Menachot 77b מנחות

MIŠNA: Ze všech [druhů] bral jeden z deseti jako dávku, neboť je řečeno: „A přinese z ní jeden z každé oběti jako dávku Hospodinu“ (Lv 7,14). „Jeden“ – aby nebral odlomený kus; „z každé oběti“ – aby všechny oběti byly stejné a aby nebral z jedné oběti za druhou; „bude patřit kohenovi, který kropí krev pokojných obětí“ (Lv 7,14). A zbytek jedí majitelé.

GEMARA: Naši mistři učili: „A přinese z ní“ – z [toho, co je] spojené; „jeden“ – aby nebral odlomený kus; „z každé oběti“ – aby všechny oběti byly stejné a aby nebral z jedné oběti za druhou; „dávku Hospodinu“ – nevím, z jakého množství je.

Usuzuji: Je řečeno zde „dávka“ a je řečeno u desátku z desátku „dávka“ (Nu 18,26): jako tam jeden z deseti, tak i zde jeden z deseti.

Nebo se dej touto cestou: Je řečeno zde „dávka“ a je řečeno u prvotin „dávka“ (Dt 12,6): jako tam nemá stanovenou míru, tak ani zde nemá stanovenou míru.

Podívejme se, čemu se podobá. Usuzujeme o dávce, po níž nenásleduje další dávka, z dávky, po níž nenásleduje další dávka; a ať nedokazují [opak] prvotiny, po nichž následuje dávka.

Nebo se dej touto cestou: Usuzujeme o dávce, která se jí na svatém místě, z dávky, která se jí na svatém místě; a ať nedokazuje [opak] desátek z desátku, který se jí na kterémkoli místě.

Proto Písmo říká: „z ní… dávku Hospodinu“, a u desátku z desátku je psáno: „z něho… dávku“ – k vyvození na základě shodného výrazu.

Dozvěděli jsme se o dávce, že je to jeden z deseti; ale nevím, z jakého množství je bochník. Usuzuji: Je řečeno zde „chléb“ a je řečeno tam u dvou chlebů „chléb“ (Lv 23,17): jako tam desetina na bochník, tak i zde desetina na bochník.

Nebo se dej touto cestou: Je řečeno zde „chléb“ a je řečeno u chlebů předložení „chléb“ (Lv 24,7): jako tam dvě desetiny, tak i zde dvě desetiny.

Podívejme se, čemu se podobá. Usuzujeme o moučné oběti, která se přináší kvašená spolu se zvířecí obětí, z moučné oběti, která se přináší kvašená spolu se zvířecí obětí; a ať nedokazují [opak] chleby předložení, které se nepřinášejí kvašené spolu se zvířecí obětí.

Nebo se dej touto cestou: Usuzujeme o moučné oběti, která se přináší ze země [Izraele] i z ciziny, z nové i ze staré [úrody], z moučné oběti, která se přináší ze země i z ciziny, z nové i ze staré [úrody]; a ať nedokazují [opak] dva chleby, které se přinášejí jen z nové [úrody] a ze země [Izraele].

Proto Písmo říká: „Ze svých obydlí přinesete chléb k podávání, dva“ (Lv 23,17). Nebylo třeba říkat „přinesete“; proč tedy Písmo říká „přinesete“? [Aby učilo], že vše, co přinášíš na jiném místě, je jako toto: jako tam desetina na bochník, tak i zde desetina na bochník.

Nebo snad: jako tam dvě desetiny, tak i zde dvě desetiny? Proto Písmo říká: „budou“ (Lv 23,17).

Dozvěděli jsme se o deseti na kvašené; odkud [víme o] deseti na nekvašené? Proto Písmo říká: „s bochníky kvašeného chleba“ (Lv 7,13).

Proti kvašenému přines nekvašené. Vychází tedy dvacet desetin na chleby oběti díků: deset na kvašené a deset na nekvašené.

Mohl bych si myslet, že deset [desetin] na nekvašené budou všechny jen jednoho druhu; proto Písmo říká: „Přináší-li ji jako díkůvzdání, přinese spolu s obětí díků nekvašené bochníky zadělané olejem, nekvašené oplatky pomazané olejem a spařenou bílou mouku…“ (Lv 7,12). Vychází tedy tři a třetina desetiny na každý druh a tři bochníky na desetinu; a vychází tedy čtyřicet chlebů oběti díků. Vezme z nich čtyři a dá je kohenovi, a zbytek jedí majitelé.

Řekl mistr: „A přinese z ní“ – z [toho, co je] spojené. Pak tedy, když je psáno: „A všechen jeho tuk z něho vyzdvihne“ (Lv 4,19) – co spojeného je tam?

[Vykládá se to] jako [výrok] Rava Chisdy, [který] řekl Avimi; neboť řekl Rav Chisda, řekl Avimi: Aby nerozsekal maso dříve, než odebere části [určené pro oltář].

Řekl mistr: Je řečeno zde „dávka“ a je řečeno u desátku z desátku „dávka“.

Ale ať se to vyvodí z dávky z [kořisti na] Midjánovi (Nu 31,29)! Usuzujeme o dávce, která platí po všechna pokolení, z dávky, která platí po všechna pokolení; a ať nedokazuje [opak] dávka z Midjánu, která neplatí po všechna pokolení.

Ale ať se to vyvodí z dávky z těsta (Nu 15,20)! Ve škole rabiho Jišmaela učili: Usuzujeme o věci, u níž je řečeno „z ní… dávku Hospodinu“, z věci, u níž je řečeno „z něho… dávku Hospodinu“; to vylučuje dávku z těsta, u níž není řečeno „z ní… dávku Hospodinu“.

Rava se tázal: [Jíst] dávku z chlebů oběti díků – jsou za ni [nekněží] trestáni smrtí [z rukou Nebes] a [povinni přidat] pětinu, nebo za ni nejsou trestáni smrtí a [povinni přidat] pětinu?

Protože je přirovnána k desátku z desátku, je jako desátek z desátku? Nebo snad [slovy] „ji… a její pětinu“ (Lv 22,14) to Milosrdný omezil?

Způsobuje [smíchaná s nesvatým] zakázanou směs, nebo nezpůsobuje? Zůstává to nerozhodnuto.

Řekl mistr: „Proto Písmo říká: ‚budou‘.“ Jak se to z toho vyvozuje?