Šabat 152a שבת

a ze záchodu jsou zlé; z léku, ze smíchu a z ovoce jsou dobré.

„V den, kdy se roztřesou strážci domu a sehnou se [silní] muži…“ (Kaz 12,3). „V den, kdy se roztřesou strážci domu“ – to jsou boky a žebra; „a sehnou se silní muži“ – to jsou holeně; „a ustanou mlynářky“ – to jsou zuby; „a zatemní se ty, které hledí okny“ – to jsou oči.

Císař řekl rabimu Jehošuovi ben Chananjovi: Proč nepřicházíš do domu Avidan? Řekl mu: Hora je [pokrytá] sněhem, kolem ní je led, její psi neštěkají, její mlynáři nemelou. V Ravově škole říkali: Co jsem neztratil, to hledám.

Učí se: Rabi Josi ben Kisma říká: Lepší dvě než tři; běda té jedné, která odchází a nevrací se. Co je to? Rav Chisda řekl: Mládí. Když přišel Rav Dimi, řekl: Mládí je věnec z růží, stáří věnec z vrbového proutí. Učilo se jménem rabiho Meira: Žvýkej [dobře] zuby a najdeš [sílu] v nohou, jak je řečeno: „Měli jsme dost chleba a bylo nám dobře a zlé jsme neviděli“ (Jr 44,17). Šmuel řekl Rav Jehudovi: Bystrý [žáku], otevři svůj pytel a vlož do něj svůj chléb: do čtyřiceti let je prospěšnější jídlo, od té doby dál je prospěšnější pití.

Jeden eunuch řekl rabimu Jehošuovi ben Korchovi: Kolik je to odsud do Karchiny („města holohlavých“)? Řekl mu: Jako odsud do Guzanie („města eunuchů“). Řekl mu ten saducej: Holohlavý kozel [se prodává] za čtyři. Řekl mu: Vyklestěný kozel za osm.

[Eunuch] viděl, že nemá obuté boty. Řekl mu: Kdo jede na koni, je král; kdo na oslu, je svobodný muž; kdo má boty na nohou, je člověk; kdo nemá ani to, ani ono – ten, kdo je zakopán a pohřben, je lepší než on. Řekl mu: Eunuchu, eunuchu, tři věci jsi mi řekl, tři uslyšíš: Ozdobou tváře je vous, radostí srdce je žena, „dědictvím od Hospodina jsou synové“ (Ž 127,3) – požehnané je Místo, které ti je všechny odepřelo! Řekl mu: Hašteřivý holohlavče! Řekl mu: Vyklestěný kozel [mě] bude kárat?

Rabi řekl rabimu Šimonovi ben Chalaftovi: Proč jsme tě o poutním svátku nepřivítali, tak jak moji otcové vítali tvé otce? Řekl mu: Skály se staly vysokými, blízké se staly vzdálenými, ze dvou se staly tři a ten, kdo přináší pokoj do domu, ustal.

„A zavřou se dveře do ulice“ (Kaz 12,4) – to jsou otvory člověka; „když ztichne zvuk mlýnku“ – kvůli žaludku, který nemele; „a vstane za hlasu ptáka“ – že i pták ho probudí ze spánku; „a ztlumí se všechny dcery zpěvu“ – že i hlasy zpěváků a zpěvaček se mu zdají jako ticho.

A také Barzilaj Gileadský řekl Davidovi: „Je mi dnes osmdesát let; rozeznám [ještě] dobré od zlého?“ (2S 19,36) – odtud [plyne], že mysl starců se mění; „ochutná tvůj služebník, co jím a co piju?“ – odtud, že rty starců ochabují; „uslyším ještě hlas zpěváků a zpěvaček?“ – odtud, že uši starců těžknou.

Rav řekl: Barzilaj Gileadský byl lhář, neboť v Rabiho domě byla služka, které bylo devadesát dva let, a ochutnávala [pokrmy v] hrncích. Rava řekl: Barzilaj Gileadský byl oddán smilstvu, a na každého, kdo je oddán smilstvu, stáří přeskočí. Učí se: Rabi Jišmael bar rabi Josi říká: Učencům, čím více stárnou, tím více se jim přidává moudrosti, jak je řečeno: „U starců je moudrost a s délkou dnů rozumnost“ (Jb 12,12); a nevzdělancům, čím více stárnou, tím více se jim přidává hlouposti, jak je řečeno: „Odnímá řeč spolehlivým a starcům bere soudnost“ (Jb 12,20).

„Také výšin se budou bát“ (Kaz 12,5) – že i malý pahorek se mu zdá jako nejvyšší hory; „a hrůzy na cestě“ – když jde po cestě, stávají se mu [cesty] matoucími; „a rozkvete mandloň“ – to je kostrč; „a obtěžkána bude kobylka“ – to jsou hýždě; „a selže kapara“ – to je touha.

Rav Kahana předčítal oddíl před Ravem. Když došel k tomuto verši, [Rav] se protáhle povzdechl. Řekl [si]: Z toho plyne, že Ravova touha ustala. Rav Kahana řekl: Co je psáno: „Neboť on řekl, a stalo se“ (Ž 33,9) – to je žena; „on přikázal, a obstálo“ – to jsou synové. Učilo se: Žena je měch plný výkalů a její ústa jsou plná krve, a všichni za ní běží.

„Neboť člověk odchází do svého věčného domu“ (Kaz 12,5). Rabi Jicchak řekl: To učí, že každému spravedlivému se dává příbytek podle jeho cti. Podobá se to králi, který vešel do města se svými služebníky: když vcházejí, všichni vcházejí jednou branou; když nocují, každému se dává příbytek podle jeho cti.

A rabi Jicchak řekl: Co je psáno: „Neboť dětství a jitro života jsou pomíjivost“ (Kaz 11,10)? Věci, které člověk dělá v mládí, mu zčerní tvář v jeho stáří.

A rabi Jicchak řekl: Červ je pro mrtvého bolestný jako jehla v živém těle, jak je řečeno: „Jen jeho tělo na něm bolí“ (Jb 14,22). Rav Chisda řekl: Duše člověka nad ním truchlí celých sedm [dní], jak je řečeno: „a jeho duše nad ním truchlí“, a je psáno: „A vykonal pro svého otce smutek sedm dní“ (Gn 50,10).

Rav Jehuda řekl: Mrtvý, který nemá utěšitele – jde deset lidí a sedí na jeho místě. V sousedství Rav Jehudy zemřel jeden [člověk], který neměl utěšitele.