Sota 31a סוטה

„Ve shromážděních dobrořečte Bohu, Hospodinu, [vy] z pramene Izraele“ (Ž 68,27).

(Ale vždyť neviděly! Řekl rabi Tanchum: Břicho [matky] se jim stalo jasně zářícím zrcadlem a viděly.)

„Téhož dne vykládal rabi Jehošua ben Hyrkanos, že Jób nesloužil“ atd. Ať se tedy podíváme na to slovo „lo“: je-li psáno s lamed a alef, je to „ne“; je-li psáno s lamed a vav, je to „na Něho“.

A všude, kde je psáno s lamed a alef, je to „ne“? Pak tedy: „Ve všem jejich soužení on nebyl soužen“ (Iz 63,9), kde je psáno s lamed a alef – je to i zde „ne“?

A řekneš-li, že je tomu tak – vždyť je psáno: „a anděl jeho tváře je zachránil“ (Iz 63,9)! Nýbrž [lo] znamená to i ono.

Bylo učeno: Rabi Meir říká: „Bojící se Boha“ je řečeno o Jóbovi a „bojící se Boha“ je řečeno o Abrahamovi. Jako „bojící se Boha“, řečené o Abrahamovi, [znamená] z lásky, tak i „bojící se Boha“, řečené o Jóbovi, [znamená] z lásky.

A odkud to máme o samotném Abrahamovi? Neboť je psáno: „símě Abrahama, mého milujícího“ (Iz 41,8).

Jaký je rozdíl mezi tím, kdo jedná z lásky, a tím, kdo jedná z bázně? Je tu rozdíl podle toho, co bylo učeno: Rabi Šimon ben Elazar říká: Větší je ten, kdo jedná z lásky, než ten, kdo jedná z bázně; neboť [zásluha] tohoto trvá tisíc pokolení a [zásluha] onoho dva tisíce pokolení.

Zde je psáno: „k tisícům těch, kdo mě milují a zachovávají má přikázání“ (Ex 20,6), a tam je psáno: „a těm, kdo zachovávají jeho přikázání, do tisíce pokolení“ (Dt 7,9).

Tam je přece také psáno: „těm, kdo ho milují a zachovávají jeho přikázání, do tisíce pokolení“!

Toto [„tisíc pokolení“] se vztahuje k tomu, co stojí vedle něj [tj. k zachovávajícím], a ono [„k tisícům“] k tomu, co stojí vedle něj [tj. k milujícím].

Ti dva žáci seděli před Ravou. Jeden mu řekl: Ve snu mi předčítali: „Jak hojné je tvé dobro, které jsi uchoval pro ty, kdo se tě bojí“ (Ž 31,20). A druhý mu řekl: Ve snu mi předčítali: „A ať se radují všichni, kdo se k tobě utíkají, navěky ať plesají… a ať jásají v tobě ti, kdo milují tvé jméno“ (Ž 5,12). Řekl jim: Oba jste, mistři, dokonale spravedliví – jeden z lásky a druhý z bázně.

Vrátíme se k tobě, [kapitolo] „Tak jako voda“.

MIŠNA: Kdo varoval svou ženu a ona se [s mužem] odloučila – i kdyby [o tom] slyšel od létajícího ptáka, musí ji propustit a dát jí ketubu. To jsou slova rabi Eliezera.

Rabi Jehošua říká: [Teprve] když o ní mluví ženy, které předou při měsíčním světle.

Řekl-li jediný svědek: „Viděl jsem ji, že se poskvrnila,“ nepije. A nejen to, ale i otrok, i otrokyně jsou věrohodní dokonce i k tomu, aby ji učinili nezpůsobilou k ketubě.

Její tchyně, dcera její tchyně, její soka [druhá manželka], její švagrová a dcera jejího manžela jsou věrohodné – ne k tomu, aby ji učinily nezpůsobilou k ketubě, ale jen k tomu, aby nepila.

Neboť bylo by logické: Jestliže první svědectví [o odloučení], které ji nezakazuje trvalým zákazem, nemůže být potvrzeno méně než dvěma [svědky], poslední svědectví [o poskvrnění], které ji zakazuje trvalým zákazem, není-li logické, že nemůže být potvrzeno méně než dvěma?

Proto Písmo říká: „a není proti ní svědek“ (Nu 5,13) – [stačí] jakékoli svědectví, které je proti ní.

Pak tedy [platí] závěr a fortiori pro první svědectví: Jestliže