Sota 13a סוטה

a říkala: Má matka porodí syna, který zachrání Izrael. A když se Moše narodil, celý dům se naplnil světlem. Vstal její otec a políbil ji na hlavu a řekl jí: Má dcero, tvé proroctví se splnilo. A když jej vhodili do Nilu, vstal její otec, udeřil ji po hlavě a řekl jí: Má dcero, kde je tvé proroctví? A to je to, co je psáno: „A jeho sestra se postavila zdaleka, aby poznala, co se s ním stane“ (Ex 2,4) – aby poznala, co bude s koncem jejího proroctví.

„Josef měl tu zásluhu…“ atd. Čím se liší začátek, kde je psáno: „I vystoupil Josef, aby pohřbil svého otce, a vystoupili s ním všichni faraonovi služebníci…“ (Gn 50,7), a teprve potom: „A celý dům Josefův a jeho bratři a dům jeho otce“ (Gn 50,8)? A čím se liší konec, kde je psáno: „A vrátil se Josef do Egypta, on a jeho bratři“, a teprve potom: „a všichni, kdo s ním vystoupili, aby pohřbili jeho otce“ (Gn 50,14)?

Řekl rabi Jochanan: Zpočátku, dokud neviděli slávu Izraele, nechovali se k nim s úctou; nakonec, když viděli jejich slávu, chovali se k nim s úctou.

Neboť je psáno: „A přišli ke Goren ha-Atad (humnu trnového keře)“ (Gn 50,10). Což má trnový keř humno? Řekl rabi Abahu: To učí, že obklopili Jaakovovu rakev korunami jako humno, které obklopuje trnitý plot. Neboť přišli synové Esavovi, synové Jišmaelovi a synové Ketury.

Učili: Všichni přišli do války. Když však viděli Josefovu korunu zavěšenou na Jaakovově rakvi, všichni vzali své koruny a zavěsili je na Jaakovovu rakev. Učili: Třicet šest korun bylo zavěšeno na Jaakovově rakvi.

„A naříkali tam nářkem velikým a velmi těžkým“ (Gn 50,10). Učili: Dokonce i koně, dokonce i osli.

Když došli k jeskyni Machpela, přišel Esav a bránil [pohřbu]. Řekl jim: „Mamre, Kirjat-arba, to jest Chevron“ (Gn 35,27) – a řekl rabi Jicchak: Kirjat-arba (Město čtyř) – byly tam čtyři páry: Adam a Eva, Avraham a Sára, Jicchak a Rivka, Jaakov a Lea. On [Jaakov] pohřbil Leu na svém [místě], a to, které zbývá, je moje.

Řekli mu: Prodal jsi je. Řekl jim: I když jsem prodal prvorozenství, prodal jsem snad podíl prostého syna? Řekli mu: Ano, neboť je psáno: „V mém hrobě, který jsem si vykopal (kariti)“ (Gn 50,5), a řekl rabi Jochanan jménem rabiho Šimona ben Jehocadaka: „Kira“ není nic jiného než výraz pro koupi, neboť v přímořských městech nazývají koupi „kira“.

Řekl jim: Dejte mi listinu. Řekli mu: Listina je v egyptské zemi. A kdo půjde? Ať jde Naftali, který je rychlý jako laň, jak je psáno: „Naftali je vypuštěná laň, pronáší krásná slova (imrej šafer)“ (Gn 49,21) – řekl rabi Abahu: Nečti „imrej šafer“, ale „imrej sefer“ (slova listiny).

Chušim, syn Danův, tam byl, a byl nedoslýchavý. Řekl jim: Co je tohle? Řekli mu: Tento [Esav] brání [pohřbu], dokud nepřijde Naftali z egyptské země. Řekl jim: A než přijde Naftali z egyptské země, má otec mého otce ležet v potupě? Vzal kyj a udeřil jej po hlavě; jeho oči vypadly a padly k Jaakovovým nohám. Jaakov otevřel oči a usmál se. A to je to, co je psáno: „Spravedlivý se zaraduje, až uvidí pomstu; své nohy umyje v krvi zlovolníka“ (Ž 58,11).

V tu hodinu se splnilo proroctví Rivky, jak je psáno: „Proč bych měla být zbavena i vás obou v jeden den?“ (Gn 27,45). A přestože jejich smrt nebyla v jeden den, jejich pohřeb byl přece v jeden den.

A kdyby se jím Josef nezabýval, jeho bratři by se jím nezabývali? Vždyť je psáno: „A jeho synové jej nesli do země Kenaan“ (Gn 50,13)! Řekli: Nechte mu to, jeho čest je větší skrze krále než skrze prosté lidi.

„Kdo je u nás větší než Josef…“ atd. Učili rabíni: Pojď a viz, jak drahá byla přikázání našemu učiteli Mošemu: celý Izrael se zabýval kořistí, a on se zabýval přikázáními, jak je řečeno: „Moudrý srdcem přijímá přikázání…“ (Př 10,8).

A odkud věděl náš učitel Moše, kde je Josef pohřben? Říkali: Serach, dcera Ašerova, zůstala z oné generace. Šel Moše k ní a řekl jí: Víš snad, kde je Josef pohřben? Řekla mu: Kovovou rakev mu udělali Egypťané a ponořili ji do řeky Nilu, aby se jeho vody požehnaly. Šel Moše, postavil se na břeh Nilu a řekl mu: Josefe, Josefe, nadešel čas, o němž přísahal Svatý, budiž požehnán: Já vás vykoupím; a nadešla přísaha, kterou jsi zavázal Izrael. Ukážeš-li se, dobře; ne-li, jsme zbaveni tvé přísahy. Ihned vyplavala Josefova rakev.

A nediv se, jak může železo plavat, neboť je psáno: „A když jeden kácel trám, železo spadlo do vody… Ach, můj pane, bylo vypůjčené! I řekl muž Boží: Kam spadlo? A ukázal mu místo; uřízl dřevo, hodil je tam a železo vyplavalo“ (2Kr 6,5–6). A není to snad úsudek a fortiori? Jestliže před Elíšou, žákem Elijáhovým, a Elijáhu byl žákem Mošeho, železo vyplavalo, před naším učitelem Mošem tím spíše!

Rabi Natan říká: Byl pohřben v hrobce králů. Šel Moše, postavil se u hrobky králů a řekl: Josefe, nadešel čas, o němž přísahal Svatý, budiž požehnán: Já vás vykoupím; a nadešla přísaha, kterou jsi zavázal Izrael. Ukážeš-li se, dobře; ne-li, jsme zbaveni tvé přísahy. V tu hodinu se Josefova rakev pohnula. Moše ji vzal a přinesl k sobě.

A po všechna ta léta, kdy byl Izrael na poušti, šly tyto dvě schrány – jedna mrtvého a jedna Šchiny – jedna vedle druhé. A kolemjdoucí říkali: Co je s těmito dvěma schránami? Říkali: Jedna je mrtvého a jedna Šchiny. A jakpak se sluší, aby mrtvý šel se Šchinou? Říkali: