Bava batra 91b בבא בתרא

svého vůdce, a běda lodi, která ztratila svého kormidelníka.

„A vyvyšuješ se nade vším jako hlava“ (1Pa 29,11). Rav Chanan bar Rava řekl jménem Rava: I správce nad studnami je ustanovován z Nebes.

Rav Chija bar Avin řekl jménem rabiho Jehošuy ben Korchy: Chraň Bůh! I kdyby našli [jen] otruby, nebyli by odešli! A proč tedy byli potrestáni? Protože měli prosit o slitování pro své pokolení, a neprosili, neboť je řečeno: „Až budeš volat, ať tě zachrání tvá shromáždění“ (Iz 57,13).

Raba bar bar Chana řekl jménem rabiho Jochanana: Učili to jen [tehdy], když jsou peníze laciné a plodiny drahé; ale když jsou peníze drahé, i kdyby stály čtyři sey za sela, smí se odejít.

(Mnemotechnická pomůcka: Sela, dělník, svatojánský chléb, mládež, říkali.) Neboť rabi Jochanan řekl: Pamatuji si, když stály čtyři sey za sela, a v Tiberiadě bylo mnoho opuchlých hladem, protože neměli ani isar. A rabi Jochanan řekl: Pamatuji si, když se dělníci nechtěli najímat na východ města, protože umírali [hladem] z vůně chleba.

A rabi Jochanan řekl: Pamatuji si, když dítě rozlomilo lusk svatojánského chleba a po obou jeho pažích stékal pramínek medu. A rabi Elazar řekl: Pamatuji si, když havran vzal [kus] masa a od vrcholu zdi až k zemi stékal pramínek tuku. A rabi Jochanan řekl: Pamatuji si, když se chlapci a dívky šestnáctiletí a sedmnáctiletí procházeli po tržišti, a nehřešili. A rabi Jochanan řekl: Pamatuji si, když se v domě studia říkalo: Kdo s nimi souhlasí, padne do jejich rukou; kdo na ně spoléhá, jeho [majetek] bude jejich.

Je psáno: „Machlon a Kiljon“ (Rt 1,2), a je psáno: „Joaš a Saraf“ (1Pa 4,22). Rav a Šmuel [se neshodují]: Jeden řekl: Machlon a Kiljon jsou jejich jména, a proč byli nazváni Joaš a Saraf? Joaš, protože se vzdali naděje [nitjaašu] na vykoupení; Saraf, protože si u Všudypřítomného zasloužili spálení [srefa].

A druhý řekl: Joaš a Saraf jsou jejich jména, a proč byli nazváni Machlon a Kiljon? Machlon, protože znesvětili [chilel] svá těla; a Kiljon, protože si u Všudypřítomného zasloužili zánik [klaja].

Učí se [v baraitě] podle toho, kdo říká, že Machlon a Kiljon jsou jejich jména. Neboť se učí: Co [znamená], co je psáno: „A Jokim a muži z Kozeby a Joaš a Saraf, kteří vládli v Moábu, a Jašuvi-Lechem; a ty věci jsou starobylé“ (1Pa 4,22)? „A Jokim“ – to je Jehošua, který dodržel [hekim] přísahu mužům z Gibeónu. „A muži z Kozeby“ – to jsou muži z Gibeónu, kteří Jehošuovi lhali [kizvu]. „A Joaš a Saraf“ – to jsou Machlon a Kiljon. A proč byli nazváni Joaš a Saraf? Joaš, protože se vzdali naděje na vykoupení; Saraf, protože si u Všudypřítomného zasloužili spálení.

„Kteří vládli [baalu] v Moábu“ – že se oženili s moábskými ženami. „A Jašuvi-Lechem“ – to je Rut Moábka, která se vrátila [šava] a přilnula k Bejt Lechem v Judsku. „A ty věci jsou starobylé [atikim]“ – tyto věci vyslovil Starý dnů [atik jomin]. [Neboť je psáno: „Nalezl jsem Davida, svého služebníka“ (Ž 89,21), a je psáno: „Své dvě dcery, které se [zde] nalézají“ (Gn 19,15).]

„To byli hrnčíři a obyvatelé Netaim a Gedery; přebývali tam u krále při jeho díle“ (1Pa 4,23). „To byli hrnčíři [hajocrim]“ – to jsou synové Jonadava ben Rechava, kteří zachovali [nacru] přísahu svého otce.

„Obyvatelé Netaim“ – to je Šalomoun, který byl ve své vládě podoben sazenici [netija]. „A Gedery“ – to je sanhedrin, který zahradil [gadru] trhliny Izraele. „Přebývali tam u krále při jeho díle“ – to je Rut Moábka, která se dožila vlády Šalomouna, syna syna syna jejího syna, neboť je řečeno: „A postavil trůn pro matku krále“ (1Kr 2,19), a rabi Elazar řekl: pro matku královského rodu.

Naši mistři učili: „A budete jíst ze staré úrody“ (Lv 25,22) – bez salmanton. Co znamená „bez salmanton“? Rav Nachman řekl: Bez mšic. A Rav Šešet řekl: Bez sněti.

Učí se [baraita] podle Rava Šešeta, učí se [baraita] podle Rava Nachmana. Učí se podle Rava Nachmana: „A budete jíst staré“ – mohl bys myslet, že Izrael bude toužebně čekat na novou [úrodu], protože se stará spotřebovala; verš učí: „až do příchodu její úrody“ (Lv 25,22) – dokud úroda nepřijde sama od sebe.

Učí se podle Rava Šešeta: „A budete jíst ze staré úrody“ – mohl bys myslet, že Izrael bude toužebně čekat na novou, protože stará je špatná; verš učí: „až do příchodu její úrody“ – dokud úroda nepřijde sama od sebe.

Naši mistři učili: „A budete jíst staré, zestárlé“ (Lv 26,10) – učí, že vše, co je starší než jiné, je lepší než jiné. Mám [z toho] jen věci, které se obvykle nechávají zrát; odkud [víme] o věcech, které se obvykle nenechávají zrát? Verš učí: „staré, zestárlé“ – v každém případě.

„A staré kvůli novému vynesete“ – učí, že sklady budou plné starého a humna plná nového, a Izrael bude říkat: Jak vyneseme to kvůli tomuto? Rav Papa řekl: Všechny staré věci jsou lepší, kromě datlí, piva a malých rybek.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Kdo prodává loď“.