Pesachim 3a פסחים

Žena, která potratí „za světla“ osmdesátého prvního [dne], Bejt Šamaj [ji] osvobozují od oběti a Bejt Hilel [ji] zavazují.

Bejt Hilel řekli Bejt Šamaj: Čím se liší „světlo“ osmdesátého prvního od dne osmdesátého prvního? Jestliže je s ním postavil na roveň ohledně nečistoty, cožpak ho s ním nepostaví na roveň ohledně oběti? Když Bejt Hilel říkají Bejt Šamaj „čím se liší světlo osmdesátého prvního od dne osmdesátého prvního“, plyne z toho, že „světlo“ je večer. Vyplývá z toho.

Namítají: Mohl bych se domnívat, že [pokojná oběť] se smí jíst „za světla“ třetího [dne]. A je to logický úsudek: obětní zvířata [jako oběti za hřích] se jedí jeden den a pokojné oběti se jedí dva dny; tak jako tam [následuje] noc po dni, tak i zde noc po dni.

Proto Písmo učí: „V den, kdy obětujete, se bude jíst, a nazítří; a co zbude až do třetího dne…“ (Lv 19,6) – dokud je den, jí se, ale nejí se „za světla“ třetího.

Mohl bych se domnívat, že se [zbytek] spálí ihned. A je to logický úsudek: obětní zvířata se jedí jeden den a jednu noc a pokojné oběti se jedí dva dny a jednu noc; tak jako tam spálení následuje hned po jedení, tak i zde spálení následuje hned po jedení.

Proto Písmo učí: „A co zbude z masa oběti, třetího dne bude spáleno v ohni“ (Lv 7,17) – ve dne je pálíš, ale nepálíš je v noci. Když se říká „mohl bych se domnívat, že se smí jíst za světla třetího“, plyne z toho, že „světlo“ je večer. Vyplývá z toho.

Pojď a slyš: „Za světla“ Jom kipur se modlí sedm [požehnání] a vyznává hříchy; ráno se modlí sedm a vyznává; v musafu se modlí sedm a vyznává; v mincha se modlí sedm a vyznává; večer [po svátku] se modlí zkrácenou podobu osmnácti [požehnání]. Rabi Chanina ben Gamliel říká jménem svých otců: Modlí se celých osmnáct, protože musí říci havdalu v [požehnání] „Který obdařuješ poznáním“. Z toho plyne, že „světlo“ je večer. Vyplývá z toho.

Pojď a slyš, co se učilo ve škole Šmuela: V noci čtrnáctého se prohledává chamec při světle svíčky. Z toho plyne, že „světlo“ je večer.

Spíše [je třeba říci], že podle Rava Huny i podle Rava Jehudy všichni souhlasí, že „světlo“ je večer, a nepřou se: každý [mluvil] podle [zvyku] svého místa. V místě Rava Huny to nazývali „rozbřesk“ a v místě Rava Jehudy to nazývali „noc“.

A proč náš tanaita neučí „noc“? Použil vznešenější výraz, podle [výroku] rabiho Jehošuy ben Leviho; rabi Jehošua ben Levi totiž řekl: Nikdy ať člověk nevypouští ze svých úst nepěkné slovo, neboť Písmo zahnulo [delší cestou o] osm písmen, aby nevypustilo nepěkné slovo, jak je řečeno: „Z dobytka čistého a z dobytka, který není čistý“ (Gn 7,8).

Rav Papa řekl: devět [písmen], jak je řečeno: „Bude-li mezi vámi muž, který nebude čistý kvůli nočnímu výronu“ (Dt 23,11). Ravina řekl: deset, [počítáme i] vav ve slově „čistý“. Rav Acha bar Jaakov řekl: šestnáct, jak je řečeno: „Neboť si řekl: Je to náhoda, není čistý, jistě není čistý“ (1S 20,26).

Ve škole rabiho Jišmaela se učilo: Vždy ať člověk mluví čistým jazykem, neboť u zava [muže s výtokem] [Písmo] nazvalo [sedlo] „jezdecké“ a u ženy je nazvalo „sedadlo“. A dále se říká: „Zvolil sis jazyk chytrých“ (Jb 15,5). A dále se říká: „A poznání mých rtů mluví čistě“ (Jb 33,3).

Proč „a dále se říká“? Kdybys řekl, že to platí jen u [slov] Tóry, ale u rabínských ne, pojď a slyš: „a dále se říká: Zvolil sis jazyk chytrých.“ A kdybys řekl, že to platí jen u rabínských [věcí], ale u světských řečí ne – „a dále se říká: A poznání mých rtů mluví čistě.“

A u ženy není psáno „jezdit“? Vždyť je psáno: „Rebeka a její dívky vstaly a jely na velbloudech“ (Gn 24,61)! Tam je to obvyklé kvůli strachu z velbloudů. Vždyť je psáno: „Mojžíš vzal svou ženu a své syny a posadil je na osla“ (Ex 4,20)! Tam