! Která věc je dovolena živému a zakázána mrtvému? Řekni: To je mazání.
Jak se rozumí „jíst to, co se obvykle jí“? Nenutí se jíst ani plesnivý chléb, ani zkaženou zeleninu, ani pokrm, který ztratil svou podobu. Stejně tak, chce-li jíst syrovou řepu nebo žvýkat syrovou pšenici, neposlechne se ho. Jak se rozumí „pít to, co se obvykle pije“? Nenutí se pít ani oinogaron, ani oxygaron, ani víno na kalech. Kdo má bolavé zuby, ať nesrká ocet a nevyplivuje jej; srká však a polyká a namáčí, co potřebuje, a nezdržuje se toho. Kdo má bolavé hrdlo, ať je nekloktá olejem, ale dá hodně oleje do oinogaronu a polkne. Ať se nemaže vínem a octem, ale olejem se mazat smí. Kdo má bolavou hlavu nebo mu naskákala vyrážka, maže se olejem a ať se nemaže vínem a octem.
Víno druhého desátku, které okořenil, je zakázáno k mazání. Olej druhého desátku, který parfémoval, je k mazání dovolen. Jaký je mezi nimi rozdíl? U jednoho je to obvyklé a u druhého to obvyklé není.
Rabi Judan se otázal: Co olej druhého desátku, který zapáchá? Řekl rabi Mana: Jakmile začal zapáchat, pozbyl své svatosti. Proč je to otázkou? Plody sedmého roku zůstávají ve své svatosti, i když začaly zapáchat.
Šimon bar Ba ve jménu rabiho Chaniny: Kdo zaklíná, dává olej na hlavu a zaklíná, jen ať jej nedává ani rukou, ani nádobou. Rabi Jaakov bar Idi, rabi Jochanan ve jménu rabiho Janaje: Dává rukou i nádobou. Jaký je mezi nimi rozdíl? Znehodnocení. Podle toho, kdo říká, že dává rukou i nádobou, je to znehodnocené. Podle toho, kdo říká, že dává olej na hlavu a zaklíná, není to znehodnocené. Řekl rabi Jona: Rozdíl je v druhém desátku. Podle toho, kdo říká, že dává rukou i nádobou, je druhý desátek zakázán. Podle toho, kdo říká, že dává olej na hlavu a zaklíná, je druhý desátek dovolen. Řekl rabi Josi: Copak je všechno, co je dovoleno o Šabatu, dovoleno u druhého desátku, a všechno, co je zakázáno o Šabatu, zakázáno u druhého desátku? Učí se přece: Žena smí omýt své dítě vínem kvůli potu; s pozdvihovanou dávkou je to zakázáno; a pozdvihovaná dávka i druhý desátek jsou totéž. Jak je to tedy? Jen ať to o Šabatu nedělá tak, jak to dělá ve všední den.
„Ryby uvařené s pórem druhého desátku, které se tím zhodnotily: zhodnocení se dělí podle poměru.“ Řekl rabi Hošaja: Je to podle rabiho Jehudy, neboť jsme se učili: Rabi Jehuda dovoluje [přidat] do rybí tekutiny, protože to slouží jen k odstranění zápachu. Rabíni z Cesareje se ptali: A to, co řekl rabi Abahu ve jménu rabiho Jochanana: Všechny zakázané věci se posuzují, jako by byly cibulí, jako by byly pórem – to není podle rabiho Jehudy? Rabi Jehuda souhlasí u cibule zasvěcené. Rabi Jehuda souhlasí u cibule modloslužby.
Řekl rabi Jochanan: Cokoli, co přidá na míře, zhodnocení se dělí podle poměru; a cokoli, co na míře nepřidá, zhodnocení patří druhému [desátku]. Rabi Šimon ben Lakiš řekl: Cokoli, jehož zhodnocení je znatelné v chuti, zhodnocení se dělí podle poměru; a cokoli, jehož zhodnocení není znatelné v chuti, zhodnocení patří druhému. Mišna je v rozporu s rabim Jonatanem: „Těsto druhého desátku, které upekl v chléb a které se tím zhodnotilo: zhodnocení patří druhému.“ Vyloží to o případu, kdy zhodnocení není znatelné v chuti. Mišna je v rozporu s rabim Jochananem: „Ryby uvařené s pórem druhého desátku, které se tím zhodnotily: zhodnocení se dělí podle poměru.“ Rabi Josi ve jménu rabiho Hošaji: Vylož to o tom, že uvařil obojí najednou. Rabi Jona ve jménu Rav Hošaji se otázal: Představ si, že uvařil každé zvlášť a pak je smísil. Není snad v rybách jen chuť póru a v póru jen chuť ryb?
Mišna je v rozporu s rabim Jochananem: Žena, která si vypůjčila od své přítelkyně koření, vodu a sůl do svého těsta – to se řídí nohama obou. Řekl rabi Ba: U šabatových hranic stanovili přísné měřítko. Věz, že je tomu tak, neboť tam říkají ve jménu Rav Chisdy, a nevíme, zda z tradice, či z baraity: I dřevo. Mysleli jsme, že dřevo nemá žádnou podstatu. Baraita je v rozporu s rabim Šimonem ben Lakišem: Pokrm druhého desátku, který okořenil světským kořením: zhodnocení patří druhému. Vyloží to o případu, kdy zhodnocení není znatelné v chuti. Ale učí se: Světský pokrm, který okořenil kořením druhého desátku: druhý desátek neopouští svůj stav vykoupení. Podle mínění rabiho Jochanana jen tehdy, přidalo-li to na míře. Podle mínění rabiho Šimona ben Lakiše jen tehdy, je-li zhodnocení znatelné v chuti.
Originál: Jerusalem Talmud Maaser Sheni 2:1 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.