Jevamot 79a יבמות

dvanáct měsíců roku, a není zvykem ho [teprve nyní] oplakávat.

[Co se týče] Gibeonitů, zavoláme je a usmíříme je. „Král zavolal Gibeonity a řekl jim: Co pro vás mám učinit a čím mám vykonat smíření, abyste žehnali dědictví Hospodinovu? Gibeonité mu řekli: Nejde nám o stříbro a zlato se Saulem a s jeho domem, a nejde nám o to [usmrtit] někoho“ atd. (2S 21,3–4); „ať je nám vydáno sedm mužů z jeho synů a pověsíme je Hospodinu“ atd. (2S 21,6). Snažil se je usmířit, a nedali se usmířit.

Řekl: Tři znaky má tento národ: jsou milosrdní, stydliví a prokazují milosrdenství. Milosrdní, neboť je psáno: „Dá ti milosrdenství a smiluje se nad tebou a rozmnoží tě“ (Dt 13,18). Stydliví, neboť je psáno: „aby bázeň před ním byla na vašich tvářích“ (Ex 20,20). Prokazují milosrdenství, neboť je psáno: „aby přikázal svým synům a svému domu“ atd. (Gn 18,19). Každý, kdo má tyto tři znaky, je hoden přimknout se k tomuto národu.

„Král vzal dva syny Ricpy, dcery Ajovy, které porodila Saulovi, Armoniho a Mefibošeta, a pět synů Míkal, dcery Saulovy, které porodila Adrielovi, synu Barzilaje Mecholatského“ (2S 21,8). Čím se tito odlišovali? Řekl Rav Huna: Provedli je před schránou [úmluvy]; každého, koho schrána zadržela, [vydali] na smrt, každého, koho schrána nezadržela, [nechali] naživu.

Rav Chana bar Ketina namítl: „Král však ušetřil Mefibošeta, syna Jonatanova, syna Saulova“ (2S 21,7) – [to znamená,] že ho nedal [před schránou] provést?

Copak je v té věci stranictví? Nýbrž [znamená to], že ho dal provést, [schrána] ho zadržela, ale prosil za něho o milosrdenství a vysvobodil ho. Pořád je v té věci stranictví! Nýbrž [znamená to], že prosil o milosrdenství, aby ho schrána nezadržela.

Vždyť je psáno: „Nebudou usmrceni otcové za syny [ani synové za otce]“ (Dt 24,16)! Řekl rabi Chija bar Aba, že řekl rabi Jochanan: Lépe, aby byla vytržena jedna litera z Tóry, než aby bylo veřejně znesvěceno Jméno nebes.

„Ricpa, dcera Ajova, vzala pytlovinu a rozprostřela si ji na skále, od počátku žně, dokud se na ně nevylila voda z nebe, a nedovolila ptákům nebeským, aby na nich ve dne spočinuli, ani polní zvěři v noci“ (2S 21,10). Vždyť je psáno: „Jeho mrtvola nesmí zůstat přes noc na stromě“ (Dt 21,23)!

Řekl rabi Jochanan jménem rabiho Šimona ben Jehocadaka: Lépe, aby byla vytržena jedna litera z Tóry, a Jméno nebes bylo veřejně posvěceno. Neboť kolemjdoucí říkali: Co jsou zač tito? To jsou synové králů. A co učinili? Vztáhli ruce na přivandrovalé cizince. Říkali: Není národa, k němuž by bylo hodno se přimknout, jako je tento. Jestliže [potrestali] syny králů takto, tím spíše syny prostých lidí; a jestliže [se zastali] přivandrovalých cizinců takto, tím spíše Izraelitů.

Ihned se k Izraeli přidalo sto padesát tisíc [lidí], neboť je řečeno: „Šalomoun měl sedmdesát tisíc nosičů a osmdesát tisíc kameníků v horách“ (1Kr 5,29). A snad to byli Izraelité? To tě nemůže napadnout, neboť je psáno: „Ze synů Izraele však Šalomoun neučinil nikoho otrokem“ (1Kr 9,22).

A snad to byli jen dozorci? Nýbrž [to plyne] odtud: „Šalomoun sečetl všechny cizince, kteří byli v zemi Izraele … a našlo se jich sto padesát tisíc … a učinil z nich sedmdesát tisíc nosičů a osmdesát tisíc kameníků v horách“ (2Pa 2,16–17).

A na netiny vydal nařízení David? Mojžíš na ně vydal nařízení, neboť je psáno: „od toho, kdo ti štípe dříví, až po toho, kdo ti čerpá vodu“ (Dt 29,10)! Mojžíš vydal nařízení pro ono pokolení, David vydal nařízení pro všechna pokolení.

A přece na ně vydal nařízení Jozue, neboť je psáno: „Jozue je onoho dne učinil drvoštěpy a čerpači vody pro obec a pro oltář Hospodinův“ (Joz 9,27)! Jozue vydal nařízení pro dobu, kdy stojí Chrám; David vydal nařízení pro dobu, kdy Chrám nestojí.