Sanhedrin 107a סנהדרין

který jedl můj chléb, zvedl proti mně patu“ (Ž 41,10).

Rav Jehuda řekl, že Rav řekl: Člověk se nikdy nemá sám uvádět do zkoušky, neboť David, král Izraele, se uvedl do zkoušky a selhal. Řekl před Ním: Pane světa, proč se říká „Bůh Avrahamův, Bůh Jicchakův a Bůh Jákobův“, a neříká se „Bůh Davidův“? Řekl: Oni byli mnou zkoušeni, kdežto ty jsi mnou zkoušen nebyl. Řekl před Ním: Pane světa, prozkoumej mě a vyzkoušej mě, jak je řečeno: „Prozkoumej mě, Hospodine, a vyzkoušej mě“ atd. (Ž 26,2).

Řekl: Vyzkouším tě a učiním pro tebe něco, co jsem jim neoznámil: tobě oznamuji, že tě vyzkouším ve věci zakázaného pohlavního styku. Ihned: „Stalo se k večeru, že David vstal ze svého lože“ atd. (2S 11,2).

Rav Jehuda řekl: Že změnil své noční lože na denní lože, a unikla mu tato halacha: Je v člověku malý úd; kdo ho sytí, tomu hladoví, a kdo ho nechává hladovět, tomu je nasycen.

„A procházel se po střeše královského domu a uviděl ze střechy ženu, jak se myje; a ta žena byla velmi krásná na pohled“ (2S 11,2). Bat Ševa si myla hlavu pod proutěným košem. Přišel Satan a zjevil se mu jako pták. Vystřelil po něm šíp; [šíp] zasáhl koš, odkryl ji, a uviděl ji.

Ihned: „David poslal a vyptával se na tu ženu. Řekli: Což to není Bat Ševa, dcera Eliamova, žena Urijáše Chetejského? David poslal posly a vzal ji. Přišla k němu a on s ní ulehl – ona se právě očistila ze své nečistoty – a vrátila se do svého domu“ (2S 11,3–4). A to je to, co je psáno: „Prozkoumal jsi mé srdce, navštívil jsi mě v noci, přetavil jsi mě a nic nenalezneš; můj úmysl nepřekročí má ústa“ (Ž 17,3). Řekl: Kéž by náhubek padl do úst toho, kdo mě nenávidí [opisně: do mých úst], a neřekl by takovou věc.

Rava vykládal: Co znamená, co je psáno: „Pro předního zpěváka, Davidův. U Hospodina se ukrývám. Jak můžete říkat mé duši: Uleť na svou horu jako pták?“ (Ž 11,1)? David řekl před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, odpusť mi ten hřích, aby neříkali: Vaši horu [vašeho krále] zahnal pták.

Rava vykládal: Co znamená, co je psáno: „Proti tobě samému jsem zhřešil a učinil jsem, co je zlé v tvých očích, abys byl spravedlivý ve svém slovu a čistý ve svém soudu“ (Ž 51,6)? David řekl před Svatým, budiž požehnán: Je zjevné a známé před tebou, že kdybych byl chtěl přemoci svůj sklon, byl bych ho přemohl, ale řekl jsem si: Ať neříkají, že otrok zvítězil nad svým pánem.

Rava vykládal: Co znamená, co je psáno: „Neboť já jsem připraven k pádu [cela, též: žebro, družka] a má bolest je stále přede mnou“ (Ž 38,18)? Bat Ševa, dcera Eliamova, byla Davidovi určena od šesti dnů stvoření, avšak přišla k němu skrze bolest. A tak se učilo v domě rabi Jišmaela: Bat Ševa, dcera Eliamova, byla Davidovi určena, avšak [on] ji pojedl nezralou.

Rava vykládal: Co znamená, co je psáno: „Ale z mého pádu se radovali a shromažďovali se, shromáždili se proti mně ničemové, [a já to nevěděl,] trhali a neumlkli [lo damu]“ (Ž 35,15)? David řekl před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, je zjevné a známé před tebou, že kdyby trhali mé maso, má krev [dami] by nevytékala [tak jsem zahanben].

