V Tóře je psáno požehnání před ní a není psáno požehnání po ní. Co je psáno před ní? „Neboť vzývám jméno Hospodinovo; vzdejte velikost našemu Bohu“
(Dt 32,3). A o jídle je psáno požehnání po něm a není psáno požehnání před ním. Co je psáno po něm? „Budeš jíst, nasytíš se a požehnáš“
(Dt 8,10). Odkud
[plyne], že řečené u tohoto se má vztáhnout na toto a řečené u tohoto na toto?
Rabi Šmuel bar Nachman řekl jménem
rabi Jonatana: „Jméno“ a „jméno“ ke gezera šava: Jako u „jména“, řečeného o Tóře, je
[požehnání] před ní, tak i u „jména“, řečeného o jídle, je požehnání před ním. A jako u „jména“, řečeného o jídle, je požehnání po něm, tak i u „jména“, řečeného o Tóře, je požehnání po ní. To je podle
rabi Akivy. Podle
rabi Jišmaela?
Rabi Jochanan řekl jménem
rabi Jišmaela úsudek z menšího na větší: Jestliže jídlo, které nevyžaduje požehnání před sebou, vyžaduje po sobě, neměla by Tóra, která vyžaduje požehnání před sebou, vyžadovat požehnání po sobě? To je o Tóře. A o jídle? Jestliže Tóra, která nevyžaduje požehnání po sobě, vyžaduje před sebou, nemělo by jídlo, které vyžaduje po sobě, vyžadovat před sebou?
Rabi Jicchak a
rabi Natan.
Rabi Jicchak řekl: „Neboť on žehná oběti a pak jedí pozvaní“
(1S 9,13).
Rabi Natan říká: „Budete sloužit Hospodinu, svému Bohu, a požehná tvůj chléb i tvou vodu“
(Ex 23,25). Kdy se nazývá „tvým chlebem“? Dokud jsi ho nesnědl.
Rabi říká: Jestliže když jedl a nasytil se, říkáš, že je povinen žehnat, neplatí to tím spíše, když má chuť jíst? To je o jídle. A o Tóře? Jestliže jídlo, které je jen pro život na chvíli, vyžaduje požehnání před sebou a po sobě, neplatí to tím spíše o Tóře, která je životem navěky?
כָּתוּב בַּתּוֹרָה בְרָכָה לְפָנֶיהָ וְאֵין כָּתוּב בָּהּ בְּרָכָה לְאַחֲרֶיהָ. מַה כָתוּב בָּהּ לְפָנֶיהָ. כִּי שֵׁם יי אֶקְרָא הָבוּ גוֹדֶל לֵאלֹהֵינוּ. וְכָתוּב בַּמָּזוֹן בְּרָכָה לְאַחֲרָיו וְאֵין כָּתוּב בָּהּ בְּרָכָה לְפָנָיו. מַה כָתוּב בּוֹ לְאַחֲרָיו. וְאָכַלְתָּ וְשָׂבָעְתָּ וּבֵרַכְתָּ וגו׳. מְנַיִין לִיתֵּן אֶת הָאָמוּר בָּזֶה בָזֶה וְאֶת הָאָמוּר בָּזֶה בָזֶה. רִבִּי שְׁמוּאֵל בַּר נַחְמָן בְּשֵׁם רִבִּי יוֹנָתָן. שֵׁם שֵׁם לִגְזֵירָה שָׁוָה. מַה שֵׁם שֶׁנֶּאֱמַר בַּתּוֹרָה [בְּרָכָה] לְפָנֶיהָ אַף שֵׁם שֶׁנֶּאֱמַר בַּמָּזוֹן בְּרָכָה לְפָנָיו. וּמַה שֵׁם שֶׁנֶּאֱמַר בַּמָּזוֹן בְּרָכָה לְאַחֲרָיו אַף שֵׁם שֶׁנֶּאֱמַר בַּתּוֹרָה בְּרָכָה לְאַחֲרֶיהָ. עַד כְּדוֹן כְּרִבִּי עֲקִיבָה. כְּרִבִּי יִשְׁמָעֵאל. רִבִּי יוֹחָנָן בְּשֵׁם רִבִּי יִשְׁמָעֵאל קַל וָחוֹמֶר. מָה אִם מָזוֹן שֶׁאֵין טָעוּן בְּרָכָה לְפָנָיו טָעוּן לְאַחֲרָיו. תּוֹרָה שֶׁהִיא טְעוּנָה בְּרָכָה לְפָנֶיהָ אֵין דִּין שֶׁתְּהֵא טְעוּנָה בְרָכָה לְאַחֲרֶיהָ. עַד כְּדוֹן תּוֹרָה. מָזוֹן. מָה אִם תּוֹרָה שֶׁאֵינָהּ טְעוּנָה בְרָכָה לְאַחֲרֶיהָ טְעוּנָה לְפָנֶיהָ. מָזוֹן שֶׁהוּא טָעוּן לְאַחֲרָיו אֵינוֹ דִין שֶׁיְּהֵא טָעוּן לְפָנָיו. רִבִּי יִצְחָק וְרִבִּי נָתָן. רִבִּי יִצְחָק אָמַר. כִּי הוּא יְבָרֵךְ הַזֶּבַח וְאַחֲרֵי כֵן יֹאכְלוּ הַקְּרוּאִים. רִבִּי נָתָן אוֹמֵר. וַעֲבַדְתֶּם אֵת יי אֱלֹהֵיכֶם וּבֵרַךְ אֶת לַחְמְךָ וְאֶת מֵימֶיךָ. אֵימָתַי הוּא קָרוּי לַחְמְךָ. עַד שֶׁלֹּא אָכַלְתּוֹ. רִבִּי אוֹמֵר. מָה אִם בְּשָׁעָה שֶׁאָכַל וְשָׂבַע אַתְּ אָמַר. צָרִיךְ לְבָרֵךְ. בְּשָׁעָה שֶׁהוּא תָאֵב לוֹכַל לֹא כָל שֶׁכֵּן. עַד כְּדוֹן מָזוֹן. תּוֹרָה. מָה אִם מָזוֹן שֶׁאֵינוֹ אֶלָּא חַיֵּי שָׁעָה טָעוּן בְּרָכָה לְפָנָיו וּלְאַחֲרָיו. תּוֹרָה שֶׁהִיא חַיֵּי עֲדֵי עַד לֹא כָל שֶׁכֵּן.