Bava kama 54b בבא קמא

Pak [za] býka, který je zdravý, je osvobozen?

Rabi Jirmeja řekl: Říká „netřeba říkat“: Netřeba říkat [, že za] býka, který je zdravý, je povinen; ale [u] býka hluchého, pomateného či mladého řekni, že jeho hluchota to způsobila, jeho mládí to způsobilo, a ať je osvobozen. Proto nás to učí.

Rav Acha řekl Ravinovi: Ale vždyť se učí v baraitě: Spadl-li do ní [tvor] s rozumem, je osvobozen. Není to snad býk s rozumem? Řekl mu: Ne, člověk. – Pak tedy [jen za] člověka s rozumem je osvobozen, ale [za] toho, kdo není s rozumem, je povinen? Vždyť je psáno: „býk“, a nikoli člověk!

Co tedy [znamená] „s rozumem“? Druh s rozumem. Řekl mu: Ale vždyť se učí v baraitě: Spadl-li do ní býk s rozumem, je osvobozen!

Nýbrž Rava řekl: Býk, který je hluchý, býk, který je pomatený, býk, který je mladý, právě [tehdy je povinen]; ale [za] býka, který je zdravý, je osvobozen. Z jakého důvodu? Protože se měl dívat a jít. Tak se také učí v baraitě: Spadl-li do ní býk hluchý, pomatený či mladý, slepý nebo jdoucí v noci, je povinen; [býk] zdravý a jdoucí ve dne – je osvobozen.

MIŠNA: Jak býk, tak každé dobytče [podléhá stejným pravidlům] ohledně pádu do jámy, oddělení od hory Sinaj, dvojnásobné náhrady, vrácení ztracené věci, skládání nákladu, zahrazování tlamy, smíšenin a Šabatu.

A stejně tak divoká zvěř a ptáci. Proč je tedy řečeno „býk nebo osel“? Jen proto, že Písmo mluví o tom, co je obvyklé.

GEMARA: „Ohledně pádu do jámy“ – je psáno: „vrátí stříbro jeho majiteli“ (Ex 21,34) – všechno, co má majitele, jak jsme řekli. „Ohledně oddělení od hory Sinaj“ – „ať dobytče, nebo člověk, nebude žít“ (Ex 19,13); a divoká zvěř spadá pod [pojem] dobytče; „ať“ [má] zahrnout ptáky.

„Ohledně dvojnásobné náhrady“ – jak jsme řekli: „ve všech věcech přestupku“ (Ex 22,8) – obecné pravidlo pro všechny věci přestupku. „Ohledně vrácení ztracené věci“ – „se vší ztracenou věcí svého bratra“ (Dt 22,3). „Ohledně skládání nákladu“ – odvozuje [se analogií slov] „osel“, „osel“ od Šabatu.

„Ohledně zahrazování tlamy“ – odvozuje [se analogií slov] „býk“, „býk“ od Šabatu.

„Ohledně smíšenin“ – jde-li o smíšeniny při orbě, odvozuje [se analogií slov] „býk“, „býk“ od Šabatu;

jde-li o smíšeniny při křížení, odvozuje [se analogií slov] „tvé dobytče“, „tvé dobytče“ od Šabatu.

A u Šabatu – odkud to máme? Neboť se učí v baraitě: Rabi Josi říká jménem rabiho Jišmaela: V prvním [znění] Desatera je řečeno: „tvůj otrok, tvá otrokyně a tvé dobytče“ (Ex 20,10), a v druhém [znění] Desatera je řečeno: „ani tvůj býk, ani tvůj osel, ani žádné tvé dobytče“ (Dt 5,14). Nebyli snad býk a osel zahrnuti v [pojmu] „žádné dobytče“? Proč tedy byli vyčleněni? Aby ti řekli: jako býk a osel, o nichž se zde mluví, [a] divoká zvěř a ptáci jsou jako oni, tak i všechna divoká zvěř a ptáci jsou jako oni.

Řekni: „dobytče“ v prvním [znění] Desatera je obecné pravidlo, „tvůj býk a tvůj osel“ v druhém [znění] Desatera je zvláštní případ; [u] obecného pravidla a zvláštního případu není v obecném pravidle nic než to, co je ve zvláštním případu: býk a osel ano, nic jiného ne!

Odpovídají: „Ani žádné tvé dobytče“ v druhém [znění] Desatera – znovu uvedl obecné pravidlo. [U] obecného pravidla, zvláštního případu a obecného pravidla usuzuješ jen na to, co je podobné zvláštnímu případu: jako zvláštní případ výslovně [uvádí] živé tvory, tak i všechny živé tvory.

Ale řekni: jako zvláštní případ výslovně [uvádí] tvora, jehož mršina znečišťuje dotykem i nošením, tak i všechno, jehož mršina znečišťuje dotykem i nošením, ale ptáci ne?

Odpovídají: Je-li tomu tak, ať Milosrdný napíše jeden zvláštní případ. Který by Milosrdný napsal? Kdyby Milosrdný napsal „býk“, řekl bych: [zvíře], které se přináší na oltář, ano; které se nepřináší na oltář, ne – [proto] Milosrdný napsal „osel“. A kdyby Milosrdný napsal „osel“, řekl bych: [zvíře], které je posvěceno prvorozenstvím, ano; které není posvěceno prvorozenstvím, ne – [proto] Milosrdný napsal „býk“.

Nýbrž „ani žádné tvé dobytče“ je rozšíření.

A kdekoli Milosrdný napsal „každý/všechno“, je to rozšíření? Ale vždyť u desátku je psáno „všechno“, a vykládáme to [podle pravidla] obecného pravidla a zvláštního případu!

Neboť se učí v baraitě: „A dáš to stříbro za všechno, po čem tvá duše touží“ (Dt 14,26) – obecné pravidlo; „za skot, za brav, za víno a za opojný nápoj“ – zvláštní případ; „a za všechno, oč tě tvá duše požádá“ – znovu uvedl obecné pravidlo.

[U] obecného pravidla, zvláštního případu a obecného pravidla usuzuješ jen na to, co je podobné zvláštnímu případu: jako zvláštní případ výslovně [uvádí] plod z plodu a to, co roste ze země, tak i všechno, co je plod z plodu a roste ze země.

Odpovídají: „Za všechno“ je obecné pravidlo, „všechno“ [samo] je rozšíření. Chceš-li, řekni: I „všechno“ je obecné pravidlo; avšak toto „všechno“ zde je rozšíření, neboť měl napsat „a tvé dobytče“, jak je psáno v prvním [znění] Desatera, a napsal „ani žádné tvé dobytče“ – plyne z toho, [že je to] rozšíření.

Nyní, když jsi řekl, že „všechno“ je rozšíření – proč je potřeba „tvé dobytče“ v prvním [znění] Desatera a „býk a osel“ v druhém [znění] Desatera?

Odpovídají: „Býk“ – aby se odvodilo [analogií slov] „býk“, „býk“ pro zahrazování tlamy.

„Osel“ – aby se odvodilo [analogií slov] „osel“, „osel“ pro skládání nákladu.

„Tvé dobytče“ – aby se odvodilo [analogií slov] „tvé dobytče“, „tvé dobytče“ pro smíšeniny.

Je-li tomu tak, ať je zakázán i člověk! Proč jsme se tedy učili: Člověku je dovoleno se všemi [zvířaty] orat a táhnout?

Rav Papa řekl: Učenci z Papunji znají důvod této věci. A kdo je to? Rav Acha bar Ja'akov. Verš praví: „aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně jako ty“ (Dt 5,14) – přirovnal jsem jej [k zvířeti] ohledně odpočinku, a nikoli ohledně jiné věci.

Rabi Chanina ben Agil se otázal rabiho Chiji bar Abby: Proč v prvním [znění] Desatera není řečeno „dobře“, a v druhém [znění] Desatera