A nejen to, ale když se zabývají čtyřmi druhy smrti, které ukládá soud, přeruší své studium a říkají mi: Davide, ten, kdo obcuje s vdanou ženou, jakou smrtí umírá? Řekl jsem jim: Ten, kdo obcuje s vdanou ženou, umírá uškrcením a má podíl na budoucím světě; avšak ten, kdo veřejně zahanbí svého bližního, nemá podíl na budoucím světě.

Rav Jehuda řekl, že Rav řekl: I v době své nemoci plnil David [povinnost] osmnácti manželských styků, jak je řečeno: „Umdlel jsem svým vzdycháním, každou noc smáčím své lože, slzami rozmáčím svou postel“ (Ž 6,7). A Rav Jehuda řekl, že Rav řekl: David chtěl sloužit modlám, jak je řečeno: „Když David přišel na vrchol [roš], kde se klanějí Bohu“ (2S 15,32), a „roš“ není nic jiného než modla, jak je řečeno: „Ta socha – její hlava [rešeh] byla z ryzího zlata“ (Da 2,32).

„A hle, naproti němu Chušaj Arkijský s roztrženou suknicí a prstí na hlavě“ (2S 15,32). Řekl Davidovi: Budou říkat, že král jako ty bude sloužit modlám? Řekl mu: Krále jako jsem já má zabít jeho syn? Lépe ať slouží modlám, a ať není veřejně znesvěceno jméno Nebes.

Řekl [Chušaj]: Proč sis vzal krásnou zajatkyni? Řekl mu: Krásnou zajatkyni Milosrdný dovolil. Řekl mu: Nevykládal jsi sousedství [veršů]? Hned vedle je: „Bude-li mít muž syna vzpurného a neposlušného“ (Dt 21,18) – každý, kdo si vezme krásnou zajatkyni, bude mít syna vzpurného a neposlušného.

Rabi Dostaj z Biri vykládal: Čemu se podobá David? Kutejskému obchodníkovi [který smlouvá po kouscích]. David řekl před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, „kdo rozpozná omyly?“ (Ž 19,13). [Řekl mu:] Jsou ti odpuštěny. „Od skrytých [hříchů] mě očisti“ – Jsou ti odpuštěny. „Také od opovážlivých [hříchů] zdržuj svého služebníka“ (Ž 19,14) – Jsou ti odpuštěny. „Ať nade mnou nevládnou; tehdy budu bezúhonný“ – aby o mně nehovořili rabíni. – Je ti odpuštěno.

„A budu očištěn od velkého přestoupení“ – aby nebyl můj přečin zapsán. Řekl mu: To není možné. Jestliže jod, které jsem vzal ze [jména] Sáraj, stálo a křičelo mnoho let, dokud nepřišel Jehošua a já jsem ho k němu nepřidal, jak je řečeno: „Mojžíš nazval Hošea, syna Nunova, Jehošua“ (Nu 13,16) – celý oddíl [o tvém hříchu], tím spíše!

„A budu očištěn od velkého přestoupení“ – řekl před Ním: Pane světa, odpusť mi ten hřích celý. Řekl: Tvůj syn Šalomoun již jednou ve své moudrosti řekne: „Může si muž vzít oheň do klína, a jeho šaty neshoří? Může muž chodit po řeřavém uhlí, a jeho nohy se nespálí? Tak je to s tím, kdo vchází k ženě svého bližního; nikdo, kdo se jí dotkne, nezůstane bez trestu“ (Př 6,27–29). Řekl mu: Tolik má být ten muž zavržen? Řekl mu: Přijmi na sebe utrpení. Přijal je na sebe.

Rav Jehuda řekl, že Rav řekl: Šest měsíců byl David malomocný, Šechina se od něho vzdálila a Sanhedrin se od něho oddělil. Byl malomocný, neboť je psáno: „Očisti mě yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu bělejší než sníh“ (Ž 51,9). Šechina se od něho vzdálila, neboť je psáno: „Vrať mi radost ze své spásy a ochotným duchem mě podepři“ (Ž 51,14). A Sanhedrin se od něho oddělil, neboť je psáno: „Ať se ke mně vrátí ti, kdo se tě bojí“ atd. (Ž 119,79). Šest měsíců – odkud to víme? Neboť je psáno: „A dnů, po které David kraloval nad Izraelem, bylo čtyřicet let: