Sota 36b סוטה

Nebyli na kamenech efodu rozděleni tak, jak jsou rozděleni v páté knize [o] sčítání [Numeri], ale tak, jak jsou rozděleni ve druhé knize [Exodus].

Jak? Synové Ley v jejich pořadí, synové Ráchel jeden z této strany a jeden z oné, a synové otrokyň uprostřed.

Jak tedy naplním „podle jejich narození“? Podle jmen, kterými je nazval jejich otec, a ne podle jmen, kterými je nazval Mojžíš: Ruben, a ne Rubenovec; Šimon, a ne Šimeonovec; Dan, a ne Danovec; Gad, a ne Gadovec. [To je] vyvrácení Rav Kahany. Je to vyvrácení.

Co tedy [znamená] „a jeho polovina“? Bylo učeno: Polovina [stojící] naproti hoře Gerizim byla větší než polovina [naproti] hoře Ebal, protože Lévi [stál] dole.

Naopak, protože Lévi [stál] dole, je jich méně! Takto to míní: Ačkoli Lévi [stál] dole, synové Josefovi byli s nimi, jak je řečeno: „A synové Josefovi promluvili k Jozuovi: Proč jsi mi dal za dědictví jediný los a jediný podíl, když jsem lid početný? A Jozue jim řekl: Jsi-li lid početný, vystup si do lesa“ (Joz 17,14–15).

Řekl jim: Jděte a skryjte se v lesích, aby vás neovládlo zlé oko. Řekli mu: Nad semenem Josefovým zlé oko nevládne, neboť je psáno: „Josef je plodná ratolest, plodná ratolest u pramene [alej ajin]“ (Gn 49,22). A řekl rabi Abahu: Nečti „alej ajin“ [u pramene], ale „olej ajin“ [ti, kdo stojí nad okem].

Rabi Josi, syn rabiho Chaniny, řekl: Odtud: „ať se rozmnoží jako ryby uprostřed země“ (Gn 48,16) – jako ryby v moři, které pokrývá voda a oko je neovládá, tak ani semeno Josefovo oko neovládá.

Těch padesát písmen – je jich padesát bez jednoho! Řekl rabi Jicchak: Josefovi přidali jedno písmeno, jak je řečeno: „Za svědectví ho ustanovil v Jehosefovi, když vytáhl proti zemi egyptské“ (Ž 81,6).

Namítl Rav Nachman bar Jicchak: Potřebujeme „podle jejich narození“! Nýbrž v celé Tóře je psáno „Binjamn“, a zde je [psáno] úplné „Binjamin“, jak je psáno: „a jeho otec ho nazval Binjamin“ (Gn 35,18).

Řekl Rav Chana bar Bizna ve jménu rabiho Šimona Zbožného: Josefovi, který posvětil jméno Nebes v skrytu, přidali jedno písmeno ze jména Svatého, budiž požehnán. Juda, který posvětil jméno Nebes veřejně, je celý nazván jménem Svatého, budiž požehnán.

Co bylo s Josefem? Neboť je psáno: „A stalo se jednoho takového dne, že přišel do domu, aby konal svou práci“ (Gn 39,11). Řekl rabi Jochanan: Učí, že oba měli v úmyslu dopustit se přestupku. „Přišel do domu, aby konal svou práci“ – Rav a Šmuel: Jeden říká: aby konal skutečně svou práci; a druhý říká: vešel, aby vykonal své potřeby.

„A nebyl tam nikdo z mužů domu“ atd. (Gn 39,11). Je možné, že ve velkém domě, jako byl dům toho svévolníka, nebyl ani jeden muž? Učilo se v domě rabiho Jišmaela: Ten den byl jejich svátek a všichni šli do svého chrámu modloslužby; a ona jim řekla, že je nemocná. Řekla [si]: Nebudu mít den, kdy by se mi Josef poddal, jako je tento den.

„A chytila ho za oděv a řekla“ atd. (Gn 39,12). V té hodině přišla podoba jeho otce a ukázala se mu v okně. Řekla mu: Josefe, tvoji bratři budou jednou napsáni na kamenech efodu, a ty mezi nimi. Chceš, aby tvé jméno bylo vymazáno z jejich středu a abys byl nazýván pasákem nevěstek? Neboť je psáno: „Ale kdo se paktuje s nevěstkami, promrhá jmění“ (Př 29,3).

Ihned: „Ale jeho luk zůstal pevný“ (Gn 49,24). Řekl rabi Jochanan ve jménu rabi Meira: Že se jeho luk vrátil do své pevnosti. „A pozlátily se paže jeho rukou“ – zaryl ruce do země a jeho símě vyšlo zpod nehtů jeho rukou.

„Z rukou Mocného Jákobova“ – kdo způsobil, že byl vyryt na kamenech efodu, ne-li Mocný Jákobův? „Odtud pastýř, kámen Izraele“ – odtud si zasloužil a stal se pastýřem, jak je řečeno: „Pastýři Izraele, naslouchej, ty, který vedeš Josefa jako stádo“ (Ž 80,2).

Bylo učeno: Josef byl hoden, aby z něho vzešlo dvanáct kmenů, tak jako vzešly z jeho otce Jákoba, jak je řečeno: „Toto je rod Jákobův: Josef“ (Gn 37,2). Ale jeho símě vyšlo zpod nehtů jeho rukou. A přesto vzešli [dvanáct] z jeho bratra Benjamína a všichni byli nazváni podle něho, jak je řečeno: „A synové Benjamínovi: Bela, Becher, Ašbel“ atd. (Gn 46,21).

Bela – že byl pohlcen [nivla] mezi národy; Becher – že byl prvorozený [bechor] své matky; Ašbel – že ho Bůh zajal [švau el]; Gera – že pobýval [gar] v cizích ubytovnách;

Naaman – že byl nadmíru příjemný [naim]; Echi a Roš – můj bratr [achi] je a můj přední [roši] je; Mupim a Chupim – on neviděl mou svatbu [chupa] a já jsem neviděl jeho svatbu; a Ard – že sestoupil [jarad] mezi národy světa. Jiný výklad: Ard – že jeho tvář se podobala růži [vered].

Řekl rabi Chija bar Aba ve jménu rabiho Jochanana: V hodině, kdy řekl farao Josefovi: „A bez tebe nikdo nepozvedne ruku“ atd. (Gn 41,44), řekli faraonovi astrologové: Otroka, kterého jeho pán koupil za dvacet [kusů] stříbra, chceš nad námi ustanovit vládcem? Řekl jim: Vidím na něm královské rysy.

Řekli mu: Pak ať zná sedmdesát jazyků. Přišel Gabriel a učil ho sedmdesát jazyků, ale nemohl se je naučit. Přidal mu jedno písmeno ze jména Svatého, budiž požehnán, a naučil se, jak je řečeno: „Za svědectví ho ustanovil v Jehosefovi, když vytáhl proti zemi egyptské; řeč, kterou jsem neznal, slyším“ (Ž 81,6). A nazítří, každým jazykem, kterým s ním farao promluvil, mu odpověděl.

On [Josef] promluvil svatým jazykem, a [farao] nevěděl, co říká. Řekl mu: Nauč mě [ho]. Učil ho, ale nenaučil se. Řekl mu: Přísahej mi, že [to] neprozradíš. Přísahal mu.

Když mu [Josef] řekl: „Můj otec mě zavázal přísahou“ (Gn 50,5), řekl mu [farao]: Jdi a dej se zprostit své přísahy. Řekl mu: Pak se dám zprostit i té tvé. A ačkoli se mu to nelíbilo, řekl mu: „Vystup a pohřbi svého otce, jak tě zavázal přísahou“ (Gn 50,6).

Co bylo s Judou? Neboť bylo učeno: Rabi Meir říkal: Když Izraelité stáli u moře, kmeny se mezi sebou předháněly: tento říkal: Já sestoupím do moře první; a onen říkal: Já sestoupím do moře první. Skočil