Bava batra 4a בבא בתרא

Ovinul mu [hlavu] věncem z ježčí kůže a vypíchl mu oči. Jednoho dne [Herodes] přišel a sedl si před něj. Řekl: Vidí pán, co ten zlý otrok dělá? Řekl mu: Co mu mám udělat? Řekl mu: Ať ho pán prokleje. Řekl mu: Je psáno: „Ani ve své mysli nezlořeč králi“ (Kaz 10,20). Řekl mu: Tento není král. Řekl mu: Ať je třeba jen boháč, a je psáno: „A ve svých ložnicích nezlořeč boháči“ (Kaz 10,20). A ať je třeba jen kníže, a je psáno: „A knížeti ve svém lidu nezlořeč“ (Ex 22,27).

Řekl mu: [To platí o tom,] kdo jedná podle skutků tvého lidu, a tento nejedná podle skutků tvého lidu. Řekl mu: Bojím se ho. Řekl mu: Není tu nikdo, kdo by šel a řekl mu to, neboť tu sedíme [jen] já a ty. Řekl mu: Je psáno: „Neboť pták nebeský donese hlas a okřídlenec oznámí slovo“ (Kaz 10,20).

Řekl mu: Já jsem to. Kdybych byl věděl, že rabíni jsou tak obezřetní, nebyl bych je zabil. Jaká je teď náprava pro toho muže? Řekl mu: On zhasil světlo světa, jak je psáno: „Neboť přikázání je lampa a Tóra světlo“ (Př 6,23); ať jde a zabývá se světlem světa, o němž je psáno: „A pohrnou se (ve-naharu) k němu všechny národy“ (Iz 2,2). Někteří říkají, že mu řekl takto: On oslepil oko světa, jak je psáno: „A stane-li se to bez vědomí (me-ejnej) obce…“ (Nu 15,24); ať jde a zabývá se okem světa, o němž je psáno: „Hle, já znesvětím svou svatyni, pýchu vaší síly, potěchu vašich očí“ (Ez 24,21).

Řekl mu: Bojím se [římské] vlády. Řekl mu: Pošli posla; ať jde rok, zdrží se rok a vrací se rok, a mezitím [Chrám] zboříš a postavíš. Udělal tak. Vzkázali mu: Jestliže jsi ho nezbořil, nebourej; jestliže jsi ho zbořil, nestav; a jestliže jsi ho zbořil a postavil – zlí otroci se radí, až když [věc] udělali. Spoléháš-li na svou zbraň, tvá listina [původu] je zde: ani rex, ani syn rexe; Herodes je otrok, který se udělal svobodným.

Co znamená „rex“? Kralování, jak je psáno: „Já jsem dnes slabý (rach), ač pomazaný za krále“ (2S 3,39). A chceš-li, řekni odtud: „A volali před ním: Avrech!“ (Gn 41,43).

Říká se: Kdo neviděl Herodovu stavbu, nikdy v životě neviděl krásnou stavbu. Z čeho ji postavil? Raba řekl: Z kamenů bílého mramoru a mramoru. Někteří říkají: Z kamenů modrého mramoru, bílého mramoru a mramoru. Jednu vrstvu vysunul a jednu zasunul, aby [stěna] přijala vápno. Zamýšlel ji obložit zlatem, ale rabíni mu řekli: Nech to tak, neboť takto je to krásnější – vypadá to jako vlny moře.

A jak to Bava ben Buta mohl udělat? Vždyť Rav Jehuda řekl, že Rav řekl – a někteří říkají, že rabi Jehošua ben Levi: Proč byl Daniel potrestán? Protože dal radu Nebúkadnesarovi, jak je řečeno: „Proto, králi, ať se ti líbí má rada: své hříchy vykup dobročinností a své nepravosti slitováním nad chudými; snad se tvůj klid prodlouží“ atd. (Da 4,24). A je psáno: „To vše přišlo na krále Nebúkadnesara“ (Da 4,25), a je psáno: „Na konci dvanácti měsíců…“ atd. (Da 4,26).

Chceš-li, řekni: Otrok je jiný, protože je zavázán přikázáními. A chceš-li, řekni: Chrám je jiný, protože bez vlády by nebyl postaven.

A odkud máme, že Daniel byl potrestán? Řekneš-li, protože je psáno: „I zavolala Ester Hatacha“ (Est 4,5), a Rav řekl: Hatach je Daniel – to je dobré podle toho, kdo říká, že ho odťali (chatchuhu) od jeho velikosti; ale podle toho, kdo říká, že všechny záležitosti království se rozhodovaly (nechtachin) podle jeho slova, co se dá říci? – [Byl potrestán tím,] že ho hodili do jámy lvů.

„Vše podle zvyku kraje“: Co zahrnuje [slovo] „vše“? Zahrnuje místo, kde je zvykem [stavět ohrady] z palmových ratolestí a vavřínu.

„Proto spadne-li zeď, místo i kameny patří oběma“: To je samozřejmé! – Je to potřebné [pro případ], kdy spadla do pozemku jednoho z nich, nebo také kdy je jeden přenesl do svého pozemku. Dalo by se říci, že ten druhý má být [považován za] toho, kdo něco vymáhá od svého druha, a na něm leží důkaz; proto nás učí [opak].

„A podobně v zahradě: v místě, kde je zvykem ohrazovat, ho zavazují“: Toto samo je obtížné. Řekl jsi: A podobně v zahradě, v místě, kde je zvykem ohrazovat, ho zavazují – tedy kde [zvyk] není určen, ho nezavazují.

Řekni [však] závěr: Ale v otevřeném poli, v místě, kde je zvykem neohrazovat, ho nezavazují – tedy kde [zvyk] není určen, ho zavazují. Jestliže jsi [to] řekl o zahradě bez určeného zvyku, je třeba [to] říkat o poli bez určeného zvyku?

Abaje řekl: Takto to míní: A podobně zahrada bez určeného zvyku; a v místě, kde je zvykem ohrazovat [i] v otevřeném poli, ho zavazují. Rava mu řekl: Jestliže tak, co [znamená] „ale“? Nýbrž Rava řekl: Takto učí: A podobně zahrada bez určeného zvyku je jako místo, kde je zvykem ohrazovat, a zavazují ho; ale otevřené pole bez určeného zvyku je jako místo, kde zvykem [ohrazovat] není, a nezavazují ho.

„Chce-li však, ustoupí dovnitř svého, postaví a udělá značku“: Co je značka? Rav Huna řekl: Ohne roh [zdi] ven. – Ať to udělá zevnitř! – [Pak] by jeho druh udělal [totéž] zvenku a řekl: [Zeď] je moje i jeho. – Jestliže tak, i nyní jeho druh [roh] odsekne a řekne: Je moje i jeho! – Odseknutí je znát.

Někteří říkají: Rav Huna řekl: Ohne roh dovnitř. – Ať to udělá zvenku! – Jeho druh by ho odsekl a řekl: Je moje i jeho. – Jestliže tak, i nyní jeho druh [roh] přilepí a řekne: Je moje i jeho! – Přilepení je znát. – Ale vždyť [Mišna] učí: zvenku! – Je to obtížné.

Rabi Jochanan řekl: