MIŠNA: Kde je zvykem pracovat v předvečer Pesachu do poledne, pracuje se. Kde je zvykem nepracovat, nepracuje se. Kdo jde z místa, kde se pracuje, na místo, kde se nepracuje, nebo z místa, kde se nepracuje, na místo, kde se pracuje, tomu se ukládají přísnosti místa, odkud vyšel, i přísnosti místa, kam přišel. A nikdo ať se neodlišuje, aby nevznikl spor.
GEMARA: Kde je zvykem pracovat atd. Je psáno: „Tam porazíš pesachovou oběť večer“ (Dt 16,6). Mám tu jen jeho samého; odkud jeho zástupce? Písmo učí: „Uvaříš a sníš“ (Dt 16,7). Proč je řečeno: „Tam porazíš pesachovou oběť večer“? Není správné, abys byl zaměstnán svou prací, zatímco se přináší tvá oběť. Proto zakázali pracovat. Jak se učí: Kromě každého člověka, kdo je zavázán dřevem a prvotinami. Kdo řekne: Slibuji dřevo na oltář a polena na hranici, tomu je zakázán smuteční nářek, půst a práce v ten den.
Řekl rabi Jona: Tyto každodenní oběti jsou obětmi celého Izraele. Měl by snad celý Izrael chodit do Jeruzaléma? Vždyť je psáno jen: „Třikrát v roce se ukáže každý tvůj muž“ (Ex 23,17). Měl by snad celý Izrael sedět nečinně? Vždyť je psáno: „A sklidíš své obilí“ (Dt 11,14). Kdo by jim sklidil obilí? Proto první proroci ustanovili dvacet čtyři hlídek. Pro každou hlídku stála v Jeruzalémě [skupina] kohanim, levitů a Izraelitů. Učí se: Dvacet čtyři tisíc, oddíl z Jeruzaléma a půl oddílu z Jericha. I Jericho by mohlo vypravit celý oddíl, ale aby vzdalo čest Jeruzalému, vypravovalo půl oddílu. Kohanim ke službě, levité na pódium a Izraelité dosvědčují sami o sobě, že jsou zástupci celého Izraele.
Učí se: Rabi Šimon ben Elazar říká: Kohanim, levité, Izraelité a zpěv jsou nezbytnou podmínkou oběti. Rabi Avin jménem rabi Elazara: Důvod rabi Šimona ben Elazara: „Celé shromáždění se klanělo“ – to jsou Izraelité; „a zpěv zněl“ – to jsou levité; „a trubky troubily“ – to jsou kohanim; „všechno až do dokončení zápalné oběti“ (2Pa 29,28) – všechno je nezbytnou podmínkou oběti. Rabi Tanchuma jménem rabi Elazara to vyvozuje z tohoto: „Dal jsem levity, darované Áronovi a jeho synům z řad synů Izraele“ – to jsou levité; „aby konali službu synů Izraele ve Stanu setkávání“ – to jsou kohanim; „a aby smiřovali za syny Izraele“ – to je zpěv; „aby mezi syny Izraele nebyla rána, když se synové Izraele přiblíží ke svatyni“ (Nu 8,19) – to jsou Izraelité.
Odkud [víme], že zpěv se nazývá smířením? Chinena, otec Rava Janty, jménem rabi Benaji: „A aby smiřovali za syny Izraele“ (Nu 8,19) – to je zpěv. Odkud [víme], že zpěv je nezbytnou podmínkou? Rabi Jaakov bar Acha, rabi Šimon Bulevta jménem rabi Chaniny: „A aby smiřovali za syny Izraele“ – to je zpěv.
Vždyť i pesachová oběť je obětí celého Izraele, a přitom to závisí na zvyku! Řekl rabi Abahu: To je jiné, neboť pesachová oběť se přináší až od šesté hodiny dál. Rabi Abahu se ptá: Řekl-li někdo: Slibuji zápalnou oběť od šesté hodiny dál, je dovoleno pracovat před šestou hodinou? Řekl rabi Josi: Pesachová oběť přinesená ráno není pesachovou obětí; zápalná oběť přinesená ráno je zápalnou obětí.
Všechny tyto věci závisejí na zvyku. Ženy, které mají zvyk nepracovat po skončení Šabatu: to není zvyk; dokud neskončí čtení sidry: to je zvyk. V pondělí a ve čtvrtek: to není zvyk; dokud neskončí půst: to je zvyk. V den přípravy: to není zvyk; od minchy dál: to je zvyk. V den novoluní: to je zvyk. Řekl rabi Zeira: Ženy, které mají zvyk netkat od začátku měsíce av: to je zvyk, neboť v něm ustal základní kámen. Jaký je důvod? „Když jsou základy rozvráceny“ (Ž 11,3).
Řekl rabi Chinena: Všechny tyto věci jsou zvykem. V Migdal Cevajja byly akáciové stromy. Přišli a zeptali se rabi Chananji, druha mudrců, zda se s nimi smí konat práce. Řekl jim: Protože vaši otcové je pokládali za zakázané, neměňte zvyk svých otců, ať odpočívají v pokoji. Rabi Elazar jménem rabi Avina: Každou věc, o níž člověk neví, že je dovolena, a mylně ji pokládá za zakázanou, když se zeptá, dovolí mu ji. A každou věc, o níž ví, že je dovolena, a přesto ji zachovává jako zakázanou, když se zeptá, nedovolí mu ji.
Sedá se na lavici pohana o Šabatu. Příběh o Rabanu Gamlielovi, který si v Akku o Šabatu sedl na lavici pohana. Řekli mu: Nebývalo zvykem sedat o Šabatu na lavici pohana. Nechtěl jim říci: Je to dovoleno, ale vstal a odešel.
Příběh o Jehudovi a Hilelovi, synech Rabana Gamliela, kteří vešli do lázně v Kabulu. Řekli jim: Není zvykem, aby se dva bratři koupali spolu. Nechtěli říci: Je to dovoleno, ale vešli jeden po druhém. A ještě: Vyšli se projít ve zlatých střevících v noci na Šabat v Biru. Řekli jim: Není zde zvykem procházet se o Šabatu ve zlatých střevících. Nechtěli jim říci: Je to dovoleno, ale poslali je po svých otrocích.
A nejen Pesach, ale i zvyk přijali na sebe rybáři z Tiberiady, krupaři z Cipori a drtiči z Akka, že nebudou pracovat v polosvátek. U krupařů z Cipori a drtičů z Akka je to pochopitelné. A rybáři z Tiberiady, cožpak tím neomezují radost ze svátku? Ať loví udicí, ať loví sítí, ani tak neomezují radost ze svátku. Rabi Ami je trestal holí, protože omezují radost ze svátku.
Odešli z místa na místo a chtěli se [zvyku] vzdát. Plyne to z toho, co řekl rabi Ba: Lidé z Mejši přijali na sebe, že nebudou plout po Velkém moři. Přišli se zeptat Rabiho a řekli mu: Naši otcové měli zvyk neplout po Velkém moři, co my? Řekl jim: Protože vaši otcové to pokládali za zakázané, neměňte zvyk svých otců, ať odpočívají v pokoji. A nemůže člověk žádat o zproštění svého slibu? Tam se ptá ten, kdo slíbil; zde však slíbili vaši otcové, tím spíše by jim to mělo být dovoleno! Řekl rabi Chananja: Není to z tohoto důvodu, ale z tohoto: Rabi byl žákem rabi Jehudy, a rabi Jehuda řekl: Je zakázáno plout po Velkém moři.
Rabi Šimon ben Lakiš se zeptal rabi Jochanana: A není to zakázáno kvůli „nebudete se rozdělovat“ (Dt 14,1)? Řekl mu: Když jedni jednají podle Bejt Šamaj a druzí podle Bejt Hilel? [Řekl mu:] Bejt Šamaj a Bejt Hilel: není snad halacha podle Bejt Hilel? Řekl mu: Když jedni jednají podle rabi Meira a druzí podle rabi Josiho. [Řekl mu:]Rabi Meir a rabi Josi: není snad halacha podle rabi Josiho? Řekl mu: Jsou dva tanaité o názoru rabi Meira a dva tanaité o názoru rabi Josiho. Řekl mu: Vždyť o Roš ha-šana a Jom Kipuru se v Judsku řídí podle rabi Akivy a v Galileji podle rabi Jochanana ben Nuriho! Řekl mu: To je jiné, neboť jednal-li někdo v Judsku jako v Galileji a v Galileji jako v Judsku, splnil povinnost. Vždyť o Purimu jedni čtou čtrnáctého a druzí patnáctého! Řekl mu: Ten, kdo uspořádal Mišnu, ji opřel o Písmo: „každá rodina, každá provincie a každé město“ (Est 9,28).
Je pochopitelné [přijmout přísnost při přechodu] z místa, kde se pracuje, na místo, kde se nepracuje. Z místa, kde se nepracuje, na místo, kde se pracuje: ať je nečinný, vždyť je v tom místě tolik nečinných! Rabi Simon jménem rabi Jochanana: Je to řečeno s údivem.
Originál: Jerusalem Talmud Pesachim 4:1 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.