Řekl jim: Copak jsem k vám přilepen kavem smoly? Neříkám, že jsem pro vás nezpůsobilý soudit, [z jiného důvodu] než proto, že se nepodřizujete rozsudku.
אמר להו אטו בקבא דקירא אידבקנא בכו דלא קאמינא פסילנא לכו לדינא אלא משום דלא צייתיתו דינא:
„Nepřítel – každý, kdo nemluvil…“: Naši mistři učili: „A on mu nebyl nepřítelem“ (Nu 35,23) – ať o něm svědčí; „a nehledal jeho zlo“ (Nu 35,23) – ať ho soudí.
השונא כל שלא דבר כו': ת"ר (במדבר לה, כג) והוא לא אויב לו יעידנו (במדבר לה, כג) ולא מבקש רעתו ידיננו
Copak je tam psáno „přítel“? Nýbrž je to logické: Proč [je nezpůsobilý] nepřítel? Protože se jeho mysl odvrací; i u přítele se jeho mysl [k němu] přiklání.
מידי אוהב כתיב אלא סברא הוא אויב מאי טעמא משום דמרחקא דעתיה אוהב נמי מקרבא דעתיה
To druhé, jak baraita učí: Rabi Josi, syn rabi Jehudy, řekl: „A on mu nebyl nepřítelem a nehledal jeho zlo“ – odtud [víme], že dva učenci, kteří se navzájem nenávidí, nezasedají spolu k soudu.
אידך כדתניא אמר רבי יוסי ברבי יהודה והוא לא אויב לו ולא מבקש רעתו מכאן לשני תלמידי חכמים ששונאין זה את זה שאין יושבין בדין כאחד:
A řeknou mu: Pověz, jak víš, že tento je dlužen tomuto? Řekl-li: On mi řekl, že mu je dlužen; nebo: Ten a ten mi řekl, že mu je dlužen – neřekl nic, dokud neřekne: V naší přítomnosti se mu přiznal, že mu dluží dvě stě zuz.
ואומרים לו אמור היאך אתה יודע שזה חייב לזה אם אמר הוא אמר לי שאני חייב לו איש פלוני אמר לי שהוא חייב לו לא אמר כלום עד שיאמר בפנינו הודה לו שהוא חייב לו מאתים זוז
Říkají-li dva „nevinen“ a jeden říká „vinen“ – [je] nevinen. Říkají-li dva „vinen“ a jeden říká „nevinen“ – [je] vinen. Říká-li jeden „vinen“ a jeden „nevinen“, nebo i dva osvobozují či dva odsuzují a jeden říká „nevím“ – ať přidají soudce.
שנים אומרים זכאי ואחד אומר חייב זכאי שנים אומרים חייב ואחד אומר זכאי חייב אחד אומר חייב ואחד אומר זכאי אפילו שנים מזכין או שנים מחייבין ואחד אומר איני יודע יוסיפו הדיינין
A odkud [víme], že až [soudce] vyjde, nemá říci: Já osvobozuji a moji druhové odsuzují, ale co mám dělat, když mě moji druhové přehlasovali? O tom je řečeno: „Nebudeš chodit jako pomlouvač ve svém lidu“ (Lv 19,16), a [také] říká: „Kdo chodí jako pomlouvač, vyzrazuje tajemství“ (Př 11,13).
ומניין לכשיצא לא יאמר אני מזכה וחביריי מחייבים אבל מה אעשה שחביריי רבו עלי על זה נאמר ((ויקרא יט, טז) לא תלך רכיל בעמך ואומר) (משלי יא, יג) הולך רכיל מגלה סוד:
GEMARA: Jak jim říkáme [když je zastrašujeme]? Rav Jehuda řekl: Takto jim říkáme: „Mraky a vítr, a deště není – [takový je] člověk, který se chlubí lživým darem“ (Př 25,14).
