Makot 11a מכות

přísnou řečí, neboť je psáno: „Hospodin promluvil (va-jedaber) k Jehošuovi: Promluv k synům Izraele a řekni: Určete si útočištná města, o nichž jsem k vám mluvil“ (Joz 20,1–2)? Protože jsou [ustanovením] Tóry.

Má se tím říci, že každé „dibur“ [mluvení] je tvrdou řečí? Ano, jak je psáno: „Ten muž, pán země, s námi mluvil (diber) tvrdě“ (Gn 42,30). Ale vždyť se učí [v baraitě]: „Rozmlouvali (nidberu)“ (Mal 3,16) – „nidberu“ není nic jiného než mírná řeč; a tak praví [Písmo]: „Podmaní (jadber) národy pod nás“ (Ž 47,4). [Odpověď:] „Diber“ je jedna věc a „jadber“ druhá.

(Mnemotechnická pomůcka: rabíni, ze kterých, a knihy.)

Přou se o tom rabi Jehuda a rabíni; jeden říká: Protože je [Mojžíš] odložil [Jehošua měl zpoždění]; a druhý říká: Protože jsou [ustanovením] Tóry.

„A Jehošua zapsal tato slova do knihy Boží Tóry“ (Joz 24,26). Přou se o tom rabi Jehuda a rabi Nechemja; jeden říká: [Zapsal] osm [posledních] veršů [Tóry]; a druhý říká: [oddíl o] útočištných městech.

Podle toho, kdo říká osm veršů, je to v pořádku: to je [smysl] toho, co je psáno: „do knihy Boží Tóry“. Ale podle toho, kdo říká útočištná města, co [znamená] „do knihy Boží Tóry“? Takto to míní: A Jehošua zapsal do své knihy tato slova, která jsou psána v knize Boží Tóry.

[O] svitku [Tóry], který sešili lnem, se přou rabi Jehuda a rabi Meir; jeden říká: Je platný; a druhý říká: Je neplatný.

Podle toho, kdo říká, že je neplatný: neboť je psáno: „Aby Tóra Hospodinova byla v tvých ústech“ (Ex 13,9), a celá Tóra je tak přirovnána k tefilin: jako u tefilin je halachou daná Mojžíšovi na Sinaji šít je šlachami, tak i všechno [je třeba] šít šlachami. A druhý? Přirovnána je jen [co se týče toho, že lze psát] o tom, co je dovoleno do tvých úst [tj. na kůži čistých zvířat]; co do jejich [ostatních] předpisů přirovnána není.

Řekl Rav: Viděli jsme tefilin [z domu] mého strýce, které byly šité lnem. Ale halacha není podle něj.

MIŠNA: Ať je to [velekněz] pomazaný olejem pomazání, nebo [velekněz] uvedený [do úřadu] mnohostí rouch, nebo ten, kdo odešel ze svého pomazání [úřadu] – [jeho smrt] přivádí vraha zpět. Rabi Jehuda říká: I [kněz] pomazaný pro válku přivádí vraha zpět.

Proto matky kohanim [velekněží] zaopatřují [vrahy] jídlem a oděvem, aby se nemodlili za jejich syny, aby zemřeli.

GEMARA: Odkud to? Řekl Rav Kahana: Neboť Písmo praví: „A bude v něm bydlet až do smrti velekněze“ (Nu 35,25), a je psáno: „Neboť v útočištném městě bude bydlet až do smrti velekněze“ (Nu 35,28), a je psáno: „A po smrti velekněze“ (Nu 35,28).

A rabi Jehuda? Je psán ještě jiný verš: „Aby se vrátil bydlet v zemi až do smrti kněze“ (Nu 35,32) [– kněze bez přívlastku, tj. i kněze pomazaného pro válku]. A druhý [tanna]? Z toho, že [tam] není psáno „velekněze“, [plyne, že] je to jeden z těch [výše jmenovaných].

„Proto matky kohanim“ atd. Důvodem je, že se nemodlí; kdyby se modlili, [velekněží] by zemřeli? Vždyť je psáno: „Jako vrabec v poletování, jako vlaštovka v letu, tak bezdůvodná kletba nedopadne“ (Př 26,2)! Řekl (mu) jeden stařec: Z přednášky Ravy jsem slyšel: Že měli [velekněží] prosit o slitování pro své pokolení, a neprosili.

A někteří učí: [Matky je zaopatřují,] aby se modlili za jejich syny, aby nezemřeli. Důvodem je, že se modlí; kdyby se nemodlili, zemřeli by? Co měl [velekněz] udělat? Zde [v Babylónii] říkáme: Tuvja zhřešil, a Zigud je bičován.

Tam [v zemi Izraele] říkají: Šechem se oženil, a Mavgaj je obřezán.

Řekl mu jeden stařec: Z přednášky Ravy jsem slyšel: Že měl [velekněz] prosit o slitování pro své pokolení, a neprosil. Jako [v případě] jednoho muže, kterého sežral lev ve vzdálenosti tří parsaot od rabi Jehošui ben Leviho, a Elijáš s ním [proto] tři dny nemluvil.

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Kletba mudrce, i když je bezdůvodná, dopadne. Odkud to máme? Od Achitofela: Když David kopal základy [oltáře], vystoupila propast a chtěla zaplavit svět. Řekl [David]: Smím napsat [Boží] jméno na střep a hodit jej do propasti, aby se vrátila na své místo? Nebylo nikoho, kdo by mu cokoli řekl. Řekl: Každý, kdo tu věc ví a neřekne ji, ať se udusí ve svém hrdle.

Achitofel si sám pro sebe učinil úsudek a fortiori. Řekl: Jestliže, aby nastolila pokoj mezi mužem a jeho ženou, Tóra řekla, že mé jméno, napsané ve svatosti, ať je smyto do vody – pro celý svět tím spíše! Řekl mu: Je to dovoleno. [David] napsal jméno na střep, hodil jej do propasti, [ta] klesla a ustálila se na svém místě.

A přesto je psáno: „Achitofel viděl, že jeho rada nebyla provedena; osedlal osla, vstal a odešel domů, do svého města, dal příkazy svému domu a oběsil se“ (2S 17,23).

Řekl rabi Abahu: Kletba mudrce, i když je podmíněná, dopadne. Odkud to máme? Od Eliho, který řekl Šmuelovi: „Ať ti Bůh učiní toto a ještě přidá, jestliže přede mnou zatajíš jediné slovo“ (1S 3,17). A přestože je psáno: „Šmuel mu oznámil všechna slova a nic před ním nezatajil“ (1S 3,18), [přesto] je psáno: „Ale jeho synové nechodili po jeho cestách“ (1S 8,3).