Ševuot 35b שבועות

při Tom, kdo je slitovný.

Rava mu řekl: Je-li tomu tak, pak i [ve slovech] „při nebi a při zemi“ mluví [o přísaze] při Tom, jemuž patří nebe a země!

Jak to [srovnávat]? Tam, protože není nic jiného, co se nazývá Slitovný a Milostivý, jistě mluví [o přísaze] při Tom, kdo je milostivý, jistě při Tom, kdo je slitovný. Zde, protože existuje nebe a země, mluví [o přísaze] při nebi a při zemi.

Mudrci učili: Napsal-li Alef Lamed z [jména] Elohim, Jod He z [Tetragramu] – to se nesmí vymazat. Šin Dalet ze Šadaj, Alef Dalet z Adonaj, Cadi Bet z Cevaot – to se smí vymazat.

Rabi Josi říká: Cevaot se smí vymazat celé, neboť se nazývá Cevaot jen podle Izraele, jak je řečeno: „a vyvedu své zástupy (cevaot), svůj lid, syny Izraele, ze země egyptské“ (Ex 7,4). Šmuel řekl: Halacha není podle rabiho Josiho.

Mudrci učili: Cokoli je ke jménu připojeno, ať před ním, nebo za ním, to se smí vymazat. Před ním jak? Le-[Hospodin] – lamed se smí vymazat; be-[Hospodin] – bet se smí vymazat; ve-[Hospodin] – vav se smí vymazat; mi-[Hospodin] – mem se smí vymazat; še-[Hospodin] (Ž 144,15) – šin se smí vymazat; ha-[Hospodin] – he se smí vymazat; ke-[Hospodin] – kaf se smí vymazat.

Za ním jak? Elohejnu – nun a vav se smějí vymazat; Elohejhem – he a mem se smějí vymazat; Elohejchem – kaf a mem se smějí vymazat. Jiní říkají: Za ním se nesmí vymazat, neboť jméno je už posvětilo. Rav Huna řekl: Halacha je podle jiných.

(Mnemotechnická pomůcka: Abraham, Lot, Nabót, v Gibeji Benjamínově, Šalomoun, Daniel.)

Všechna jména zmíněná u Abrahama jsou svatá, kromě tohoto, které je světské, jak je řečeno: „A řekl: Pane, jestliže jsem nalezl milost v tvých očích“ (Gn 18,3).

Chananja, synovec rabiho Jehošuy, a rabi Elazar ben Azarja řekli jménem rabiho Elazara z Modiinu: I toto je svaté. Podle koho jde to, co řekl Rav Jehuda jménem Rava: Pohostinnost je větší než přijímání tváře Šechiny? Podle koho? Podle oné dvojice.

Všechna jména zmíněná u Lota jsou světská, kromě tohoto, které je svaté, jak je řečeno: „A Lot jim řekl: Ne, prosím, Pane; hle, tvůj služebník nalezl milost v tvých očích“ atd. (Gn 19,18–19) – [ten], kdo má moc usmrtit i oživit, to je Svatý, budiž požehnán.

Všechna jména zmíněná u Nabóta jsou svatá, u Míchy světská. Rabi Eliezer říká: U Nabóta jsou svatá; u Míchy jsou některá z nich světská a některá svatá: Alef Lamed jsou světská, Jod He svatá, kromě tohoto, které je Alef Lamed, a přece je svaté: „po všechny dny, kdy byl dům Boží v Šílu“ (Sd 18,31).

Všechna jména zmíněná [v příběhu] o Gibeji Benjamínově – rabi Eliezer říká: světská; rabi Jehošua říká: svatá.

Rabi Eliezer mu řekl: Cožpak [Bůh] slibuje, a nečiní?