גמ׳ היכי אמרי' להו אמר רב יהודה הכי אמרינן להו (משלי כה, יד) נשיאים ורוח וגשם אין איש מתהלל במתת שקר
Nýbrž Rav Aši řekl: Natan bar Mar Zutra mi řekl: Říkáme jim: Křiví svědkové jsou opovrhováni i těmi, kdo si je najímají, neboť je psáno: „Posaďte proti němu dva muže, ničemníky, ať proti němu svědčí: Zlořečil jsi Bohu i králi“ (1Kr 21,10).
אלא אמר רב אשי אמר לי נתן בר מר זוטרא אמרינן להו סהדי שקרי אאוגרייהו זילי דכתיב (מלכים א כא, י) והושיבו שנים אנשים בני בליעל נגדו ויעידוהו לאמר ברכת אלהים ומלך:
Bylo také řečeno: Rabi Chija bar Aba řekl, [že]rabi Jochanan řekl: [Řekl-li mu]: Máš u sebe mou mínu? [a ten] mu řekl: Ano; [a] nazítří mu řekl: Dej mi ji, [a ten] řekl: Žertoval jsem s tebou – je osvobozen.
איתמר נמי א"ר חייא בר אבא א"ר יוחנן (מנה לי בידך אמר לו הן למחר אמר לו תנהו לי אמר) משטה אני בך פטור
Tak učí i baraita: [Řekl-li mu]: Máš u sebe mou mínu? [a ten] mu řekl: Ano; nazítří mu řekl: Dej mi ji, [a ten] mu řekl: Žertoval jsem s tebou – je osvobozen.
תניא נמי הכי מנה לי בידך אמר לו הן למחר אמר לו תנהו לי אמר לו משטה אני בך פטור
A nejen to, ale i když mu skryl svědky za zídkou a řekl mu: Máš u sebe mou mínu? [a ten] mu řekl: Ano; [řekl mu]: Chceš se přiznat před tím a tím? [a ten] mu řekl: Bojím se, že mě přinutíš k soudu; nazítří mu řekl: Dej mi ji, [a ten] mu řekl: Žertoval jsem s tebou – je osvobozen.
ולא עוד אלא אפילו הכמין לו עדים אחורי גדר ואמר לו מנה לי בידך אמר לו הן רצונך שתודה בפני פלוני ופלוני אמר לו מתיירא אני שמא תכפיני לדין למחר אמר לו תניהו לי אמר לו משטה אני בך פטור
Svůdce – kdo zmínil jeho jméno? Něco tu chybí a [baraita] učí takto: Neuvedl-li [strana argument], neuvádíme ho za něj; a v hrdelních procesech, i když ho neuvedl, uvádíme ho za něj; a za svůdce [argumenty] neuvádíme.
מסית מאן דכר שמיה חסורי מיחסרא והכי קתני אם לא טען אין טוענין לו ובדיני נפשות אע"ג דלא טען טוענין לו ואין טוענין למסית
Rabi Šmuel bar Nachmani řekl, [že]rabi Jonatan řekl: Odkud [víme], že za svůdce [argumenty] neuvádíme? Od prvotního hada. Neboť rabi Simlaj řekl: Had mohl uvést mnoho argumentů, a neuvedl. A proč za něj Svatý, budiž požehnán, [argument] neuvedl? Protože ho neuvedl on sám.
אמר רבי שמואל בר נחמן אמר רבי יונתן מניין שאין טוענין למסית מנחש הקדמוני דא"ר שמלאי הרבה טענות היה לו לנחש לטעון ולא טען ומפני מה לא טען לו הקב"ה לפי שלא טען הוא
Abaje řekl: Učili to jen tehdy, když řekl: Žertoval jsem s tebou. Ale řekl-li:
אמר אביי לא שנו אלא דאמר משטה אני בך אבל אמר
Originál: Sanhedrin 29a na Sefarii, verze „Wikisource Talmud Bavli“ (hebrejské Wikisource), licence CC BY-SA. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.