a říkala: Má matka porodí syna, který zachrání Izrael. A když se Moše narodil, celý dům se naplnil světlem. Vstal její otec a políbil ji na hlavu a řekl jí: Má dcero, tvé proroctví se splnilo. A když jej vhodili do Nilu, vstal její otec, udeřil ji po hlavě a řekl jí: Má dcero, kde je tvé proroctví? A to je to, co je psáno: „A jeho sestra se postavila zdaleka, aby poznala, co se s ním stane“ (Ex 2,4) – aby poznala, co bude s koncem jejího proroctví.
ואומרת עתידה אמי שתלד בן שמושיע את ישראל וכיון שנולד משה נתמלא כל הבית כולה אור עמד אביה ונשקה על ראשה אמר לה בתי נתקיימה נבואתיך וכיון שהטילוהו ליאור עמד אביה וטפחה על ראשה אמר לה בתי היכן נבואתיך והיינו דכתיב (שמות ב, ד) ותתצב אחותו מרחוק לדעה מה יעשה לו לידע מה יהא בסוף נבואתה
„Josef měl tu zásluhu…“ atd. Čím se liší začátek, kde je psáno: „I vystoupil Josef, aby pohřbil svého otce, a vystoupili s ním všichni faraonovi služebníci…“ (Gn 50,7), a teprve potom: „A celý dům Josefův a jeho bratři a dům jeho otce“ (Gn 50,8)? A čím se liší konec, kde je psáno: „A vrátil se Josef do Egypta, on a jeho bratři“, a teprve potom: „a všichni, kdo s ním vystoupili, aby pohřbili jeho otce“ (Gn 50,14)?
יוסף זכה וכו' מאי שנא מעיקרא דכתיב (בראשית נ, ז) ויעל יוסף לקבור את אביו ויעלו אתו כל עבדי פרעה וגו' והדר (בראשית נ, ח) וכל בית יוסף ואחיו ובית אביו ומאי שנא לבסוף דכתיב (בראשית נ, יד) וישב יוסף מצרימה הוא ואחיו והדר וכל העולים אתו לקבור את אביו
Neboť je psáno: „A přišli ke Goren ha-Atad (humnu trnového keře)“ (Gn 50,10). Což má trnový keř humno? Řekl rabi Abahu: To učí, že obklopili Jaakovovu rakev korunami jako humno, které obklopuje trnitý plot. Neboť přišli synové Esavovi, synové Jišmaelovi a synové Ketury.
דכתיב (בראשית נ, י) ויבאו עד גורן האטד וכי גורן יש לו לאטד א"ר אבהו מלמד שהקיפוהו כתרים לארונו של יעקב כגורן זה שמקיפים לו אטד שבאו בני עשו ובני ישמעאל ובני קטורה
Učili: Všichni přišli do války. Když však viděli Josefovu korunu zavěšenou na Jaakovově rakvi, všichni vzali své koruny a zavěsili je na Jaakovovu rakev. Učili: Třicet šest korun bylo zavěšeno na Jaakovově rakvi.
תנא כולם למלחמה באו כיון שראו כתרו של יוסף תלוי בארונו של יעקב נטלו כולן כתריהן ותלאום בארונו של יעקב תנא שלשים וששה כתרים נתלו בארונו של יעקב
Když došli k jeskyni Machpela, přišel Esav a bránil [pohřbu]. Řekl jim: „Mamre, Kirjat-arba, to jest Chevron“ (Gn 35,27) – a řekl rabi Jicchak: Kirjat-arba (Město čtyř) – byly tam čtyři páry: Adam a Eva, Avraham a Sára, Jicchak a Rivka, Jaakov a Lea. On [Jaakov] pohřbil Leu na svém [místě], a to, které zbývá, je moje.
(מאילו מאילו) כיון שהגיעו למערת המכפלה אתא עשו קא מעכב אמר להן (בראשית לה, כז) ממרא קרית הארבע היא חברון ואמר רבי יצחק קרית ארבע ארבע זוגות היו אדם וחוה אברהם ושרה יצחק ורבקה יעקב ולאה איהו קברה ללאה בדידיה והאי דפייש דידי הוא
Řekli mu: Prodal jsi je. Řekl jim: I když jsem prodal prvorozenství, prodal jsem snad podíl prostého syna? Řekli mu: Ano, neboť je psáno: „V mém hrobě, který jsem si vykopal (kariti)“ (Gn 50,5), a řekl rabi Jochanan jménem rabiho Šimona ben Jehocadaka: „Kira“ není nic jiného než výraz pro koupi, neboť v přímořských městech nazývají koupi „kira“.
אמרו ליה זבינתה אמר להו נהי דזביני בכירותא פשיטותא מי זביני אמרו ליה אין דכתיב (בראשית נ, ה) בקברי אשר כריתי לי וא"ר יוחנן משום ר"ש בן יהוצדק אין כירה אלא לשון מכירה שכן בכרכי הים קורין למכירה כירה
Řekl jim: Dejte mi listinu. Řekli mu: Listina je v egyptské zemi. A kdo půjde? Ať jde Naftali, který je rychlý jako laň, jak je psáno: „Naftali je vypuštěná laň, pronáší krásná slova (imrej šafer)“ (Gn 49,21) – řekl rabi Abahu: Nečti „imrej šafer“, ale „imrej sefer“ (slova listiny).
אמר להו הבו לי איגרתא אמרו ליה איגרתא בארעא דמצרים היא ומאן ניזיל ניזיל נפתלי דקליל כי איילתא דכתיב (בראשית מט, כא) נפתלי אילה שלוחה הנותן אמרי שפר א"ר אבהו אל תקרי אמרי שפר אלא אמרי ספר
Chušim, syn Danův, tam byl, a byl nedoslýchavý. Řekl jim: Co je tohle? Řekli mu: Tento [Esav] brání [pohřbu], dokud nepřijde Naftali z egyptské země. Řekl jim: A než přijde Naftali z egyptské země, má otec mého otce ležet v potupě? Vzal kyj a udeřil jej po hlavě; jeho oči vypadly a padly k Jaakovovým nohám. Jaakov otevřel oči a usmál se. A to je to, co je psáno: „Spravedlivý se zaraduje, až uvidí pomstu; své nohy umyje v krvi zlovolníka“ (Ž 58,11).
חושים בריה דדן תמן הוה ויקירן ליה אודניה אמר להו מאי האי ואמרו ליה קא מעכב האי עד דאתי נפתלי מארעא דמצרים אמר להו ועד דאתי נפתלי מארעא דמצרים יהא אבי אבא מוטל בבזיון שקל קולפא מחייה ארישיה נתרן עיניה ונפלו אכרעא דיעקב פתחינהו יעקב לעיניה ואחיך והיינו דכתיב (תהלים נח, יא) ישמח צדיק כי חזה נקם פעמיו ירחץ בדם הרשע
V tu hodinu se splnilo proroctví Rivky, jak je psáno: „Proč bych měla být zbavena i vás obou v jeden den?“ (Gn 27,45). A přestože jejich smrt nebyla v jeden den, jejich pohřeb byl přece v jeden den.
באותה שעה נתקיימה נבואתה של רבקה דכתיב (בראשית כז, מה) למה אשכל גם שניכם יום אחד ואע"ג דמיתתן לא ביום אחד הואי קבורתן מיהא ביום אחד הואי
A kdyby se jím Josef nezabýval, jeho bratři by se jím nezabývali? Vždyť je psáno: „A jeho synové jej nesli do země Kenaan“ (Gn 50,13)! Řekli: Nechte mu to, jeho čest je větší skrze krále než skrze prosté lidi.
ואי לא עסק ביה יוסף אחיו לא הוו מעסקי ביה והכתיב (בראשית נ, יג) וישאו אותו בניו ארצה כנען אמרו הניחו לו כבודו במלכים יותר מבהדיוטות
„Kdo je u nás větší než Josef…“ atd. Učili rabíni: Pojď a viz, jak drahá byla přikázání našemu učiteli Mošemu: celý Izrael se zabýval kořistí, a on se zabýval přikázáními, jak je řečeno: „Moudrý srdcem přijímá přikázání…“ (Př 10,8).
מי לנו גדול מיוסף כו' ת"ר בא וראה כמה חביבות מצות על משה רבינו שכל ישראל כולן נתעסקו בביזה והוא נתעסק במצות שנאמר (משלי י, ח) חכם לב יקח מצות וגו'
A odkud věděl náš učitel Moše, kde je Josef pohřben? Říkali: Serach, dcera Ašerova, zůstala z oné generace. Šel Moše k ní a řekl jí: Víš snad, kde je Josef pohřben? Řekla mu: Kovovou rakev mu udělali Egypťané a ponořili ji do řeky Nilu, aby se jeho vody požehnaly. Šel Moše, postavil se na břeh Nilu a řekl mu: Josefe, Josefe, nadešel čas, o němž přísahal Svatý, budiž požehnán: Já vás vykoupím; a nadešla přísaha, kterou jsi zavázal Izrael. Ukážeš-li se, dobře; ne-li, jsme zbaveni tvé přísahy. Ihned vyplavala Josefova rakev.
ומנין היה יודע משה רבינו היכן יוסף קבור אמרו סרח בת אשר נשתיירה מאותו הדור הלך משה אצלה אמר לה כלום את יודעת היכן יוסף קבור אמרה לו ארון של מתכת עשו לו מצרים וקבעוהו בנילוס הנהר כדי שיתברכו מימיו הלך משה ועמד על שפת נילוס אמר לו יוסף יוסף הגיע העת שנשבע הקב"ה שאני גואל אתכם והגיעה השבועה שהשבעת את ישראל אם אתה מראה עצמך מוטב אם לאו הרי אנו מנוקין משבועתך מיד צף ארונו של יוסף
A nediv se, jak může železo plavat, neboť je psáno: „A když jeden kácel trám, železo spadlo do vody… Ach, můj pane, bylo vypůjčené! I řekl muž Boží: Kam spadlo? A ukázal mu místo; uřízl dřevo, hodil je tam a železo vyplavalo“ (2Kr 6,5–6). A není to snad úsudek a fortiori? Jestliže před Elíšou, žákem Elijáhovým, a Elijáhu byl žákem Mošeho, železo vyplavalo, před naším učitelem Mošem tím spíše!
ואל תתמה היאך ברזל צף שהרי כתיב (מלכים ב ו, ה) ויהי האחד מפיל הקורה ואת הברזל נפל אל המים וגו' אהה אדוני והוא שאול ויאמר איש האלהים אנה נפל ויראהו את המקום ויקצב עץ וישלך שמה ויצף הברזל והלא דברים ק"ו ומה אלישע תלמידו של אליהו ואליהו תלמידו של משה צף ברזל מפניו מפני משה רבינו על אחת כמה וכמה
Rabi Natan říká: Byl pohřben v hrobce králů. Šel Moše, postavil se u hrobky králů a řekl: Josefe, nadešel čas, o němž přísahal Svatý, budiž požehnán: Já vás vykoupím; a nadešla přísaha, kterou jsi zavázal Izrael. Ukážeš-li se, dobře; ne-li, jsme zbaveni tvé přísahy. V tu hodinu se Josefova rakev pohnula. Moše ji vzal a přinesl k sobě.
רבי נתן אומר בקברניט של מלכים היה קבור הלך משה ועמד על קברניט של מלכים אמר יוסף הגיע עת שנשבע הקב"ה שאני גואל אתכם והגיעה שבועה שהשבעת את ישראל אם אתה מראה עצמך מוטב ואם לאו הרי אנו מנוקין משבועתך באותה שעה נזדעזע ארונו של יוסף נטלו משה והביאו אצלו
A po všechna ta léta, kdy byl Izrael na poušti, šly tyto dvě schrány – jedna mrtvého a jedna Šchiny – jedna vedle druhé. A kolemjdoucí říkali: Co je s těmito dvěma schránami? Říkali: Jedna je mrtvého a jedna Šchiny. A jakpak se sluší, aby mrtvý šel se Šchinou? Říkali:
וכל אותן שנים שהיו ישראל במדבר היו שני ארונות הללו אחד של מת ואחד של שכינה מהלכין זה עם זה והיו עוברין ושבין אומרים מה טיבן של שני ארונות הללו אמרו אחד של מת ואחד של שכינה וכי מה דרכו של מת להלך עם שכינה אמרו
Originál: Sotah 13a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.