Obecné pravidlo v příkazu a zvláštní případ v zákazu. Z výroku
rabiho Lazara plyne, že jde o obecné a zvláštní.
Rabi Lazar řekl: Bičuje se za orbu v sedmém roce.
Rabi Jochanan řekl: Nebičuje se za orbu v sedmém roce. Jaký je důvod
rabiho Lazara? „Země bude slavit šabat Hospodinu“
(Lv 25,2) je obecné. „Své pole nebudeš osévat a svou vinici nebudeš prořezávat“
(Lv 25,4) je zvláštní. Setí a prořezávání byly zahrnuty, a proč vyšly? Aby se k nim připodobnilo: Jako setí a prořezávání jsou zvláštní tím, že jsou prací na zemi a na stromě, tak platí jen to, co je prací na zemi a na stromě. Co s tím dělá
rabi Jochanan? Jsou to dvě věci, a dvě věci, které vyšly z pravidla, rozdělují. Podle
rabiho Elazara nerozdělují. A on zastává: Rozdělovat nerozdělují, ale učit učí. Podle
rabiho Jochanana neučí. Jiné je to proto, že pravidlo je v příkazu a zvláštní v zákazu, a příkaz neučí o zákazu a zákaz neučí o příkazu. Podle
rabiho Lazara příkaz učí o zákazu, ale zákaz neučí o příkazu. Podle
rabiho Jochanana je to dobré: je dovoleno v něm kopat studny, jámy a jeskyně. Podle
rabiho Lazara, smí se v něm kopat studny, jámy a jeskyně? Jako se neučí ohledně zákazu, tak ať se neučí ani ohledně povolení.
Rabi Ba Kartigna řekl: Důvod
rabiho Jochanana: „Šest let budeš osévat své pole“
(Lv 25,3) – ne v sedmém; „a šest let budeš prořezávat svou vinici“ (tamtéž) – ne v sedmém. Každý zákaz, který plyne z příkazu, je příkazem, a přestupuje se tím příkaz.
Rabi Jirmeja řekl: Přestupuje se příkaz.
Rabi Josi říká: Není v tom ani příkaz. Vždyť je výslovně psáno: „Země bude slavit šabat Hospodinu“! To se týká zákazu v něm obsaženého.
כָּלַל בַּעֲשֵׂה וּפָרַט בְּלֹא תַעֲשֶׂה. מִילְּתֵיהּ דְּרִבִּי לָעְזָר אָמְרָה. כְּלָל וּפְרָט הוּא. רִבִּי לָעְזָר אָמַר. לוֹקִין עַל יְדֵי חֲרִישָׁה בַשְּׁבִיעִית. רִבִּי יוֹחָנָן אָמַר. אֵין לוֹקִין עַל יְדֵי חֲרִישָׁה בַשְּׁבִיעִית. מַה טַעֲמָא דְרִבִּי לָעְזָר. וְשָׁבְתָה הָאָרֶץ שַׁבָּת לַיי כְּלָל. שָׂדְךָ לֹא תִזְרָע וְכַרְמְךָ לֹא תִזְמֹר פְּרָט. הַזּוֹרֵעַ וְהַזּוֹמֵר בִּכָלָל הָיוּ. וְלָמָּה יָצְאוּ. לְהַקִּישׁ אֲלֵיהֶם. אֶלָּא מַה הַזּוֹרֵעַ וְהַזּוֹמֵר מְיוּחָדִין שֶׁהֵן עֲבוֹדָה בָאָרֶץ וּבְאִילָן אַף אֵין לִי אֶלָּא דָבָר שֶׁהוּא עֲבוֹדָה בָאָרֶץ וּבְאִילָן. מָה עֲבַד לָהּ רִבִּי יוֹחָנָן. שְׁנֵי דְבָרִים הֵן. וּשְׁנֵי דְבָרִים שֶׁיָּצְאוּ מִן הַכְּלָל חוֹלְקִין. עַל דָּעְתֵּיהּ דְּרִבִּי אֶלְעָזָר אֵינָן חוֹלְקִין. וְאִית לֵיהּ. לַחֲלוֹק אֵינָן חוֹלְקִין הָא לְלַמֵּד מְלַמְּדִין. עַל דַּעְתֵּיהּ דְּרִבִּי יוֹחָנָן אֵינָן מְלַמְּדִין. שַׁנְיָיא הִיא שֶׁכָּלַל בַּעֲשֵׂה וּפָרַט בְּלֹא תַעֲשֶׂה. וְאֵין עֲשֵׂה מְלַמֵּד עַל לֹא תַעֲשֶׂה וְאֵין לֹא תַעֲשֶׂה מְלַמֵּד עַל עֲשֵׂה. עַל דַּעְתֵּיהּ דְּרִבִּי לָעְזָר עֲשֵׂה מְלַמֵּד עַל לֹא תַעֲשֶׂה אֲבָל לֹא תַעֲשֶׂה אֵינוֹ מְלַמֵּד עַל עֲשֵׂה. עַל דַּעְתֵּיהּ דְּרִבִּי יוֹחָנָן נִיחָא מוּתָּר לַחְפּוֹר בָּהּ בּוֹרוֹת שִׁיחִין וּמְעָרוֹת. עַל דַּעְתֵּיהּ דְּרִבִּי לָעְזָר מָהוּ לַחְפּוֹר בָּהּ בּוֹרוֹת שִׁיחִין וּמְעָרוֹת. כְּשֵׁם שֶׁאֵין מְלַמְּדִין לְעִנְיָין אִיסּוּר כָּךְ לְעִנְיָין הֵיתֵר לֹא יְלַמְּדוּ. אָמַר רִבִּי בָּא קַרָתֵּיגִנָאָה. טַעֲמָא דְּרִבִּי יוֹחָנָן שֵׁשׁ שָׁנִים תִּזְרַע שָׂדֶךָ לֹא בַשְּׁבִיעִית וְשֵׁשׁ שָׁנִים תִּזְמֹר כַּרְמֶךָ לֹא בַשְׁבִיעִית. כָּל לֹא תַעֲשֶׂה שֶׁהוּא בָא מִכֹּחַ עֲשֵׂה עֲשֵׂה הוּא וְעוֹבֵר בַּעֲשֵׂה. רִבִּי יִרְמְיָה אָמַר. עוֹבֵר בַּעֲשֵׂה. רִבִּי יוֹסֵי אוֹמֵר. אֲפִילוּ בַעֲשֵׂה אֵין בּוֹ. וְהָכְתִיב מָלֵא וְשָׁבְתָה הָאָרֶץ שַׁבָּת לַיי. לְעִנְיָין לֹא תַעֲשֶׂה שֶׁבּוֹ.