Taanit 22b תענית

„I poslal k němu posly se vzkazem: Co je ti do mne, králi judský? Netáhnu dnes proti tobě, nýbrž proti domu, s nímž vedu válku, a Bůh mi řekl, abych spěchal. Přestaň vzdorovat Bohu, který je se mnou, ať tě nezahubí“ (2Pa 35,21).

Co znamená „Bohu, který je se mnou“? Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: To je modloslužba. [Jošijahu] si řekl: Protože se spoléhá na modloslužbu, mohu ho přemoci.

„I stříleli lučištníci na krále Jošijahua, a král řekl svým služebníkům: Odneste mě, neboť jsem těžce raněn“ (2Pa 35,23). Co znamená „neboť jsem těžce raněn“? Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: To učí, že udělali z celého jeho těla síto.

Řekl rabi Šmuel bar Nachmani, řekl rabi Jochanan: Proč byl Jošijahu potrestán? Protože se měl poradit s Jirmejahuem, a neporadil se. Co vykládal? „A meč nebude procházet vaší zemí“ (Lv 26,6).

Jaký meč? Řekneš-li meč, který není mírový – vždyť je [tam] psáno: „A dám zemi pokoj“ (tamtéž)! Nýbrž i mírový. On však nevěděl, že jeho pokolení není dost dobré.

Když umíral, viděl Jirmejahu, že se jeho rty pohybují. Řekl si: Snad, nedej Bůh, říká ve svém utrpení něco nepatřičného. Sklonil se a slyšel, jak nad sebou uznává spravedlnost soudu a říká: „Spravedlivý je Hospodin, neboť jsem se vzepřel jeho ústům“ (Pl 1,18). V tu chvíli nad ním začal [žalozpěv]: „Dech našeho chřípí, Hospodinův pomazaný…“ (Pl 4,20).

„Stalo se, že starší sestoupili z Jeruzaléma do svých měst…“ Byla jim položena otázka: [Jde o plochu] jako plná pec obilí, nebo snad jako plná pec chleba?

Pojď a slyš: „O velikosti otvoru pece.“ A stále jim [zbývá] otázka: Jako poklice pece, nebo snad jako řada chlebů, která obíhá kolem otvoru pece? Zůstává to nerozhodnuto.

„A dále vyhlásili půst, protože vlci sežrali…“ Řekl Ula jménem rabiho Šimona ben Jehocadaka: Stalo se, že vlci spolkli dvě děti a vyvrhli je konečníkem. Věc přišla před mudrce, a prohlásili maso za čisté a kosti za nečisté.

„Kvůli těmto se troubí na poplach i v Šabat…“ Učili naši mistři: Město, které obklíčili cizinci nebo řeka, a stejně tak loď zmítaná na moři, a stejně tak jednotlivec pronásledovaný cizinci nebo lupiči nebo zlým duchem – kvůli všem těmto smí jednotlivec trýznit sám sebe půstem.

Rabi Josi říká: Jednotlivec nesmí trýznit sám sebe půstem, protože by mohl být odkázán na lidi, a lidé by se nad ním nesmilovali. Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Jaký je důvod rabiho Josiho? Je psáno: „A člověk se stal živou bytostí“ (Gn 2,7) – duši, kterou jsem ti dal, udržuj při životě.

„Šimon z Temanu říká: I kvůli moru…“ Byla jim položena otázka: Nedali mu mudrci za pravdu [jen] co do Šabatu, ale co do všedního dne mu za pravdu dali? Nebo mu snad nedali za pravdu vůbec?

Pojď a slyš, neboť se učí: Kvůli moru se troubí na poplach v Šabat, a netřeba říkat ve všední den. Rabi Chanan ben Pitom, žák rabiho Akivy, říká jménem rabiho Akivy: Kvůli moru se netroubí na poplach vůbec.

„Kvůli každé tísni, která [kéž] nepřijde na pospolitost…“ Učili naši mistři: Kvůli každé tísni, která [kéž] nepřijde na pospolitost, se troubí na poplach, kromě přemíry deštů. Jaký je důvod? Řekl rabi Jochanan: Protože se nemodlí proti přemíře dobra.

A řekl rabi Jochanan: Odkud [víme], že se nemodlí proti přemíře dobra? Neboť je řečeno: „Přineste celý desátek do skladnice… [a vyleji na vás požehnání] až do nedostatku dost“ (Mal 3,10). Co znamená „až do nedostatku dost“ (ad bli daj)? Řekl Rami bar Rav Jud: Dokud se vaše rty neopotřebují (jivlu) říkáním „dost“ (daj).

Řekl Rami bar Rav Jud: Ale v diaspoře se kvůli tomu na poplach troubí. Tak se také učí: V roce, kdy je mnoho deštů, posílají muži služební skupiny mužům stálé hlídky: Dbejte na své bratry v diaspoře, aby se jejich domy nestaly jejich hroby.

Zeptali se rabiho Eliezera: Do jaké míry musí deště padat, aby se modlili, aby už nepadaly? Řekl jim: Až člověk stojí na Kéren Ofel a máchá si nohy ve vodě. – Vždyť se učí: „ruce“! – Nohy jako ruce, říkám.

Řekl Raba bar bar Chana: Já sám jsem viděl Kéren Ofel: jeden Arab, který tam stál, sedě na velbloudu a s kopím v ruce, vypadal jako červík.

Učili naši mistři: „Dám vaše deště v jejich čas“ (Lv 26,4) – ne [aby země byla] opilá ani žíznivá, nýbrž v míře přiměřené. Neboť kdykoli je deštů mnoho, rozmáčejí zemi, a ta nevydává plody. Jiný výklad: