Sanhedrin 56a סנהדרין

Po všechny dny [procesu] se svědci vyslýchají pomocí náhradního jména: „Ať Josi bije Josiho.“

Když je rozsudek dokončen, nepopravují na základě náhradního jména, nýbrž vyvedou všechny lidi ven, otáží se nejváženějšího z nich [svědků] a řeknou mu: Řekni výslovně, co jsi slyšel. A on to řekne, a soudci stojí na nohou, roztrhnou [svá roucha] a [trhliny] nesešívají.

A druhý říká: I já [jsem slyšel] jako on; a třetí říká: I já jako on.

GEMARA: Učí se [v baraitě]: Dokud nezlořečí [Božímu] Jménu [Božím] Jménem.

Odkud to víme? Řekl Šmuel: Neboť verš říká: „A kdo zlořečí (nokev) Jménu…“, „když zlořečí Jménu, musí zemřít“ (Lv 24,16).

Odkud [víme], že toto nokev je výraz pro zlořečení? Neboť je psáno: „Jak mám proklínat (ekov), koho Bůh neproklel (kabo)?“ (Nu 23,8). A varování za to [plyne] odtud: „Bohu nebudeš zlořečit“ (Ex 22,27).

Ale řekni, že [znamená] provrtat, neboť je psáno: „a vyvrtal (vajikov) otvor v jejím víku“ (2Kr 12,10), a varování za to [plyne] odtud: „Zničíte jejich jméno… tak nebudete činit Hospodinu, svému Bohu“ (Dt 12,3).

Vyžadujeme [zlořečení] Jménu Jménem, a to tu není.

Ale řekni [o tom], kdo položil dvě jména na sebe a protrhl je! – To je provrtání a znovu provrtání. Ale řekni [o tom], kdo vyryl Jméno na hrot nože a protrhl jím [jiné]! – To ostří nože protrhává.

Řekni [tedy], že [znamená] výslovně vyslovit Jméno, neboť je psáno: „Mojžíš a Áron vzali tyto muže, kteří byli označeni (nikvu) jmény“ (Nu 1,17), a varování za to [plyne] odtud: „Hospodina, svého Boha, se budeš bát“ (Dt 6,13).

Zaprvé, vyžadujeme [zlořečení] Jménu Jménem, a to tu není; a dále, je to varování v podobě příkazu, a varování v podobě příkazu se varováním nenazývá.

A chceš-li, řekni: Verš říká: „A vyslovil (vajikov) [Jméno] a zlořečil“ (Lv 24,11) – to znamená, že nokev je zlořečení.

Ale snad [je vinen], až když udělá obojí? To tě nenapadne, neboť je psáno: „Vyveď toho, kdo zlořečil“ (Lv 24,14), a není psáno: vyveď toho, kdo vyslovil a zlořečil. Plyne z toho, že je to jedno.

Učili rabíni: „Muž“ – proč verš učí „muž, muž“? Aby zahrnul pohany, kteří jsou varováni před zlořečením Jménu jako Izraelité; a popravují se jen mečem, neboť každý trest smrti uvedený pro potomky Noemovy je jen mečem.

Ale cožpak se to vyvozuje odtud? Vyvozuje se to odtamtud: „Hospodin“ – to je zlořečení Jménu!

Řekl rabi Jicchak Nafcha: Je to potřebné jen k zahrnutí náhradních jmen, a to podle rabiho Meira.

Neboť učí baraita: „Kdokoli (iš iš), kdo zlořečí svému Bohu, ponese svůj hřích“ (Lv 24,15) – proč to verš učí? Vždyť už je řečeno: „A kdo zlořečí Jménu Hospodinovu, musí zemřít“ (Lv 24,16). Protože je řečeno „kdo zlořečí Jménu, musí zemřít“, mohl bych myslet, že je vinen jen za výlučné Jméno; odkud [víme], že se zahrnují všechna náhradní jména? Verš učí: „kdo zlořečí svému Bohu“ – v každém případě. Slova rabiho Meira.

A mudrci říkají: Za výlučné Jméno [je trest] smrti, a za náhradní jména [je jen] varování.

A rozchází se [to] s rabim Mejšou, neboť řekl rabi Mejša: Potomek Noemův, který zlořečil Jménu náhradními jmény, je podle mudrců vinen.

Jaký je důvod? Protože verš říká: „Jak cizinec, tak domorodec“ (Lv 24,16) – [jen] u proselyty a domorodce vyžadujeme, aby zlořečil [výlučnému] Jménu, ale pohan [je vinen] i za náhradní jméno.

A rabi Meir – co dělá s tím „jak cizinec, tak domorodec“? Proselyta a domorodec [jsou trestáni] ukamenováním, ale pohan mečem. Mohlo by tě napadnout říci: protože byli zahrnuti, byli zahrnuti [i co do trestu]; proto nás to učí.

A rabi Jicchak Nafcha podle mudrců – co dělá s tím „jak cizinec, tak domorodec“? U proselyty a domorodce vyžadujeme [zlořečení] Jménu Jménem, ale u pohana nevyžadujeme Jménu Jménem.

„Muž, muž“ – k čemu to? Tóra mluvila jazykem lidí.

Učili rabíni: Sedm přikázání bylo přikázáno potomkům Noemovým: soudy, a [zákazy] zlořečení Jménu, modloslužby, zakázaných pohlavních styků, prolévání krve, loupeže a údu z živého [zvířete].