Sanhedrin 63b סנהדרין

aby řeklo, že se za to nebičuje – slova rabiho Jehudy.

Rabi Jaakov říká: To není z tohoto důvodu, nýbrž proto, že je to zákaz, v němž není čin, a za žádný zákaz, v němž není čin, se nebičuje.

Z toho plyne, že rabi Jehuda soudí, že se za něj bičuje.

Kdo slibuje v jejím jménu a kdo potvrzuje v jejím jménu, přestupuje zákaz. Kdo slibuje v jejím jménu a kdo potvrzuje v jejím jménu – odkud to víme?

Neboť učí baraita: „Jméno jiných bohů nebudete připomínat“ (Ex 23,13) – aby člověk neřekl svému bližnímu: Počkej na mě vedle té a té modly. „Ať není slyšet z tvých úst“ (Ex 23,13) – aby nesliboval v jejím jménu, nepotvrzoval v jejím jménu a nezpůsobil, aby jiní slibovali v jejím jménu a potvrzovali v jejím jménu.

Jiný výklad: „Ať není slyšet z tvých úst“ – to je varování pro svůdce (mesit) a pro toho, kdo svádí celé město (madiach).

U svůdce je to psáno výslovně: „A celý Izrael uslyší a bude se bát…“ (Dt 13,12). Spíše je to varování pro toho, kdo svádí celé město.

„A nezpůsobil, aby jiní slibovali v jejím jménu a potvrzovali v jejím jménu“ – to podporuje Šmuelova otce, neboť řekl Šmuelův otec: Člověku je zakázáno uzavřít společenství s pohanem, aby mu snad nebyl povinen přísahou a [pohan] nepřísahal při své modle; a Tóra řekla: „ať není slyšet z tvých úst“.

Když přišel Ula, přenocoval v Kalnevu. Řekl mu Rava: A kde přenocoval mistr? Řekl mu: V Kalnevu. Řekl mu: Vždyť je psáno: „Jméno jiných bohů nebudete připomínat“! Řekl mu: Tak řekl rabi Jochanan: Každou modlu, která je zapsána v Písmu, je dovoleno jmenovat. A kde je tato zapsána? Neboť je psáno: „Bél se sklonil, Nebo se schoulil“ (Iz 46,1).

A kdyby zapsána nebyla, [nesmělo by se to říkat]? Namítl Rav Mešaršeja: [Muž, který] viděl jeden [výtok], hojný jako tři, [trvající] jako [cesta] z Migdal Gadu do Šilo, což je [doba] dvou ponoření a dvou osušení – je to úplný zav! Řekl Ravina: I Gad je zapsán, neboť je psáno: „kdo prostírají Gadovi stůl“ (Iz 65,11).

Řekl Rav Nachman: Každý posměch je zakázán, kromě posměchu z modlářství, který je dovolen, neboť je psáno: „Bél se sklonil, Nebo se schoulil… schoulili se, sklonili se spolu, nemohli zachránit břímě“ (Iz 46,1–2).

A je psáno: „Kvůli telatům Bét Avenu se budou obyvatelé Samaří strachovat, neboť nad ním truchlí jeho lid a jeho kněžíci nad ním jásali kvůli jeho slávě, protože od něho odešla do vyhnanství“ (Oz 10,5). Nečti ‚jeho sláva‘ (kevodo), nýbrž ‚jeho tíha‘ (kevedo).

Řekl rabi Jicchak: Co znamená, co je psáno: „A nyní dále hřeší, udělali si lité modly ze svého stříbra, podle svého rozumu (kitvunam) modly…“ (Oz 13,2)? Co je „podle svého rozumu modly“? Učí, že každý si udělal podobu toho, čeho se bál, a nosil ji v kapse; kdykoli si na ni vzpomněl, vytáhl ji ze záňadří, objal ji a líbal ji.

Co je „ti, kdo obětují lidi, líbají telata“ (Oz 13,2)? Řekl rabi Jicchak ze školy rabiho Amiho: Že kněží modloslužby upírali zraky na boháče; nechávali telata hladovět, udělali podobu modly a postavili ji vedle jejich žlabů, a [pak] je vyvedli ven. Jakmile ho [telata] uviděla, běžela za ním a ohmatávala ho. Říkali mu: Modla si tě žádá; ať přijde a obětuje se jí.

Řekl Rava: Toto „ti, kdo obětují lidi, líbají telata“ – mělo by být [psáno] ‚líbají telata, aby obětovali lidi‘! Spíše řekl Rava: Každému, kdo obětuje svého syna modle, [kněz] řekne: Přinesl jsi jí velký dar; ať přijde a políbí ji.

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: „Lidé z Babylóna udělali Sukót Benót“ (2Kr 17,30) – a co to je? Slepice. „Lidé z Kúty udělali Nergala“ (2Kr 17,30) – a co to je? Kohout. „Lidé z Chamátu udělali Ašímu“ (2Kr 17,30) – a co to je? Holý beran. „A Avijci udělali Nibchaze a Tartaka“ (2Kr 17,31) – a co to je? Pes a osel.

„A Sefarvajci spalovali své syny ohněm Adramelekovi a Anamelekovi, bohům Sefarvajimu“ (2Kr 17,31) – a co to je? Mezek a kůň. Adramelek – protože svému pánovi dělá čest (adar) nošením nákladu; a Anamelek – protože svému pánovi odpovídá (ane) v boji.

I Chizkijáše, krále judského, chtěl jeho otec takto [spálit], ale jeho matka ho natřela [krví] salamandra.

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Izraelité věděli, že v modloslužbě není nic skutečného, a sloužili modlám jen proto, aby si veřejně dovolili zakázané pohlavní styky.

Namítl Rav Mešaršeja: „Jako vzpomínají na své syny, [vzpomínají] na své oltáře…“ (Jr 17,2), a řekl rabi Elazar: Jako člověk, který touží po svém synovi.

[To bylo] až poté, co k ní přilnuli.

Pojď a slyš: „A položím vaše mrtvoly na mrtvoly vašich hnusných model“ (Lv 26,4). Vyprávějí: Elijáš Spravedlivý obcházel opuchlé hladem v Jeruzalémě. Jednou našel dítě, které bylo opuchlé [hladem] a leželo na smetišti.

Řekl mu: Z které rodiny jsi? Řekl mu: Jsem z té a té rodiny. Řekl mu: Zůstal z té rodiny někdo? Řekl mu: Ne, kromě mě. Řekl mu: Když tě naučím věc, kterou budeš žít, naučíš se ji? Řekl mu: Ano. Řekl mu: Říkej každý den: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jeden“ (Dt 6,4). Řekl mu: