Sota 3a סוטה

Zřejmě se [oba] domnívají, že je zakázáno varovat.

A podle toho, kdo říká, že je dovoleno varovat, co znamená výraz „kinuj“? Řekl Rav Nachman bar Jicchak: „Kinuj“ není nic jiného než výraz pro výstrahu, a tak se také praví: „I horlil Hospodin pro svou zemi“ (Jl 2,18).

Učí se v baraitě: Rabi Meir říkával: Člověk se dopustí přestoupení ve skrytu, a Svatý, budiž požehnán, to o něm vyhlásí veřejně, jak je řečeno: „A přejde na něj duch žárlivosti“ (Nu 5,14) – a „přejít“ (avara) není nic jiného než výraz pro vyhlášení, jak je řečeno: „I přikázal Mojžíš a dali projít hlasu táborem“ (Ex 36,6).

Reš Lakiš řekl: Člověk se nedopustí přestoupení, leda by do něj vstoupil duch pošetilosti, jak je řečeno: „Muž, muž, jehož žena se odchýlí“ (Nu 5,12) – psáno je „tište“ [ve smyslu: zpošetilí].

Učili v domě rabiho Jišmaela: Proč Tóra uvěřila jedinému svědkovi u soty? Protože jsou náznaky, že se věc stala – vždyť ji varoval a ukryla se – a jediný svědek dosvědčuje, že je poskvrněná.

Rav Papa řekl Abajemu: Vždyť varování je psáno až po ukrytí a poskvrnění!

Řekl mu: „A přejde“ – [znamená:] a již přešel.

Jestliže tomu tak je, [u verše] „a přejde každý z vás ozbrojený“ (Nu 32,21) – je tomu také tak?

Tam je z toho, co je psáno: „a země bude podmaněna před Hospodinem, a potom se vrátíte“ (Nu 32,22), zřejmé, že jde o budoucnost. Ale zde – kdyby tě napadlo, že je to tak, jak je psáno, totiž „a přejde“ až po poskvrnění a ukrytí, k čemu bych potřeboval varování?

Učili v domě rabiho Jišmaela: Člověk nevaruje svou ženu, leda by do něj vstoupil duch, jak je řečeno: „A přejde na něj duch žárlivosti a bude žárlit na svou ženu“ (Nu 5,14). Jaký duch?

Mudrci říkají: duch nečistoty. Rav Aši řekl: duch čistoty.

A je logické [rozhodnout] podle toho, kdo říká „duch čistoty“, neboť se učí v baraitě: „A bude žárlit na svou ženu“ – je to dovoleno, to jsou slova rabiho Jišmaela; rabi Akiva říká: je to povinnost. Řekneš-li „duch čistoty“, je to v pořádku; ale řekneš-li „duch nečistoty“ – je snad dovoleno či dokonce povinností, aby člověk do sebe uvedl ducha nečistoty?

Samotný text [baraity]: „A bude žárlit na svou ženu“ – je to dovoleno, to jsou slova rabiho Jišmaela; rabi Akiva říká: je to povinnost. „Pro ni se smí poskvrnit“ (Lv 21,3) – je to dovoleno, to jsou slova rabiho Jišmaela; rabi Akiva říká: je to povinnost.

„Navždy je budete mít za otroky“ (Lv 25,46) – je to dovoleno, to jsou slova rabiho Jišmaela; rabi Akiva říká: je to povinnost.

Rav Papa se zeptal Abajeho, a někteří říkají, že Rav Mešaršeja se zeptal Ravy: Řekněme, že se rabi Jišmael a rabi Akiva přou takto v celé Tóře, že jeden mistr říká „dovoleno“ a druhý „povinnost“? Řekl mu: Zde se přou o [výklad] veršů.

„A bude žárlit na svou ženu“ – je to dovoleno, to jsou slova rabiho Jišmaela; rabi Akiva říká: je to povinnost.

Jaký je důvod rabiho Jišmaela? Zastává názor tohoto tanaity, neboť se učí v baraitě: Rabi Eliezer ben Jaakov říká: Protože Tóra řekla: „Nebudeš nenávidět svého bratra ve svém srdci“ (Lv 19,17), mohl bys myslet, [že to platí] i v takovém případě; proto se praví: „A přejde na něj duch žárlivosti a bude žárlit na svou ženu.“

A rabi Akiva? – Je psáno ještě další varování.

A rabi Jišmael? – Protože [Písmo] chtělo napsat „a ona se poskvrnila“ a „a ona se neposkvrnila“, napsalo také [podruhé] „a bude žárlit na svou ženu“.

Podle toho, co učili v domě rabiho Jišmaela, neboť učili v domě rabiho Jišmaela: Každý oddíl, který byl vysloven a zopakován, byl zopakován jen kvůli něčemu novému, co v něm bylo přidáno.

„Pro ni se smí poskvrnit“ – je to dovoleno, to jsou slova rabiho Jišmaela; rabi Akiva říká: je to povinnost.

Jaký je důvod rabiho Jišmaela? Protože je psáno: „Mluv ke kněžím, synům Áronovým, a řekni jim: Kvůli mrtvému se nesmí poskvrnit mezi svým lidem“ (Lv 21,1), bylo zapotřebí napsat „pro ni se smí poskvrnit“.

A rabi Akiva? – To plyne již ze slov „leda pro svého pokrevního příbuzného“ (Lv 21,2); k čemu potřebuji „pro ni se smí poskvrnit“? K povinnosti.

A rabi Jišmael? – Pro ni se poskvrní, ale neposkvrní se pro její [oddělené] údy.