Pláč 2 v talmudu
Talmud cituje Pláč 2 celkem 13× (9 veršů). Nejčastěji verš 2,2 (2×). U každého verše jsou místa, kde ho talmud cituje a vykládá, s ukázkou českého překladu.
Pláč 2,1 1×
- Chagiga 5b Bavli
Rabi držel svitek Pláče a četl v něm. Když došel k tomuto verši: „Svrhl z nebe na zem“ (Pl 2,1)
Pláč 2,2 2×
- Gitin 57a Bavli
„Pohltil Hospodin a neslitoval se nad všemi příbytky Jákobovými“ (Pl 2,2)
- Taanit 4:5 Jerušalmi
„Byl dobyt Betar.“ Rabi vykládal dvacet čtyři příběhů k [verši] „Pohltil Hospodin a neslitoval se“ (Pl 2,2)
Pláč 2,3 1×
- Gitin 57a Bavli
„V planoucím hněvu uťal každý roh Izraele“ (Pl 2,3)
Pláč 2,8 2×
- Pesachim 86a Bavli
Najdeš to u předhradby, neboť je psáno: „Truchlí val i hradba“ (Pl 2,8)
- Pesachim 7:12 Jerušalmi
… jsme se učili: Okna a tloušťka zdi jsou jako uvnitř. Opět je mišna o střeše ohrazené směrem do prostoru nádvoří. Vychází to podle toho, co řekl rabi Acha jménem rabiho Chinena: „Truchlí val i hradba“ (Pl 2,8)
Pláč 2,9 2×
- Sota 9a Bavli
David – neboť je psáno: „Její brány se zabořily do země“ (Pl 2,9)
- Bava kama 55a Bavli
Řekni [raději]: „Její nečistota je na jejích lemech“ (Pl 1,9). – Mluvíme o tet a bet. Řekni [raději]: „Do země se propadly její brány“ (Pl 2,9)
Pláč 2,10 1×
- Nedarim 65a Bavli
… přítomnosti, nebo i v jeho nepřítomnosti? Odpověděli mu: V jeho přítomnosti. Řekl jim: A vy, co jste udělali? Proč jste to Sidkijášovi neřekli? Hned [nato]: „Sedí na zemi a mlčí starší dcery sijónské“ (Pl 2,10)
Pláč 2,16 1×
- Sanhedrin 104b Bavli
„Otevřeli na tebe svá ústa“ (Pl 2,16)
Pláč 2,19 1×
- Tamid 32b Bavli
Rabi Chija učil: Každý, kdo se zabývá Tórou v noci, Šechina je naproti němu, jak je řečeno: „Vstaň, naříkej v noci, na počátku hlídek, vylij jako vodu své srdce před tváří Hospodinovou“ (Pl 2,19)
Pláč 2,20 2×
- Joma 38b Bavli
A nad ní naříkal Jeremjáš: „Což mají ženy jíst svůj plod, nemluvňata, jež hýčkaly?“ (Pl 2,20)
- Sanhedrin 7a Bavli
Řekl [si]: Neposlechnu-li je, nyní mi učiní, co učinili Churovi, a splní se na mně: „Má být ve svatyni Hospodinově zabit kohen a prorok?“ (Pl 2,20)