Megila 17a מגילה

Proč byla sečtena léta Jišmaelova? Aby se podle nich určila léta Jákobova. Neboť je psáno: „A toto jsou léta života Jišmaelova: sto třicet sedm let“ (Gn 25,17). O kolik byl Jišmael starší než Izák? O čtrnáct let. Neboť je psáno: „A Abramovi bylo osmdesát šest let, když Hagar porodila Abramovi Jišmaela“ (Gn 16,16), a je psáno: „A Abrahamovi bylo sto let, když se mu narodil jeho syn Izák“ (Gn 21,5), a je psáno: „A Izákovi bylo šedesát let, když se narodili“ (Gn 25,26). Kolik let bylo Jišmaelovi, když se narodil Jákob? Sedmdesát čtyři. Kolik mu zbývalo z jeho let? Šedesát tři.

A učí se [v baraitě]: Náš otec Jákob měl v době, kdy byl požehnán od svého otce, šedesát tři let, a právě v tom čase zemřel Jišmael. Neboť je psáno: „Když Ezau viděl, že [Izák] požehnal [Jákobovi]…“ (Gn 28,6), „i šel Ezau k Jišmaelovi a vzal si Machalat, dceru Jišmaelovu, sestru Nevajotovu“ (Gn 28,9). Z toho, že je řečeno „dceru Jišmaelovu“, copak nevím, že je sestrou Nevajotovou? To učí, že ji Jišmael zasnoubil a zemřel, a provdal ji její bratr Nevajot.

Šedesát tři a čtrnáct [let], než se narodil Josef – to je sedmdesát sedm. A je psáno: „A Josefovi bylo třicet let, když stál před faraonem“ (Gn 41,46) – to je sto sedm. Sedm [let] hojnosti a dvě [léta] hladu – to je sto šestnáct.

A je psáno: „I řekl farao Jákobovi: Kolik je dní let tvého života? I řekl Jákob faraonovi: Dní let mého putování je sto třicet let“ (Gn 47,8–9). [Podle výpočtu] je to [však jen] sto šestnáct!

Nýbrž z toho plyne: Čtrnáct let, kdy byl v domě Everově, se nepočítá. Neboť se učí [v baraitě]: Jákob byl skryt v domě Everově čtrnáct let. Ever zemřel dva roky poté, co náš otec Jákob sestoupil do Aram Naharajim. Odešel odtamtud a přišel do Aram Naharajim. Vychází tedy, že když stál u studny, bylo mu sedmdesát sedm let.

A odkud víme, že nebyl potrestán? Neboť se učí [v baraitě]: Vychází, že Josef byl odloučen od svého otce dvacet dva let, tak jako byl náš otec Jákob odloučen od svého otce. Jákobových [let odloučení] však bylo třicet šest! Nýbrž čtrnáct let, kdy byl v domě Everově, se nepočítá.

Tak či onak, [let] v domě Lavanově bylo [jen] dvacet! Nýbrž [těch dalších dvou let] proto, že se na cestě zdržel dva roky. Neboť se učí [v baraitě]: Odešel z Aram Naharajim a přišel do Sukotu a strávil tam osmnáct měsíců, jak je řečeno: „A Jákob táhl do Sukotu a postavil si dům a pro svůj dobytek udělal přístřešky“ (Gn 33,17). A v Bet El strávil šest měsíců a přinášel oběti.

Vracíme se k tobě, [kapitolo] „Svitek se čte“.

MIŠNA: Kdo čte svitek v obráceném pořadí, nesplnil [povinnost]. Četl-li jej zpaměti, četl-li jej v překladu do kteréhokoli jazyka, nesplnil. Avšak těm, kdo mluví cizím jazykem, se čte v cizím jazyce. A ten, kdo mluví cizím jazykem a slyšel jej v ašurském [písmu, tj. hebrejsky], splnil.

Četl-li jej s přestávkami nebo v polospánku, splnil. Jestliže jej opisoval, vykládal nebo opravoval: pokud zaměřil své srdce, splnil; pokud ne, nesplnil.

Byl-li napsán barvivem, červeným okrem, klovatinou nebo skalicí, na papyru nebo na nevydělané kůži, nesplnil, dokud nebude napsán ašurským písmem, na pergamenu a inkoustem.

GEMARA: Odkud to víme? Řekl Rava: Neboť verš říká: „podle toho, jak je psáno, a ve svém čase“ (Est 9,27). Jako jejich čas [nelze slavit] v obráceném pořadí, tak ani jejich písmo [nelze číst] v obráceném pořadí.

Copak čtení je psaní? [A navíc] zde jde o konání, [ne o] psaní, jak je psáno: „aby slavili ty dva dny“! Nýbrž odtud: Neboť je psáno: „A tyto dny budou připomínány a slaveny“ (Est 9,28) – připomínání se přirovnává ke slavení: jako slavení [nemůže být] v obráceném pořadí, tak ani připomínání [nemůže být] v obráceném pořadí.

Učilo se [v baraitě]: A tak je tomu i u Halelu, i u čtení Šema a u Tefily.

Halel – odkud to víme? Raba řekl: Neboť je psáno: „Od východu slunce až po jeho západ [budiž chváleno jméno Hospodinovo]“ (Ž 113,3). Rav Josef řekl: „Toto je den, který učinil Hospodin“ (Ž 118,24).

Rav Avja řekl: „Budiž jméno Hospodinovo požehnáno“ (Ž 113,2). A Rav Nachman bar Jicchak, a někteří říkají, že rabi Acha bar Jaakov, řekl: Odtud: „od nynějška až navěky“ (Ž 113,2).

Čtení Šema – neboť se učí [v baraitě]: Čtení Šema [se recituje] tak, jak je psáno [tj. hebrejsky] – to jsou slova Rabiho. A mudrci říkají: V kterémkoli jazyce. Jaký je důvod Rabiho? Verš říká: