Chagiga 5b חגיגה

není z nich. Rabíni řekli Ravovi: Mistr není ani ve skrytí tváře, ani v „bude vydán za pokrm“. Řekl jim: Což víte, kolik posílám tajně do domu krále Šapura? Přesto na něj rabíni upřeli své oči. Mezitím poslali z domu krále Šapura a uvěznili jej. Řekl: To je to, co bylo učeno: Řekl Raban Šimon ben Gamliel: Všude, kam mudrci upřeli své oči, [následuje] buď smrt, nebo chudoba.

„A já jistě skryji svou tvář v ten den“ (Dt 31,18). Řekl Rava: Svatý, budiž požehnán, řekl: Ačkoli jsem před nimi skryl svou tvář, ve snu k němu budu mluvit. Rav Josef řekl: Jeho ruka je nad námi vztažena, neboť je řečeno: „A ve stínu své ruky jsem tě přikryl“ (Iz 51,16).

Rabi Jehošua ben Chananja stál v domě císaře. Jeden epikurejec [kacíř] mu [posunkem] ukázal: Lid, od něhož jeho Pán odvrátil svou tvář. On mu ukázal: Jeho ruka je nad námi vztažena. Císař řekl rabimu Jehošuovi: Co ti ukázal? – Lid, od něhož jeho Pán odvrátil svou tvář. A já jsem mu ukázal: Jeho ruka je nad námi vztažena.

Řekli tomu kacíři: Co jsi mu ukázal? – Lid, od něhož jeho Pán odvrátil [tvář]. – A co ukázal on tobě? – Nevím. Řekli: Muž, který neví, co se mu ukazuje, bude ukazovat posunky před králem? Vyvedli jej a zabili.

Když rabi Jehošua ben Chananja umíral, řekli mu rabíni: Co bude s námi kvůli epikurejcům? Řekl jim: „Zahynula rada synům, zkazila se jejich moudrost“ (Jr 49,7) – jakmile zahyne rada synům [Izraele], zkazí se moudrost národů světa.

A chceš-li, řekni [to] odsud: „A řekl: Vydejme se a pojďme, a já půjdu vedle tebe“ (Gn 33,12).

Rabi Ila vystupoval po schodech domu Raby bar Šily. Uslyšel dítě, které četlo: „Neboť hle, ten, jenž tvoří hory a stvořil vítr a oznamuje člověku, co je jeho řeč“ (Am 4,13). Řekl: Otrok, jemuž jeho pán oznamuje, co je jeho řeč – má nějakou naději? Co [znamená] „co je jeho řeč“? Rav řekl: I zbytečnou řeč, která je mezi mužem a jeho ženou, oznamují člověku v hodině smrti.

Je tomu tak? Což Rav Kahana neležel pod postelí Rava a neslyšel, jak rozmlouval, smál se a vykonal své potřeby? Řekl: Ústa Rava jsou jako [ústa] někoho, kdo nikdy neochutnal pokrm. Řekl mu: Kahano, vyjdi, to není slušné chování!

To není obtížné: zde [jde o případ], kdy ji potřebuje usmířit [rozmluvou], tam, kdy ji usmířit nepotřebuje.

„A jestliže to neuslyšíte, v skrytých místech bude má duše plakat kvůli pýše“ (Jr 13,17). Řekl Rav Šmuel bar Inja jménem Rava: Svatý, budiž požehnán, má místo, a jeho jméno je „Skrytá místa“. Co [znamená] „kvůli pýše“? Řekl Rav Šmuel bar Jicchak: Kvůli slávě Izraele, která jim byla odňata a dána modloslužebníkům. Rabi Šmuel bar Nachmani řekl: Kvůli slávě nebeského království.

Ale je snad před Svatým, budiž požehnán, pláč? Což neřekl Rav Papa: Není smutku před Svatým, budiž požehnán, neboť je řečeno: „Vznešenost a nádhera jsou před ním, síla a radost na jeho místě“ (1Pa 16,27)? To není obtížné: toto [platí] ve vnitřních komnatách, ono ve vnějších komnatách.

A ve vnějších komnatách ne? Což není psáno: „A Pán, Hospodin zástupů, v ten den volal k pláči a k nářku, k oholení hlavy a k opásání žíněnou“ (Iz 22,12)? Zničení Chrámu je jiné, neboť [tehdy] plakali i andělé pokoje, jak je řečeno: „Hle, jejich udatní křičí venku, andělé pokoje hořce pláčou“ (Iz 33,7).

„A [mé oko] bude slzet a slzet, mé oko bude ronit slzy, neboť stádo Hospodinovo bylo zajato“ (Jr 13,17). Řekl rabi Elazar: Proč tyto tři slzy? Jedna za první Chrám, jedna za druhý Chrám a jedna za Izrael, který byl vyhnán ze svého místa. A někteří říkají: Jedna za zanedbávání Tóry.

Podle toho, kdo říká „za Izrael, který byl vyhnán“ – dobře, to je to, co je psáno: „neboť stádo Hospodinovo bylo zajato.“ Ale podle toho, kdo říká „za zanedbávání Tóry“, co [znamená] „neboť stádo Hospodinovo bylo zajato“? Jakmile byl Izrael vyhnán ze svého místa, není většího zanedbávání Tóry než toto.

Naši rabíni učili: Nad třemi pláče Svatý, budiž požehnán, každý den: nad tím, kdo se může zabývat Tórou, a nezabývá se; nad tím, kdo se nemůže zabývat Tórou, a [přece] se zabývá; a nad představeným, který se vyvyšuje nad obcí.

Rabi držel svitek Pláče a četl v něm. Když došel k tomuto verši: „Svrhl z nebe na zem“ (Pl 2,1), vypadl mu z rukou. Řekl: Z vysoké střechy do hluboké jámy!

Rabi a rabi Chija šli po cestě. Když přišli do jednoho města, řekli: Je zde nějaký mladý učenec? Půjdeme a navštívíme jej. Řekli [jim]: Je zde mladý učenec, ale je slepý. Řekl rabi Chija Rabimu: Zůstaň ty, nesnižuj svou hodnost knížete; půjdu já a navštívím jej.

[Rabi] jej přemohl a šel s ním. Když se od něj loučili, řekl jim [slepý]: Vy jste navštívili tvář, která je viděna, ale nevidí; budiž vám dopřáno navštívit tvář, která vidí, ale není viděna. Řekl mu [Rabi rabimu Chijovi]: Kdybys mě teď [od návštěvy] zdržel, byl bys mě připravil o toto požehnání.

Řekli mu: Od koho jsi to slyšel? [Řekl:] Z přednášky rabiho Jaakova jsem to slyšel. Neboť rabi Jaakov z Kfar Chitja navštěvoval tvář svého učitele každý den. Když zestárl, řekl mu [učitel]: Ať se mistr netrápí, neboť [už] mistr nemůže.

Řekl mu: Je snad málo to, co je o nich, o učencích, psáno: „Aby žil navěky a neviděl jámu, neboť uvidí, že mudrci umírají“ (Ž 49,10–11)? Jestliže ten, kdo vidí mudrce při jejich smrti, bude žít, oč více [ten, kdo je vidí] za jejich života!

Rav Idi, otec rabiho Jaakova bar Idi, míval ve zvyku putovat tři měsíce po cestě a [strávit] jeden den v domě učení, a rabíni mu říkali „žák jednoho dne v domě učení“. Zarmoutil se a vztáhl na sebe [verš]: „Budu k smíchu svému bližnímu“ atd. (Jb 12,4). Řekl mu rabi Jochanan: Prosím tě, nepřivolávej na rabíny trest.

Rabi Jochanan vyšel do domu studia a vykládal: „Mne den co den hledají a touží poznat mé cesty“ (Iz 58,2). Což jej ve dne hledají a v noci jej nehledají? Nýbrž aby ti řekl: Každému, kdo se zabývá Tórou byť jeden den v roce, Písmo to počítá, jako by se jí zabýval celý rok.

A tak i u míry trestu, neboť je psáno: „Podle počtu dní, po které jste prozkoumávali zemi“ (Nu 14,34). Což hřešili čtyřicet let? Vždyť hřešili čtyřicet dní! Nýbrž aby ti řekl: Každému, kdo se dopustí přestupku byť jeden den v roce, Písmo to počítá, jako by přestupoval celý rok.

„Kdo je nezletilý? Každý, kdo nemůže jet na ramenou svého otce.“ Namítl rabi Zejra: