Megila 17b מגילה

„A budou [tato slova]“ (Dt 6,6) – taková, jaká jsou, ať zůstanou. A jaký je důvod mudrců? Verš říká: „Slyš“ (Dt 6,4) – v kterémkoli jazyce, jemuž rozumíš.

A u Rabiho – vždyť je psáno i „slyš“! To potřebuje k [učení]: Dej svým uším slyšet, co vyslovuješ svými ústy. A mudrci zastávají názor toho, kdo říká: Kdo přečetl Šema a nedal to slyšet svému uchu, splnil.

A u mudrců – vždyť je psáno i „a budou“! To potřebují k [učení], že se nemá číst v obráceném pořadí. A Rabi – odkud má, že se nemá číst v obráceném pořadí? Z [rozdílu mezi] „slova“ a „tato slova“. A mudrci z [rozdílu mezi] „slova“ a „tato slova“ nic nevyvozují.

Máme snad říci, že Rabi zastává názor, že celá Tóra byla řečena v kterémkoli jazyce? Neboť kdyby tě napadlo, že byla řečena ve svatém jazyce, proč by bylo třeba psát „a budou“?

Bylo to potřeba: Napadlo by tě [říci], že protože je psáno „slyš“, [platí to] jako u mudrců; proto Milosrdný napsal „a budou“.

Máme snad říci, že mudrci zastávají názor, že celá Tóra byla řečena ve svatém jazyce? Neboť kdyby tě napadlo, že byla řečena v kterémkoli jazyce, proč by bylo třeba psát „slyš“?

Bylo to potřeba: Napadlo by tě říci, že kvůli „a budou“ [platí to] jako u Rabiho; proto Milosrdný napsal „slyš“.

Tefila – odkud to víme? Neboť se učí [v baraitě]: Šimon ha-Pakuli uspořádal osmnáct požehnání v jejich pořadí před Rabanem Gamlielem v Javne. Řekl rabi Jochanan, a někteří říkají, že se učilo v baraitě: Sto dvacet starších, a mezi nimi několik proroků, ustanovilo osmnáct požehnání v jejich pořadí.

Učili naši mistři: Odkud [víme], že se říká [požehnání] „Otcové“? Neboť je řečeno: „Vzdejte Hospodinu, synové mocných“ (Ž 29,1). A odkud, že se říká [požehnání] „Mocné činy“? Neboť je řečeno: „Vzdejte Hospodinu slávu a moc“ (Ž 29,1). A odkud, že se říká [požehnání] „Svatost“? Neboť je řečeno: „Vzdejte Hospodinu slávu jeho jména, klaňte se Hospodinu v nádheře svatosti“ (Ž 29,2).

A proč se rozhodli říkat [požehnání] „Porozumění“ po „Svatosti“? Neboť je řečeno: „A budou posvěcovat Svatého Jákobova a Boha Izraele se budou bát“ (Iz 29,23), a hned potom: „A ti, kdo bloudí duchem, poznají porozumění“ (Iz 29,24). A proč se rozhodli říkat „Pokání“ po „Porozumění“? Neboť je psáno: „A jeho srdce porozumí, obrátí se a bude uzdraven“ (Iz 6,10).

Jestliže je tomu tak, ať se po „Pokání“ říká „Uzdravení“! To tě nenapadni, neboť je psáno: „Ať se obrátí k Hospodinu a on se nad ním smiluje, a k našemu Bohu, neboť hojně odpouští“ (Iz 55,7).

A proč ses rozhodl opřít se o tento [verš]? Opři se o tamten! Je psán jiný verš: „Který odpouští všechny tvé viny, který uzdravuje všechny tvé nemoci, který vykupuje tvůj život z jámy“ (Ž 103,3–4). Chceš tím říci, že vykoupení a uzdravení přicházejí po odpuštění? Vždyť je psáno: „obrátí se a bude uzdraven“ (Iz 6,10)! To není uzdravení z nemocí, nýbrž uzdravení odpuštěním.

A proč se rozhodli říkat [požehnání] „Vykoupení“ jako sedmé? Řekl Rava: Protože budou vykoupeni v sedmém [roce], proto je ustanovili jako sedmé. Vždyť řekl Mistr: V šestém [roce] zvuky, v sedmém války, na konci sedmého přichází syn Davidův! I válka je počátkem vykoupení.

A proč se rozhodli říkat [požehnání] „Uzdravení“ jako osmé? Řekl rabi Acha: Protože obřízka, která vyžaduje uzdravení, byla dána na osmý [den], proto je ustanovili jako osmé.

A proč se rozhodli říkat „Požehnání let“ jako deváté? Řekl rabi Alexandri: Proti těm, kdo vyhánějí ceny, jak je psáno: „Zlom paži svévolníka“ (Ž 10,15). A David, když to říkal, říkal to v devátém [žalmu].

A proč se rozhodli říkat „Shromáždění vyhnanců“ po „Požehnání let“? Neboť je psáno: „A vy, hory Izraele, vydáte své ratolesti a ponesete své ovoce mému lidu Izraeli, neboť se blíží jejich příchod“ (Ez 36,8). A jakmile se vyhnanci shromáždí, je vykonán soud nad svévolníky, jak je řečeno: „Obrátím proti tobě svou ruku a přetavím jako louhem tvou strusku“ (Iz 1,25), a je psáno: „A navrátím tvé soudce jako na počátku“ (Iz 1,26).

A jakmile je vykonán soud nad svévolníky, zaniknou odpadlíci, a [v tomto požehnání] se zahrnují s nimi i zpupní, jak je řečeno: „A zkáza odpadlíkům i hříšníkům zároveň, [a ti, kdo opouštějí Hospodina, zaniknou]“ (Iz 1,28).

A jakmile zaniknou odpadlíci, pozvedne se roh spravedlivých, jak je psáno: „A všechny rohy svévolníků utnu, pozvednou se rohy spravedlivého“ (Ž 75,11). A se spravedlivými se zahrnují i spravedliví proselyté, jak je řečeno: „Před šedinami povstaneš a poctíš tvář starce“ (Lv 19,32), a hned potom: „A když bude u vás pobývat cizinec“ (Lv 19,33).

A kde se pozvedne jejich roh? V Jeruzalémě, jak je řečeno: „Proste o pokoj Jeruzaléma, ať mají klid ti, kdo tě milují“ (Ž 122,6).

A jakmile je Jeruzalém vystavěn, přichází David, jak je řečeno: