MIŠNA: Muž nevyjde v sandálu s hřebíky ani v jednom [sandálu], nemá-li na noze ránu, ani s tefilin, ani s amuletem, není-li od odborníka, ani v pancíři, ani v přilbě, ani v holenních chráničích. Vyšel-li, není povinen obětí za hřích.
GEMARA: Proč zakázali sandál s hřebíky? Někteří říkají: Protože [ženy] viděly jeho hlavu a potratily. A někteří říkají: Protože slyšely jeho zvuk a potratily. A někteří říkají: Protože se tlačili jeden na druhého a zabíjeli se. Jaký je mezi nimi rozdíl? Hedusta. Kdo říká: Viděly jeho hlavu a potratily: je to dovoleno. A kdo říká: Slyšely jeho zvuk a potratily, nebo: Tlačili se a zabíjeli se: je to zakázáno. Nezakázali to snad v době pronásledování? Jakmile pronásledování pominulo, ať je to dovoleno. Nepovstal soud, aby to zrušil. Pak tedy i ve všední den? Není zvykem člověka mít dva sandály, jeden pro všední den a jeden pro Šabat. Bylo učeno: Přišil-li na něj zespodu záplatu, je to dovoleno. Noha rabi Judana ben rabi Jišmaela byla odřená a udělali mu tak.
Kolik hřebíků v něm smí být? Rabi Jochanan řekl: Pět, jako pět knih Tóry. Rabi Chanina řekl: Sedm: „A jak tvé dny, tak tvá síla“ (Dt 33,25). Rabíni se řídí podle rabi Chaniny. Rabi Acha vykládal jménem rabi Chaniny: Devět. Rabi dával třináct do jednoho a jedenáct do druhého, podle počtu kněžských oddílů: „a jako zatlučené hřeby“ (Kaz 12,11). Jako je oddílů dvacet čtyři, tak je i hřebíků dvacet čtyři. Rabi Josi ben Chanina řekl: Svorka se do počtu hřebíků nepočítá. Rabi Zeira se ptal rabi Bay bar Zavdy: Smí se je dát na jeden sandál? Řekl mu: Je to dovoleno. Smí se je dát na jeden střevíc? Řekl mu: Je to dovoleno. Střevíce a sandály se neškrábou, ale mažou se a myjí. Rabi Krispija jménem rabi Jochanana: Žáci rabi Chiji Velkého říkají: První říkali: Škrábou se. A druzí říkali: Neškrábou se. Byla to otázka předložena Rabimu a řekl: Neškrábou se. Rabi Zeira řekl: Tím odpadá jeden [výrok] žáků rabi Chiji Velkého. Neboť rabíni z Cesareje jménem rabi Josiho ben Chaniny: Podle slov toho, kdo říká „škrábou se“, jen hřbetem nože. Rabi Chija bar Aši řekl: Bývali jsme zvyklí sedět před Rabim, mazat a leštit, ale ne škrábat. Střevíce a sandály se nemažou. Člověk si nesmí mazat nohu, když je ve střevíci, ani nohu, když je v sandálu. Smí si však namazat nohu a dát ji do střevíce a namazat nohu a dát ji do sandálu. Namaže se olejem a převaluje se na nové kožené podložce a nemusí se obávat. Nesmí ji dát na mramorovou desku a převalovat se na ní. Raban Šimon ben Gamliel to dovoluje.
Nové střevíce a sandály se neobouvají, jestliže je [člověk] neobul a nešel v nich za dne. Jak daleko v nich musí jít? Synové dcery Bar Kapary říkají: Od domu učitele Bar Kapary po dům učitele rabi Hošaji. Lidé z Ciporu říkají: Od synagogy Babyloňanů po dům rabi Chamy bar Chaniny. Tiberiadští říkají: Od velké školy po obchod rabi Hošaji.
Sandál, jehož ouška se přetrhla, jehož pásky se přetrhly, jehož přední díly se přetrhly, nebo od něhož se oddělila většina jedné z podrážek, je čistý. Přetrhlo-li se jedno z oušek, jeden z pásků nebo jeden z předních dílů, nebo oddělila-li se většina podrážek, je nečistý. Rabi Jehuda říká: Vnitřní je nečistý a vnější čistý. Rabi Jaakov bar Acha, rabi Tevelaj, Chanin bar Ba jménem Rava: Halacha je podle rabi Jehudy, pokud jde o Šabat.
Rabi Šmuel bar Rav Jicchak měl takový případ. Poslal rabi Jaakova bar Achu k rabi Chijovi bar Bovi. Řekl mu: Jako se rozcházejí v Šabat, tak se rozcházejí v nečistotě. A rozhodl mu podle rabínů. Rabi Šmuel bar Rav Jicchak se ptal: Slyšel, že se říká „halacha je podle rabi Jehudy“, a on mu rozhoduje podle rabínů?
Rabi Acha bar Jicchak měl takový případ. Poslal se zeptat rabi Zeiry. Rabi Zeira se ptal rabi Imiho. Řekl mu: Podle slov toho, kdo jej činí nečistým, je zakázáno v něm vyjít; podle slov toho, kdo jej činí čistým, je dovoleno v něm vyjít. A nic od něho nezískal.
Bylo učeno: Smí v nich však chodit, dokud nedojde k bráně svého dvora. Rabi Acha a rabi Zeira se procházeli po silnici. Přetrhl se sandál rabi Achy. Když došli k bráně, řekl mu: Toto je brána tvého dvora. Rabi Acha na ně ovinul lýko. Rabi Abahu ovinul svazek malbenaki. Rabi Abahu se domníval: Svazek malbenaki je připraven. Rabi Jona jej odhodil, protože vážil litru a byl těžký, a byť i jen trochu, škola byla vážená. Rabi Elazar jej odhazoval. Rabi Jirmeja se ptal před rabi Zeirou: Smí se vyměnit? Řekl mu: Je to dovoleno. Přesto mu řekl: Jdi, najdi nějakého starce a spolehni se na něj. Vyšel, našel rabi Bu bar Mamala, zeptal se ho a on to dovolil. Rabi Josi řekl: Mišna říká, že je to druh oděvu. Učili jsme se totiž: „Nebo [sandál] levé [nohy] na pravé: její chalica je platná.“ To platí o délce; ale co do šířky musí zakrývat většinu nohy.
„Nemá-li na noze ránu.“ Má-li však na noze ránu, obuje [jeden]. Na kterou z nich jej obuje? Šmuel řekl: Na tu, na které rána není. Řekneš-li, že jej obuje na tu, na které rána je, kdo mu brání, aby jej neobul na druhou? Rabi Jochanan řekl: Obuje jej na tu, na které rána je. Šimon bar Ba sloužil rabi Jochananovi a podával mu sandál, jak se učí v Derech erec: Když se obouvá, obouvá pravý a potom levý. A když se zouvá, zouvá levý a potom pravý. Rabi Jochanan mu řekl: Babyloňane, tak nedělej, neboť první tak nečinili. Ale když se obouvá, obouvá levý a potom pravý, aby pravá nevypadala poškozená. To znamená: Obuje jej na tu, na které rána je. Řekl mu: Ano, Babyloňane, tak to proti němu stojí.
S tefilin se smí vyjít v předvečer Šabatu při soumraku, ale v sandálu s hřebíky se nesmí vyjít v předvečer Šabatu při soumraku. Jaký je mezi nimi rozdíl? Ty je zvykem sundávat a tento není zvykem zouvat.
Co je osvědčený amulet? Každý, který vyléčil, podruhé a potřetí. Rabi Abahu jménem rabi Jochanana: Lékař je věrohodný, když řekne: Tento amulet je osvědčený, léčil jsem jím podruhé a potřetí. Rabi Šmuel jménem rabi Zeiry: Vyléčil-li jednoho člověka, je věrohodný pro jednoho člověka. Vyléčil-li dva, je věrohodný pro dva. Vyléčil-li tři, je věrohodný pro každého člověka.
S osvědčeným amuletem se vychází, ať psaným, ať z bylin, jen ať ho nedává ani do řetízku, ani do prstenu. Ptali se před rabi Jonatanem: Smí se dát do té trubičky? Řekl mu: Jen ať ho nedává ani do řetízku, ani do prstenu. Ptali se před rabi Jonatanem: Smí se vyjít s tou momjakou? Řekl jim: [Zakázáno] kvůli ozdobě. Je-li to kvůli ozdobě, [proč] je to zakázáno, vždyť Daniel [měl]: „a zlatý řetěz na jeho šíji“ (Da 5,29)? Je-li to kvůli břemeni v Šabat, řekněme: Všechno, co je spojeno s oděvem, je jako oděv.
Rabi Josi ben rabi Bun jménem rabi Josiho: Na ránu, která se zahojila, se dává náplast, protože je jen ochranou. Rabi Avun jménem tamějších rabínů: Na ránu se dává v Šabat, protože je jen ochranou. Rabi Tanchuma řekl: Kromě vinných listů, které jsou k léčení.
Nad ránou se v Šabat nečte verš. A ten, kdo čte nad mandragorou, je to zakázáno. „Pojď a přečti tento verš nad mým synem, který je vyděšený.“ „Polož na něj knihu, polož na něj tefilin, aby usnul.“ Je to zakázáno. Vždyť se učí: V Jeruzalémě říkali Píseň proti zasažení. Rabi Judan řekl: Zde po zasažení, zde před zasažením. Co je Píseň proti zasažení? „Hospodine, jak četní jsou moji protivníci“ (Ž 3,2) a celý žalm; „Kdo přebývá v úkrytu Nejvyššího“ (Ž 91,1) až po „Neboť ty, Hospodine, jsi mé útočiště; Nejvyššího jsi učinil svým příbytkem“ (Ž 91,9).
Originál: Jerusalem Talmud Shabbat 6:2 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.