Megila 9a מגילה

zde [jde o text] v našem písmu, tam v jejich písmu.

Abaje mu řekl: Jak jsi vyložil onu [baraitu]? V jejich písmu? Proč pak [uvádí] právě hebrejský text, který zapsali aramejsky, a aramejský text, který zapsali hebrejsky? Dokonce i hebrejský text zapsaný hebrejsky a aramejský text zapsaný aramejsky, neboť se učí: dokud jej nenapíše asyrsky, do knihy a inkoustem!

Nýbrž to není rozpor: toto je [názor] rabínů, tamto [názor] Rabana Šimona ben Gamliela.

Je-li to [názor] Rabana Šimona ben Gamliela, je přece [dovolena] řečtina! – Nýbrž to není rozpor: zde [jde o] knihy, tam o tefilin a mezuzy.

Jaký je důvod u tefilin a mezuz? Protože je o nich psáno: „a budou“ (Dt 6,6) – budou ve svém [původním] stavu. Jaký aramejský text zapsaný hebrejsky tam je? Chápu, že v Tóře je [aramejské] „Jegar sahaduta“ (Gn 31,47); ale jaký aramejský [text] je zde?

Nýbrž to není rozpor: zde [jde o] svitek [Ester], tam o knihy. Jaký je důvod u svitku? Protože je v něm psáno: „podle jejich písma a podle jejich jazyka“ (Est 8,9). Jaký aramejský text zapsaný hebrejsky tam je?

Rav Papa řekl: „A bude slyšet výnos (pitgam) krále“ (Est 1,20). Rav Nachman bar Jicchak řekl: „A všechny ženy budou prokazovat úctu (jekar) svým manželům“ (Est 1,20).

Rav Aši řekl: Ta [baraita] se učí o ostatních knihách, a je podle rabiho Jehudy, neboť se učí v baraitě: Tefilin a mezuzy se píší jen asyrsky, a naši učitelé dovolili řečtinu.

Vždyť je psáno „a budou“! Nýbrž řekni: Knihy se píší v jakémkoli jazyce, a naši učitelé dovolili řečtinu. „Dovolili“ – z toho plyne, že první tannaita zakazoval?

Nýbrž řekni: Naši učitelé dovolili, aby se [knihy] psaly [v cizím jazyce] jen řecky. A učí se v baraitě: Rabi Jehuda řekl: I když naši učitelé dovolili řečtinu, dovolili ji jen u svitku Tóry.

A [to] kvůli události s králem Ptolemaiem, neboť se učí v baraitě: Stalo se, že král Ptolemaios shromáždil sedmdesát dva starců a umístil je do sedmdesáti dvou domů, a neprozradil jim, proč je shromáždil. Přišel ke každému z nich a řekl jim: Napište mi Tóru Mojžíše, svého učitele. Svatý, budiž požehnán, vložil do srdce každého z nich [tutéž] radu a všichni se shodli na jednom smyslu.

A napsali mu: „Bůh stvořil na počátku“ (Gn 1,1); „Učiním člověka v obraze a v podobě“ (Gn 1,26);

„A dokončil v šestý den a odpočinul v sedmý den“ (Gn 2,2); „muže a ženu ho stvořil“ (Gn 5,2), a nenapsali „stvořil je“;

„Nuže, sestoupím a zmatu tam jejich jazyk“ (Gn 11,7); „A Sára se smála mezi svými příbuznými“ (Gn 18,12);

„neboť ve svém hněvu zabili býka a ve své svévoli vyvrátili žlab“ (Gn 49,6); „A Mojžíš vzal svou ženu a své syny a posadil je na nosiče lidí“ (Ex 4,20);

„A pobyt synů Izraele, který prodlévali v Egyptě a v jiných zemích, byl čtyři sta let“ (Ex 12,40); „A poslal vznešené ze synů Izraele“ (Ex 24,5); „A na vznešené ze synů Izraele nevztáhl ruku“ (Ex 24,11);