Rabi Jehošua mu řekl: Co slíbil, to učinil; ale oni nerozlišili, zda [se ptají] na vítězství, nebo na porážku. Nakonec, když rozlišili, potvrdil jejich [rozhodnutí], jak je řečeno: „A Pinchas, syn Elazara, syna Árona, stál před ním v těch dnech a řekl: Mám ještě znovu vytáhnout do boje proti synům Benjamína, svého bratra, nebo mám přestat?“ atd. (Sd 20,28)

Každé [jméno] Šelomo zmíněné v Písni písní je svaté – „píseň Tomu, jemuž patří pokoj (šalom)“ – kromě tohoto: „Má vinice, která je má, je přede mnou; tisíc tobě, Šelomo“ (Pís 8,12) – Šelomo [je] on sám, „a dvě stě těm, kdo střeží její ovoce“ – [to jsou] mudrci. A někteří říkají: I toto je světské: „Hle, lože Šalomounovo, šedesát [hrdinů kolem něho]“ (Pís 3,7).

„I toto“ – a netřeba [říkat] o tamtom? Ale co [s tím], co řekl Šmuel: Vládu, která zabije jednoho ze šesti [lidí] na světě, nestihne trest, jak je řečeno: „Má vinice, která je má, je přede mnou; tisíc tobě, Šelomo“ – vládě Nebes; „a dvě stě těm, kdo střeží její ovoce“ – vládě pozemské. [Pak by] Šmuel [nebyl] ani podle prvního tanaity, ani podle „někteří říkají“!

Nýbrž říká toto: A někteří říkají: Toto je svaté, a toto, „jeho lože“, je světské. A Šmuel mluví podle „někteří říkají“.

Všichni „králové“ zmínění v knize Daniel jsou světští, kromě tohoto, který je svatý: „Ty, králi, králi králů, jemuž Bůh nebes dal království, moc, sílu a slávu“ (Da 2,37).

A někteří říkají: I tento je svatý, jak je řečeno: „Můj pane, ať se ten sen [vztahuje] na tvé nepřátele a jeho výklad na tvé protivníky“ (Da 4,16). Ke komu to říká? Kdyby tě napadlo, že to říká Nebúkadnesarovi – kdo jsou jeho nepřátelé? Izrael. [Tak by] proklínal Izrael!

A první tanaita soudí: [Existují] nepřátelé Izraele, [a] nepřátelé pohanů neexistují?

„A při všech přízviscích – tito jsou povinni atd.“

Postav proti tomu: „Ať tě Hospodin učiní kletbou a přísahou“ (Nu 5,21) – co verš učí? Vždyť už je řečeno: „A kohen zaváže ženu přísahou kletby“ (Nu 5,21)! Protože je řečeno: „a uslyší hlas kletby“ (Lv 5,1). Zde je řečeno „kletba“ a jinde je řečeno „kletba“: jako jinde [jde o] přísahu, tak i zde [jde o] přísahu; jako jinde [je to] při jménu, tak i zde [je to] při jménu.

Abaje řekl: To není obtíž. Toto je [názor] rabiho Chaniny bar Idi a toto [názor] mudrců. Neboť se učí: Rabi Chanina bar Idi říká: Protože Tóra řekla „přísahej“ a „nepřísahej [křivě]“, „zlořeč“ a „nezlořeč“ – jako „přísahej“ [je] při jménu, tak i „nepřísahej“ [je] při jménu; jako „zlořeč“ [je] při jménu, tak i „nezlořeč“ [je] při jménu.

A mudrci? Jestliže odvozují gezeru šava, ať požadují výslovné jméno [Boží]! Jestliže neodvozují gezeru šava, odkud mají, že „kletba“ je přísaha?

Vyvozují to z toho, co se učí: „Kletba“ – „kletba“ není nic jiného než výraz pro přísahu, a tak se praví: „A kohen zaváže ženu přísahou kletby“ (Nu 5,21).

Tam je [přece] napsáno „přísahou kletby“! Říká toto: „Kletba“ – kletba [platí] jen spolu s přísahou, a tak se praví: „A kohen zaváže ženu přísahou kletby“.