Joma 76a יומא

to je Jehošua, kterému padala mana v množství odpovídajícím celému Izraeli. Je psáno zde „iš“, a je psáno tam: „Vezmi si Jehošuu, syna Nunova, muže (iš), v němž je duch“ (Nu 27,18). Ať řeknu [že jde o] Mojžíše, neboť je psáno: „A ten muž (ha-iš) Mojžíš byl velmi pokorný“ (Nu 12,3)? Vyvozuje se „iš“ z „iš“, ale nevyvozuje se „iš“ z „ha-iš“.

Žáci se ptali rabi Šimona ben Jochaje: Proč Izraelitům mana nepadala jednou za rok? Řekl jim: Povím vám podobenství. Čemu se to podobá? Králi z masa a krve, který měl jednoho syna. Stanovil mu jeho živobytí jednou za rok, a [syn] nepřicházel před tvář svého otce, leda jednou za rok. Vstal a stanovil mu jeho živobytí každý den, a [syn] přicházel před tvář svého otce každý den.

Tak i Izrael: kdo měl čtyři nebo pět synů, měl starost a říkal: Snad zítra mana nepadne, a všichni zemřou hladem. Tak všichni obraceli své srdce ke svému Otci v nebesích.

Jiný výklad: aby ji jedli teplou. Jiný výklad: kvůli břemenu na cestě.

A jednou seděli rabi Tarfon, rabi Jišmael a starší a zabývali se oddílem o maně, a rabi Elazar z Modiinu seděl mezi nimi. Rabi Elazar z Modiinu se ozval a řekl: Mana, která padala Izraelitům, byla vysoká šedesát loket. Rabi Tarfon mu řekl: Modiinský, dokdy budeš hromadit slova a obtěžovat nás jimi?

Řekl mu: Rabi, vykládám verš. „Patnáct loket nad ně vystoupily vody a přikryly hory“ (Gn 7,20). Copak patnáct loket v údolí a patnáct na horách? Copak voda stojí v řadách, řadách? A navíc, jak by se archa pohybovala? Spíše se protrhly všechny prameny velké propasti, až se voda vyrovnala s horami, a pak vody vystoupily ještě patnáct loket výš.

A která míra je větší: míra dobra, nebo míra trestu? Řekni: míra dobra [je větší] než míra trestu. U míry trestu se říká: „A otevřely se nebeské průduchy“ (Gn 7,11); u míry dobra se říká: „Přikázal oblakům shůry a otevřel nebeské dveře, seslal na ně déšť many k jídlu a dal jim nebeské obilí“ (Ž 78,23–24).

Kolik průduchů je ve dveřích? Čtyři [v každém křídle], čtyři – to je zde osm. Vychází tedy, že mana, která padala Izraelitům, byla vysoká šedesát loket.

Učí se: Isi ben Jehuda říká: Mana, která padala Izraelitům, se vršila a stoupala, až ji viděli všichni králové východu i západu, jak se říká: „Prostíráš přede mnou stůl před mými protivníky… můj pohár přetéká (revaja)“ (Ž 23,5). Abaje řekl: Plyne z toho, že pohár Davidův v budoucím světě pojme dvě stě dvacet jedna logů, jak se říká: „můj pohár přetéká“ – revaja má v gematrii právě tolik.

[Námitka k rabi Elazarovi z Modiinu:] To se nepodobá: tam [potopa trvala] čtyřicet dní, zde jedinou hodinu; tam [to platilo] pro všechny, zde jen pro Izrael, a ten měl [manu] hojněji [tedy by měla být ještě vyšší]? Rabi Elazar z Modiinu [jen] vyvozuje otevření z otevření [tj. pouze srovnání průduchů a dveří].

„Zakázáno jíst“ [atd.]. Těchto pět trápení – čemu odpovídají? Rav Chisda řekl: Odpovídají pěti zmínkám o trápení v Tóře: „Desátého“ (Nu 29,7), „Avšak desátého“ (Lv 23,27), „Šabat úplného odpočinku“ (Lv 23,32), „Je to pro vás šabat úplného odpočinku“ (Lv 16,31), „A bude to pro vás“ (Lv 16,29).

Těch je pět, a my jsme se v Mišně učili šest? Pití je zahrnuto v jídle, neboť Reš Lakiš řekl: Odkud [víme], že pití je zahrnuto v jídle? Neboť se říká: „Budeš jíst před Hospodinem, svým Bohem… desátek svého obilí, svého moštu a svého oleje“ (Dt 14,23) – mošt je víno, a [Písmo] to nazývá „budeš jíst“.

Z čeho [to plyne]? Možná [tu jde o to], že ho jedl pomocí anigronu, neboť Raba bar Šmuel řekl: anigron je řepná voda, aksigron je voda ze všech vařených [zelenin].

Nýbrž Rav Acha bar Jaakov řekl: Odsud: „Dáš ty peníze za cokoli, po čem tvá duše touží, za skot, za brav, za víno a za opojný nápoj (šechar)“ (Dt 14,26) – šechar je nápoj, a Milosrdný to nazývá „budeš jíst“.

Z čeho [to plyne]? Možná i zde [jde o to], že ho jedl pomocí anigronu? Psáno je šechar – něco, co opíjí. Ale možná [jde o] keilské sušené fíky, neboť se učí: Kdo snědl keilské sušené fíky nebo pil med a mléko a vstoupil do Svatyně,