Šabat 88b שבת

kteří chodíme v bezúhonnosti, je psáno: „Bezúhonnost přímých je vede“ (Př 11,3); o těch lidech, kteří chodí v úkladech, je psáno: „ale zvrácenost zrádců je zničí“ (Př 11,3).

Řekl rabi Šmuel bar Nachmani, řekl rabi Jonatan: Co znamená, co je psáno: „Uchvátila jsi mi srdce, má sestro, nevěsto, uchvátila jsi mi srdce jedním ze svých očí“ (Pís 4,9)? Zprvu jedním ze svých očí; až budeš [přikázání] plnit, oběma svýma očima. Řekl Ula: Ubohá nevěsta, která se dopouští nevěry pod vlastním svatebním baldachýnem! Řekl rav Mari, syn Šmuelovy dcery: Který verš [o tom mluví]? „Dokud byl král u své tabule, můj nard vydal [svou vůni]…“ (Pís 1,12). Řekl Rav: A přesto je tu [vůči] nám náklonnost, neboť je psáno ‚vydal‘, a není psáno ‚zapáchal‘. Učili naši mistři: Ti, kdo jsou ponižováni, a sami neponižují, slyší svou potupu, a neodpovídají, jednají z lásky a radují se v utrpení – o nich praví Písmo: „A ti, kdo ho milují, jsou jako slunce, když vychází ve své síle“ (Sd 5,31).

Řekl rabi Jochanan: Co znamená, co je psáno: „Panovník dává slovo, zvěstovatelek je velký zástup“ (Ž 68,12)? Každé slovo, které vyšlo z úst Všemocného, se rozdělilo do sedmdesáti jazyků. V domě rabi Jišmaela se učilo: „A jako kladivo, které tříští skálu“ (Jr 23,29) – jako se [úder] kladiva rozdělí na mnoho jisker, tak se i každé slovo, které vyšlo z úst Svatého, budiž požehnán, rozdělilo do sedmdesáti jazyků. Řekl rav Chananel bar Papa: Co znamená, co je psáno: „Slyšte, neboť budu mluvit o vznešených věcech (negidim)“ (Př 8,6)? Proč jsou slova Tóry přirovnána k vládci (nagid)? Aby ti řekl: jako je v moci vládce usmrtit i oživit, tak je i v moci slov Tóry usmrtit i oživit.

To je to, co řekl Rava: Těm, kdo s ní zacházejí pravicí, je lékem života; těm, kdo s ní zacházejí levicí, je jedem smrti. Jiný výklad: ‚negidim‘ – každému slovu, které vyšlo z úst Svatého, budiž požehnán, uvazují dvě koruny. Řekl rabi Jehošua ben Levi: Co znamená, co je psáno: „Můj milý je mi váčkem myrhy, mezi mými prsy bude nocovat“ (Pís 1,13)? Obec Izraele řekla před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, ačkoli mě můj milý souží a zahořkuje mi, mezi mými prsy bude nocovat. „Můj milý je mi hroznem henny (kofer) na vinicích (karmej) En-gedi“ (Pís 1,14) – Ten, jemuž patří všechno, mi odpouští (mechaper) vinu kůzlete (gedi), kterou jsem na sebe nashromáždila. Jak z toho plyne, že toto ‚karmej‘ je výraz pro shromažďování? Řekl Mar Zutra, syn rava Nachmana: Jak jsme se učili: stolice valcha, na níž se skládají (kormim) oděvy.

A řekl rabi Jehošua ben Levi: Co znamená, co je psáno: „Jeho líce jsou jako záhon balzámu“ (Pís 5,13)? Při každém slově, které vyšlo z úst Svatého, budiž požehnán, se celý svět naplnil vůní. A když se naplnil už od prvního slova, kam se podělo druhé slovo? Svatý, budiž požehnán, vyvedl vítr ze svých pokladnic a odvál jednu [vůni] po druhé, neboť je řečeno: „Jeho rty jsou lilie, kanou proudící myrhou“ (Pís 5,13) – nečti ‚šošanim‘ (lilie), nýbrž ‚šešonim‘ (opakující se).

A řekl rabi Jehošua ben Levi: Při každém slově, které vyšlo z úst Svatého, budiž požehnán, vyšla Izraelitům duše, neboť je řečeno: „Má duše vyšla, když mluvil“ (Pís 5,6). A když jim duše vyšla už při prvním slově, jak přijali druhé slovo? Seslal rosu, jíž v budoucnu oživí mrtvé, a oživil je, neboť je řečeno: „Štědrý déšť jsi seslal, Bože, své dědictví, když bylo vysílené, jsi ty posílil“ (Ž 68,10). A řekl rabi Jehošua ben Levi: Při každém slově, které vyšlo z úst Svatého, budiž požehnán, ustoupili Izraelité dvanáct mil nazpět a služební andělé je přiváděli zpět, neboť je řečeno: „Andělé zástupů prchají, prchají (jidodun)“ (Ž 68,13) – nečti ‚jidodun‘ (prchají), nýbrž ‚jedadun‘ (vodí).

A řekl rabi Jehošua ben Levi: Ve chvíli, kdy Mojžíš vystoupil na výsost, řekli služební andělé před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, co dělá zrozený z ženy mezi námi? Řekl jim: Přišel přijmout Tóru. Řekli před ním: Vzácný poklad, který máš ukrytý devět set sedmdesát čtyři pokolení před stvořením světa, chceš dát tvoru z masa a krve? „Co je člověk, že na něj pamatuješ, a syn člověka, že se o něj staráš?“ (Ž 8,5) „Hospodine, náš Pane, jak vznešené je tvé jméno po celé zemi, ty, jenž jsi rozprostřel svou velebnost nad nebesa!“ (Ž 8,2)

Řekl Svatý, budiž požehnán, Mojžíšovi: Odpověz jim. Řekl před ním: Pane světa, bojím se, že mě spálí dechem svých úst. Řekl mu: Chop se mého trůnu slávy a odpověz jim, neboť je řečeno: „Uchopuje tvář trůnu, rozprostírá (paršez) nad ním svůj oblak“ (Jb 26,9); a řekl rabi Nachum: To učí, že Šaddaj nad ním rozprostřel ze záře své Šechiny a svůj oblak. Řekl [Mojžíš] před ním: Pane světa, Tóra, kterou mi dáváš – co je v ní psáno? „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který jsem tě vyvedl z egyptské země“ (Ex 20,2). Řekl jim: Sestoupili jste do Egypta? Byli jste zotročeni faraonovi? Proč by vám měla patřit Tóra? Dále: co je v ní psáno? „Nebudeš mít jiné bohy“ (Ex 20,3) – přebýváte snad mezi národy, které slouží