Talmud česky

Taanit 22b תענית

Babylonský talmud · Moed – Svátky · list 22b · 19 segmentů

Struktura debaty:Baraita 1Otázka 1Důkaz 2 Rozpoznáno automaticky podle úvodních formulí. Podtržené pojmy a jména otevřou vysvětlivku.
1
„I poslal k němu posly se vzkazem: Co je ti do mne, králi judský? Netáhnu dnes proti tobě, nýbrž proti domu, s nímž vedu válku, a Bůh mi řekl, abych spěchal. Přestaň vzdorovat Bohu, který je se mnou, ať tě nezahubí“ (2Pa 35,21).
(דברי הימים ב לה, כא) וישלח אליו מלאכים לאמר מה לי ולך מלך יהודה לא עליך אתה היום כי אל בית מלחמתי ואלהים אמר לבהלני חדל לך מאלהים אשר עמי ואל ישחיתך
2
Co znamená „Bohu, který je se mnou“? Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: To je modloslužba. [Jošijahu] si řekl: Protože se spoléhá na modloslužbu, mohu ho přemoci.
מאי אלהים אשר עמי אמר רב יהודה אמר רב זו ע"ז אמר הואיל וקא בטח בע"ז יכילנא ליה
3
„I stříleli lučištníci na krále Jošijahua, a král řekl svým služebníkům: Odneste mě, neboť jsem těžce raněn“ (2Pa 35,23). Co znamená „neboť jsem těžce raněn“? Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: To učí, že udělali z celého jeho těla síto.
(דברי הימים ב לה, כג) ויורו היורים למלך יאשיהו ויאמר המלך לעבדיו העבירוני כי החליתי מאד מאי כי החליתי מאד אמר רב יהודה אמר רב מלמד שעשו כל גופו ככברה
4
Řekl rabi Šmuel bar Nachmani, řekl rabi Jochanan: Proč byl Jošijahu potrestán? Protože se měl poradit s Jirmejahuem, a neporadil se. Co vykládal? „A meč nebude procházet vaší zemí“ (Lv 26,6).
אמר ר' שמואל בר נחמני אמר רבי (יוחנן) מפני מה נענש יאשיהו מפני שהיה לו לימלך בירמיהו ולא נמלך מאי דרש (ויקרא כו, ו) וחרב לא תעבור בארצכם
5
Jaký meč? Řekneš-li meč, který není mírový – vždyť je [tam] psáno: „A dám zemi pokoj“ (tamtéž)! Nýbrž i mírový. On však nevěděl, že jeho pokolení není dost dobré.
מאי חרב אילימא חרב שאינה של שלום והכתיב ונתתי שלום בארץ אלא אפילו של שלום והוא אינו יודע שאין דורו דומה יפה
6
Když umíral, viděl Jirmejahu, že se jeho rty pohybují. Řekl si: Snad, nedej Bůh, říká ve svém utrpení něco nepatřičného. Sklonil se a slyšel, jak nad sebou uznává spravedlnost soudu a říká: „Spravedlivý je Hospodin, neboť jsem se vzepřel jeho ústům“ (Pl 1,18). V tu chvíli nad ním začal [žalozpěv]: „Dech našeho chřípí, Hospodinův pomazaný…“ (Pl 4,20).
כי הוה ניחא נפשיה חזא ירמיהו שפוותיה דקא מרחשן אמר שמא ח"ו מילתא דלא מהגנא אמר אגב צעריה גחין ושמעיה דקא מצדיק עליה דינא אנפשיה אמר (איכה א, יח) צדיק הוא ה' כי פיהו מריתי פתח עליה ההיא שעתא (איכה ד, כ) רוח אפינו משיח ה':
7
„Stalo se, že starší sestoupili z Jeruzaléma do svých měst…“ Byla jim položena otázka: [Jde o plochu] jako plná pec obilí, nebo snad jako plná pec chleba?
מעשה וירדו זקנים מירושלים לעריהם כו' איבעיא להו כמלא תנור תבואה או דלמא כמלא תנור פת
8
Pojď a slyš: „O velikosti otvoru pece.“ A stále jim [zbývá] otázka: Jako poklice pece, nebo snad jako řada chlebů, která obíhá kolem otvoru pece? Zůstává to nerozhodnuto.
תא שמע כמלא פי תנור ועדיין תיבעי להו ככיסויא דתנורא או דלמא כי דרא דריפתא דהדר ליה לפומא דתנורא תיקו:
9
„A dále vyhlásili půst, protože vlci sežrali…“ Řekl Ula jménem rabiho Šimona ben Jehocadaka: Stalo se, že vlci spolkli dvě děti a vyvrhli je konečníkem. Věc přišla před mudrce, a prohlásili maso za čisté a kosti za nečisté.
ועוד גזרו תענית על שאכלו זאבים כו' אמר עולא משום ר' שמעון בן יהוצדק מעשה ובלעו זאבים שני תינוקות והקיאום דרך בית הרעי ובא מעשה לפני חכמים וטיהרו את הבשר וטמאו את העצמות:
10
„Kvůli těmto se troubí na poplach i v Šabat…“ Učili naši mistři: Město, které obklíčili cizinci nebo řeka, a stejně tak loď zmítaná na moři, a stejně tak jednotlivec pronásledovaný cizinci nebo lupiči nebo zlým duchem – kvůli všem těmto smí jednotlivec trýznit sám sebe půstem.
על אלו מתריעין בשבת כו': תנו רבנן עיר שהקיפוה נכרים או נהר ואחד ספינה המיטרפת בים ואחד יחיד שנרדף מפני נכרים או מפני לסטין ומפני רוח רעה על כולן יחיד רשאי לסגף את עצמו בתענית
11
Rabi Josi říká: Jednotlivec nesmí trýznit sám sebe půstem, protože by mohl být odkázán na lidi, a lidé by se nad ním nesmilovali. Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Jaký je důvod rabiho Josiho? Je psáno: „A člověk se stal živou bytostí“ (Gn 2,7) – duši, kterou jsem ti dal, udržuj při životě.
רבי יוסי אומר אין היחיד רשאי לסגף את עצמו בתענית שמא יצטרך לבריות ואין הבריות מרחמות עליו אמר רב יהודה אמר רב מ"ט דרבי יוסי דכתיב (בראשית ב, ז) ויהי האדם לנפש חיה נשמה שנתתי בך החייה:
12
„Šimon z Temanu říká: I kvůli moru…“ Byla jim položena otázka: Nedali mu mudrci za pravdu [jen] co do Šabatu, ale co do všedního dne mu za pravdu dali? Nebo mu snad nedali za pravdu vůbec?
שמעון התימני אומר אף על הדבר כו': איבעיא להו לא הודו לו חכמים בשבת אבל בחול הודו לו או דלמא לא הודו לו כלל
13
Pojď a slyš, neboť se učí: Kvůli moru se troubí na poplach v Šabat, a netřeba říkat ve všední den. Rabi Chanan ben Pitom, žák rabiho Akivy, říká jménem rabiho Akivy: Kvůli moru se netroubí na poplach vůbec.
ת"ש דתניא מתריעין על הדבר בשבת ואצ"ל בחול ר' חנן בן פיטום תלמידו של ר' עקיבא משום רבי עקיבא אומר אין מתריעין על הדבר כל עיקר:
14
„Kvůli každé tísni, která [kéž] nepřijde na pospolitost…“ Učili naši mistři: Kvůli každé tísni, která [kéž] nepřijde na pospolitost, se troubí na poplach, kromě přemíry deštů. Jaký je důvod? Řekl rabi Jochanan: Protože se nemodlí proti přemíře dobra.
על כל צרה שלא תבא על הצבור כו': ת"ר על כל צרה שלא תבא על הצבור מתריעין עליה חוץ מרוב גשמים מ"ט אמר ר' יוחנן לפי שאין מתפללין על רוב הטובה
15
A řekl rabi Jochanan: Odkud [víme], že se nemodlí proti přemíře dobra? Neboť je řečeno: „Přineste celý desátek do skladnice… [a vyleji na vás požehnání] až do nedostatku dost“ (Mal 3,10). Co znamená „až do nedostatku dost“ (ad bli daj)? Řekl Rami bar Rav Jud: Dokud se vaše rty neopotřebují (jivlu) říkáním „dost“ (daj).
ואמר רבי יוחנן מניין שאין מתפללין על רוב הטובה שנאמר (מלאכי ג, י) הביאו את כל המעשר אל בית האוצר וגו' מאי עד בלי די אמר רמי בר רב (יוד) עד שיבלו שפתותיכם מלומר די
16
Řekl Rami bar Rav Jud: Ale v diaspoře se kvůli tomu na poplach troubí. Tak se také učí: V roce, kdy je mnoho deštů, posílají muži služební skupiny mužům stálé hlídky: Dbejte na své bratry v diaspoře, aby se jejich domy nestaly jejich hroby.
אמר רמי בר רב יוד ובגולה מתריעין עליה תניא נמי הכי שנה שגשמיה מרובין אנשי משמר שולחין לאנשי מעמד תנו עיניכם באחיכם שבגולה שלא יהא בתיהם קבריהם
17
Zeptali se rabiho Eliezera: Do jaké míry musí deště padat, aby se modlili, aby už nepadaly? Řekl jim: Až člověk stojí na Kéren Ofel a máchá si nohy ve vodě. – Vždyť se učí: „ruce“! – Nohy jako ruce, říkám.
שאלו את ר' אליעזר עד היכן גשמים יורדין ויתפללו שלא ירדו אמר להם כדי שיעמוד אדם בקרן אפל וישכשך רגליו במים והתניא ידיו רגליו כידיו קאמינא
18
Řekl Raba bar bar Chana: Já sám jsem viděl Kéren Ofel: jeden Arab, který tam stál, sedě na velbloudu a s kopím v ruce, vypadal jako červík.
אמר רבה בר בר חנה לדידי חזיא לי קרן אפל דקם ההוא טייעא כי רכיב גמלא ונקיט רומחא בידיה מתחזי איניבא
19
Učili naši mistři: „Dám vaše deště v jejich čas“ (Lv 26,4) – ne [aby země byla] opilá ani žíznivá, nýbrž v míře přiměřené. Neboť kdykoli je deštů mnoho, rozmáčejí zemi, a ta nevydává plody. Jiný výklad:
ת"ר (ויקרא כו, ד) ונתתי גשמיכם בעתם לא שכורה ולא צמאה אלא בינונית שכל זמן שהגשמים מרובין מטשטשין את הארץ ואינה מוציאה פירות דבר אחר

Originál: Taanit 22b na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.

Nahlásit chybu nebo navrhnout opravu

Tlačítko otevře váš e-mailový program s předvyplněnou zprávou na adresu [email protected]. Když se nic neotevře, zkopírujte text a pošlete ho ručně.

Otevřít v e-mailu