Zevachim 37b זבחים

Učí to o prvorozeném s vadou, že se dává knězi, což jsme v celé Tóře [jinde] nenalezli.

A rabi Jišmael to vyvozuje z [výrazu] „bude tvé“ v závěru [verše].

U rabiho Josiho ha-Gelili, který jej vztahuje i na desátek a oběť pesach, je to v pořádku: proto je psáno: „Nevykoupíš, jsou svaté“ (Nu 18,17) – „ony“ se přinášejí, ale jejich záměna se nepřináší.

Neboť jsme se učili: Záměna prvorozeného a desátku, ony samy, jejich mláďata a mláďata jejich mláďat až do konce světa jsou jako prvorozené a desátek a mají je jíst majitelé, [až dostanou] vadu.

A učili jsme se: Rabi Jehošua řekl: Slyšel jsem, že záměna oběti pesach se přináší, a [že] záměna oběti pesach se nepřináší, a nedokážu to vysvětlit.

Ale u rabiho Jišmaela, který jej vztahuje celý na prvorozené – odkud ví o desátku a oběti pesach, že jejich záměna se nepřináší? Desátek se odvozuje [výrazem] „projde“ [a] „projde“ od prvorozeného.

[U oběti] pesach je výslovně psáno o ní: „beránek“. Proč se praví: „Jestliže [přináší] beránka“ (Lv 3,7)? Aby se zahrnula záměna oběti pesach po [svátku] Pesach, že se přináší jako pokojná oběť. Mohl bych se domnívat, že tak [je] i před Pesachem; proto se praví „on“.

A všichni ti tanaité, kteří vyvozují tento [verš] „krev tvých obětních hodů bude vylita“ k jinému výkladu – odkud mají toto: [U] všech [obětí, jejichž krev] se dává na vnější oltář, jestliže ji dal jedním podáním, vykonal smíření? Zastávají [názor] Bejt Hilel, kteří říkají: I u oběti za hřích, jestliže ji dal jedním podáním, vykonal smíření; a odvozujeme je všechny od oběti za hřích.

„A u oběti za hřích [jsou nutná] dvě podání.“ Rav Huna řekl: Jaký je důvod Bejt Šamaj?

„Rohy“, „rohy“, „rohy“ (Lv 4,25.30.34) – zde je šest: čtyři k [splnění] přikázání a dvě jako nezbytná podmínka.

A Bejt Hilel [čtou]: „roh“, „roh“, „rohy“ – zde jsou čtyři: tři k [splnění] přikázání a jedno jako nezbytná podmínka.

Ať se tedy řekne, že všechna jsou k [splnění] přikázání! – Smíření bez ničeho jsme nenalezli.

A chceš-li, řekni: Toto je důvod Bejt Hilel: Platí čtení a platí [psaná] tradice: čtení platí k přidání jednoho a tradice platí k ubrání jednoho.

Jestliže je tomu tak, „za čelenku“ (Dt 6,8), „za čelenku“ (Dt 11,18), „za čelenky“ (Ex 13,16) – zde jsou čtyři; platí-li čtení a platí-li tradice, je třeba udělat pět přihrádek!

Zastává [názor] rabiho Akivy, který řekl: „Tat“ v jazyce Katpi [znamená] dvě, „pat“ v jazyce Afriki [znamená] dvě.

Jestliže je tomu tak, „v suce“, „v suce“, „v sukách“ (Lv 23,42–43) – platí-li čtení a platí-li tradice, je třeba udělat pět stěn!