Bava batra 109b בבא בתרא

a nepřevádíš dědictví od otce ani v případě dcery! – Kdyby tomu tak bylo, nenapsal by Milosrdný „převedete“.

A podle toho, kdo to odvozuje z „převedete“, k čemu mu slouží „jeho pokrevnímu příbuznému“? Potřebuje to pro to, co bylo učeno: „Jeho pokrevní [příbuzné]“ – to je jeho žena; učí to, že manžel dědí po své ženě.

A podle toho, kdo to odvozuje z „jeho pokrevnímu příbuznému“, k čemu mu slouží „převedete“? Potřebuje to pro to, co bylo učeno: Rabi říká: U všech [ostatních] je řečeno „dáte“, a zde je řečeno „převedete“, neboť nikdo nepřevádí dědictví z kmene na kmen kromě dcery, protože po ní dědí její syn a její manžel.

A odkud [víme], že „jeho pokrevní příbuzný“ je otec? Neboť je psáno: „je to pokrevní příbuzná tvého otce“ (Lv 18,12). Řekni [snad], že „jeho pokrevní příbuzná“ je matka, neboť je psáno: „je to pokrevní příbuzná tvé matky“ (Lv 18,13)!

Řekl Rava: Verš praví: „z jeho čeledi, a ať ji zdědí“ (Nu 27,11) – čeleď otce se nazývá čeledí, čeleď matky se čeledí nenazývá, neboť je psáno: „podle jejich čeledí, podle domu jejich otců“ (Nu 1,2).

A čeleď matky se čeledí nenazývá? Vždyť je psáno: „Byl jeden mladík z judského Betléma, z čeledi Judovy, a byl to levita a pobýval tam“ (Sd 17,7). To samo o sobě je obtížné: řekl jsi „byl to levita“ – tedy pocházel z Léviho; „z čeledi Judovy“ – tedy pocházel z Judy. Což to tedy neznamená, že jeho otec byl z Léviho a jeho matka z Judy, a [verš] praví „z čeledi Judovy“?

Řekl Rava bar Rav Chanan: Ne, [šlo o] muže, který se jmenoval Lévi. – Jestliže tak, je tedy [pochopitelné], co řekl Míka: „Nyní vím, že mi Hospodin bude dobře činit, neboť mám za kněze levitu“ (Sd 17,13)? – Ano, protože se mu naskytl muž jménem Lévi.

Ale copak se jmenoval Lévi? Vždyť se jmenoval Jehonatan, neboť je řečeno: „A Jehonatan, syn Geršoma, syna Menašeho, on a jeho synové byli kněžími kmene Danova“ (Sd 18,30). Řekl mu: A podle tvého [názoru] – copak byl synem Menašeho? Vždyť byl synem Mošeho, neboť je psáno: „Synové Mošeho: Geršom a Eliezer“ (1Pa 23,15).

Nýbrž protože činil skutky Menašeho, připojilo ho Písmo k Menašemu. I zde, protože činil skutky Menašeho, který pocházel z Judy, připojilo ho Písmo k Judovi.

Řekl rabi Jochanan jménem rabi Šimona ben Jochaje: Odtud [víme], že zkázu připisujeme zkaženému. Rabi Josi bar Chanina řekl: Odtud: „Byl také velmi krásné postavy a [matka] ho porodila po Avšalomovi“ (1Kr 1,6). Což nebyl Adonijáš synem Chagity a Avšalom synem Maachy? Nýbrž protože činil skutky Avšaloma, který se vzbouřil proti království, připojilo ho Písmo k Avšalomovi. (I zde, protože činil skutky Menašeho, připojilo ho Písmo k Menašemu.)

Řekl rabi Elazar: Vždy ať se člověk přimkne k dobrým, neboť hle, z Mošeho, který si vzal dceru Jitra, vzešel Jehonatan; z Aharona, který si vzal dceru Aminadava, vzešel Pinchas.

A Pinchas nepocházel od Jitra? Vždyť je psáno: „A Elazar, syn Aharonův, si vzal za ženu jednu z dcer Putielových“ (Ex 6,25). Což to neznamená, že pocházel od Jitra, který vykrmoval telata pro modlářství? – Ne, [znamená to], že pocházel od Josefa, který přemohl svůj pud.

Ale což ho kmeny nehaněly a neříkaly: Viděli jste toho Putiho syna? Syn [ženy], jejíž otec vykrmoval telata pro modlářství, zabije knížete kmene v Izraeli!