Ševuot 36a שבועות

A odkud [víme], že se má (kletba, s níž není spojena přísaha, posuzovat jako kletba, s níž je spojena přísaha, a) přísaha, s níž není spojena kletba, jako přísaha, s níž je spojena kletba? Verš učí: „a uslyší hlas kletby“ (Lv 5,1) – „a uslyší kletbu“, „a uslyší hlas“.

Rabi Abahu řekl: Odkud [víme], že kletba je přísaha? Neboť je řečeno: „A uvedl ho pod kletbu“ atd. (Ez 17,13), a je psáno: „A také proti králi Nebúkadnesarovi se vzbouřil, který ho zavázal přísahou při Bohu“ (2Pa 36,13).

Učilo se: [Slovo] „proklatý“ – v něm je klatba, v něm je zlořečení, v něm je přísaha.

V něm je klatba, jak je psáno: „Proklínejte Meróz, řekl posel Hospodinův, prokleté proklínejte jeho obyvatele“ (Sd 5,23). A Ula řekl: Za [zvuku] čtyř set šofarů dal Barak Meróz do klatby.

V něm je zlořečení, jak je psáno: „A tito budou stát ke zlořečení“ (Dt 27,13), a je psáno: „Proklatý muž, který udělá tesanou modlu“ atd. (Dt 27,15).

V něm je přísaha, jak je psáno: „A Jozue v té době zavázal [lid] přísahou: Proklatý ten muž před Hospodinem“ atd. (Joz 6,26). Ale možná s nimi udělal dvojí: zavázal je přísahou a proklel je?

Nýbrž odtud: „A muži Izraele byli v tísni toho dne, a Saul zavázal lid přísahou: Proklatý muž, který bude jíst“ atd. (1S 14,24), a je psáno: „Ale Jonatán neslyšel, když jeho otec zavazoval lid přísahou“ (1S 14,27). Ale možná i zde s nimi udělal dvojí: zavázal je přísahou a proklel je?

Je snad psáno „a proklatý“? Když jsi k tomu došel – ani tam není psáno „a proklatý“.

Rabi Josi, syn rabiho Chaniny, řekl: [Slovo] „amen“ – v něm je přísaha, v něm je přijetí slov, v něm je potvrzení slov.

V něm je přísaha, jak je psáno: „A žena řekne: Amen, amen“ (Nu 5,22).

V něm je přijetí slov, jak je psáno: „Proklatý, kdo nedodrží slova tohoto zákona a nebude je plnit. A všechen lid řekne: Amen“ (Dt 27,26).

V něm je potvrzení slov, jak je psáno: „A prorok Jeremjáš řekl (Chananjášovi): Amen, tak ať učiní Hospodin, ať Hospodin splní tvá slova“ (Jr 28,6).

Rabi Elazar řekl: „Ne“ je přísaha, „ano“ je přísaha. Dobře, že „ne“ je přísaha, neboť je psáno: „A vody už nebudou potopou“ (Gn 9,15), a je psáno: „Neboť jako za Noemových vod je mi toto, kdy jsem přísahal“ (Iz 54,9). Ale odkud máme, že „ano“ je přísaha? Je to úvaha: když „ne“ je přísaha, [je] i „ano“ přísahou.

Rava řekl: A to [jen] když řekl „ne, ne“ dvakrát, a když řekl „ano, ano“ dvakrát. Neboť je psáno: „A už nebude vyhlazeno všechno tělo vodami potopy“ (Gn 9,11), a: „a vody už nebudou potopou“ (Gn 9,15). A když „ne“ dvakrát, pak i „ano“ dvakrát.

„Kdo zlořečí [při] kterémkoli z nich, je povinen, to jsou slova rabiho Meira; mudrci však osvobozují.“

Mudrci učili: „Každý muž, který by zlořečil svému Bohu, ponese svůj hřích“ (Lv 24,15) – co verš učí? Vždyť už je řečeno: „A kdo by rouhavě vyslovil jméno Hospodinovo, musí zemřít“ (Lv 24,16)! Mohl bych [myslet], že je povinen jen za výslovné jméno; odkud [víme], že se zahrnují [i] přízviska? Verš učí: „Každý muž, který by zlořečil svému Bohu“ atd. – v každém případě. To jsou slova rabiho Meira. Mudrci však říkají: Za výslovné jméno [je trestán] smrtí a za přízviska [platí] zákaz.

„A kdo zlořečí svému otci a své matce atd.“: Kdo jsou ti mudrci?

Rabi Menachem bar Josi. Neboť se učí: Rabi Menachem bar Josi říká: „Když rouhavě vysloví jméno, bude usmrcen“ (Lv 24,16) – co učí [slovo] „jméno“? Poučilo o tom, kdo zlořečí svému otci a své matce, že není povinen, dokud jim nezlořečí jménem [Božím].

„A kdo zlořečí sobě a svému druhovi atd.“: Rabi Janaj řekl: A to podle všech.

Sobě – jak je psáno: „Jen se střez a velmi střez svou duši“ (Dt 4,9), podle [výroku] rabiho Avina jménem rabiho Ilaje, který řekl: Kdekoli je řečeno „střez se“, „aby ne“ a „ne“, není to nic jiného než zákaz. A svému druhovi – jak je psáno: „Nezlořeč hluchému“ (Lv 19,14).

„[Ať] tě bije Hospodin, Bůh, a tak ať tě bije Bůh – to je kletba zapsaná v Tóře“: Rav Kahana seděl před Rav Jehudou, seděl a říkal tuto mišnu tak, jak jsme se ji učili. Řekl mu: Užívej opisu!

Jistý [žák] z mudrců seděl před Rav Kahanou, seděl a říkal: „Také Bůh tě zboří navždy, zachvátí tě a vyrve tě ze stanu a vykoření tě ze země živých. Sela“ (Ž 52,7). Řekl mu: Užívej opisu!

Proč dvakrát? Mohl bys říci, že to platí [jen] u mišny, ale u veršů řekni, že opisu neužíváme. To nás učí.

„[Řekl-li:] Ať tě nebije, a [ať] ti požehná, a [ať] ti prokáže dobro – rabi Meir zavazuje a mudrci osvobozují.“

Cožpak rabi Meir nezastává [princip], že z záporu slyšíš klad? Obrať [názory]!

Když přišel rabi Jicchak, učil [to tak], jak jsme se učili [my]. Rav Josef řekl: Nyní, když my jsme se učili takto a když rabi Jicchak přišel, učil takto, plyne z toho, že jsme se [to] učili přesně.

[Pak je to] však obtíž! – [Rabi Meir ten princip] nezastává u peněžních [věcí], ale u zákazů jej zastává.

Ale hle, sota – to je [věc] zákazu!

A rabi Tanchum bar Chakinaj řekl: Je psáno „buď prosta [viny]“ (Nu 5,19). Důvod je, že je psáno „buď prosta“; jinak bychom neříkali, že ze záporu slyšíš klad.