Sota 48b סוטה

rozšířilo podsvětí svůj chřtán a rozevřelo ústa bez míry, a sestoupí do něj jeho nádhera i jeho množství, jeho hluk i kdo v něm jásá“ (Iz 5,14).

Když zemřeli první proroci. Kdo jsou první proroci? Řekl Rav Huna: To jsou David, Samuel a Šalomoun. Rav Nachman řekl: Za dnů Davidových [odpověď urim a tumim] někdy vyšla a někdy nevyšla; neboť se tázal Cadok a vyšla mu, tázal se Evjatar a nevyšla mu, jak je řečeno: „a Evjatar odstoupil“ (2S 15,24).

Namítl Raba bar Šmuel: „Dotazoval se Boha po všechny dny Zacharjáše, který rozuměl viděním Božím“ (2Pa 26,5) – což ne pomocí urim a tumim? – Ne, pomocí proroků.

Pojď a slyš: Když byl zničen první Chrám, přestala města s pastvinami, ustaly urim a tumim a ustal král z domu Davidova.

A pošeptá-li ti někdo [verš]: „Místodržitel jim řekl, aby nejedli z nejsvětějších věcí, dokud nepovstane kněz pro urim a tumim“ (Ezd 2,63), [řekni mu:] To je, jako když člověk říká druhému: Až ožijí mrtví a přijde Mesiáš, syn Davidův.

Nýbrž řekl Rav Nachman bar Jicchak: Kdo jsou první proroci? [Tím se míní] vyloučit Chagaje, Zacharjáše a Malachiáše, kteří jsou poslední. Neboť učili naši mistři: Když zemřeli Chagaj, Zacharjáš a Malachiáš, vzdálil se od Izraele Duch svatý, a přesto ještě užívali bat kol [nebeského hlasu].

Neboť jednou byli shromážděni v horní síni domu Guriji v Jerichu; z nebes k nim zazněl nebeský hlas a řekl: Je mezi vámi jeden člověk, který je hoden, aby na něm spočinula Šechina, jenže jeho pokolení toho není hodno. Upřeli oči na Hilela Staršího. A když zemřel, naříkali nad ním: Ach, zbožný! Ach, pokorný! Žák Ezdrášův!

A opět jindy byli shromážděni v horní síni v Javne; z nebes k nim zazněl nebeský hlas a řekl jim: Je mezi vámi jeden člověk, který je hoden, aby na něm spočinula Šechina, jenže jeho pokolení toho není hodno. Upřeli oči na Šmuela ha-Katana. A když zemřel, naříkali nad ním: Ach, pokorný! Ach, zbožný! Žák Hilelův!

Také on řekl v hodině své smrti: Šimon a Jišmael meči, jejich druhové smrti, ostatní lid plenění, a velká soužení na lid teprve přijdou. Také nad rabim Jehudou ben Bavou chtěli říci: Ach, zbožný! Ach, pokorný! – jenže doba byla zmatená, neboť nad zabitými vládou se nářek nekoná.

Když byl zničen Chrám, přestal šamir atd. Učili naši mistři: Šamir, jímž Šalomoun postavil Chrám, jak je řečeno: „Když byl dům stavěn, stavěl se z celistvého kamene přivezeného [z lomu]“ (1Kr 6,7) – slova [se míní] doslova; to jsou slova rabiho Jehudy.

Řekl mu rabi Nechemja: Copak je možné tak říci? Vždyť již je řečeno: „To vše byly drahé kameny… řezané pilou“ (1Kr 7,9). Proč tedy Písmo praví: „nebylo slyšet v domě, když byl stavěn“ (1Kr 6,7)? Že je připravoval venku a vnášel dovnitř. Řekl Rabi: Slova rabiho Jehudy se zdají [platit] o kamenech Svatyně a slova rabiho Nechemji o kamenech jeho [Šalomounova] domu.

A k čemu potřebuje rabi Nechemja šamir? Potřebuje jej k tomu, co je učeno: Tyto kameny [efodu a náprsníku] se nepopisují inkoustem, protože je řečeno: „rytinou pečeti“ (Ex 28,11), ani se do nich nerýpe dlátem, protože je řečeno: „ve svých plných [vsazeních]“ (Ex 28,20).

Nýbrž se na ně napíše inkoustem, zvenčí se jim ukáže šamir a ony se samy rozpuknou, jako se rozpukne fík v letních dnech a nic neztratí, a jako se rozpukne údolí v dešťových dnech a nic neztratí.

Učili naši mistři: Šamir je od stvoření velký jako ječné zrno, byl stvořen za šesti dnů stvoření a žádná tvrdá věc před ním neobstojí. Jak se uchovává? Zabalí se do vlněné vaty a vloží do olověné nádobky naplněné ječnými otrubami.

Řekl rabi Ami: Když byl zničen první Chrám, přestalo hedvábí, vzorovaná látka parnda a bílé sklo. Tak je i učeno: Když byl zničen první Chrám, přestalo hedvábí, vzorovaná látka parnda, bílé sklo a železné vozy; a někteří říkají: také ztuhlé víno, které přicházelo ze Seniru a podobalo se kotoučům sušených fíků.

A plástový med. Co je plástový med (nofet cufim)? Řekl Rav: Jemná mouka, která plave (cafa) na sítu a podobá se těstu zadělanému s medem a olejem. A Levi řekl: Dva bochníky, které se v peci přilepí, kynou a rostou, až se dotknou jeden druhého. A rabi Jehošua ben Levi řekl: To je med, který přichází z výšin (cifja). Z čeho to plyne? Jak to překládá Rav Šešet: Jako [včely], které vylétají, vznášejí se ve výšinách světa a přinášejí med z bylin hor.

Učili jsme tam: Vše, co se přelévá proudem, je čisté, kromě medu zifim a placek (cefichim). Co je „zifim“? Řekl rabi Jochanan: Med, kterým se falšuje (mezajfin). A Reš Lakiš řekl: [Je nazván] podle svého místa, jak je psáno: „Zif, Telem a Bealot“ (Joz 15,24).

Podobně o tom říkáš: „Když přišli Zifejští a řekli Saulovi: Což se David [neskrývá u nás]?“ atd. (Ž 54,2). Co [znamená] Zifejští? Řekl rabi Jochanan: Lidé, kteří falšují svá slova. A rabi Elazar říká: [Jsou nazváni] podle svého místa, jak je psáno: „Zif, Telem a Bealot“ (Joz 15,24).

A vymizeli lidé víry. Řekl rabi Jicchak: To jsou lidé, kteří věří ve Svatého, budiž požehnán. Neboť je učeno: Rabi Eliezer Veliký říká: Kdokoli má chléb v košíku a říká: Co budu jíst zítra? – není ničím jiným než člověkem malé víry.

A to je, co řekl rabi Elazar: Co je psáno: „Kdo pohrdl (baz) dnem malých věcí?“ (Za 4,10) – Co způsobilo, že stůl spravedlivých bude v budoucím světě rozchvácen (jitbazbez)? Malost, která v nich byla, že nedůvěřovali Svatému, budiž požehnán. Rava řekl: To jsou malé děti zlovolných z Izraele,