Sanhedrin 91b סנהדרין

krásné rané fíky. Postavil do něj dva strážce, jednoho chromého a jednoho slepého. Chromý řekl slepému: Vidím v sadu krásné rané fíky. Pojď, vezmi mě na sebe a přineseme si je, abychom je snědli. Chromý se posadil slepému na záda a přinesli je a snědli je.

Po čase přišel majitel sadu. Řekl jim: Kde jsou ty krásné rané fíky? Chromý mu řekl: Copak mám nohy, abych na nich chodil? Slepý mu řekl: Copak mám oči, abych viděl? Co udělal? Posadil chromého slepému na záda a soudil je jako jednoho.

Tak i Svatý, budiž požehnán, přivede duši, vloží ji do těla a soudí je jako jednoho, jak je řečeno: „Svolává nebesa shůry a zemi, aby soudil svůj lid“ (Ž 50,4). „Svolává nebesa shůry“ – to je duše; „a zemi, aby soudil svůj lid“ – to je tělo.

Antoninus řekl Rabimu: Proč slunce vychází na východě a zapadá na západě? Řekl mu: Kdyby to bylo obráceně, také bys mi řekl totéž! Řekl mu: Ptám se tě takto: Proč zapadá na západě?

Řekl mu: Aby vzdalo pozdrav svému Stvořiteli, jak je řečeno: „A nebeský zástup se ti klaní“ (Neh 9,6). Řekl mu: Ať dojde do poloviny oblohy, vzdá pozdrav a zapadne! [Řekl mu: Nezapadá tak] kvůli dělníkům a kvůli pocestným.

A Antoninus řekl Rabimu: Odkdy je člověku dána duše – od chvíle početí, nebo od chvíle utváření [zárodku]? Řekl mu: Od chvíle utváření. Řekl mu: Je možné, aby kus masa vydržel tři dny bez soli a nezapáchal? Nýbrž od chvíle početí. Řekl Rabi: Tuto věc mě naučil Antoninus, a Písmo ho podporuje, neboť je řečeno: „Tvá péče (pekuda) střežila mého ducha“ (Jb 10,12).

A Antoninus řekl Rabimu: Odkdy vládne nad člověkem zlý sklon – od chvíle utváření, nebo od chvíle vyjití [z lůna]? Řekl mu: Od chvíle utváření. Řekl mu: Je-li tomu tak, kopal by v lůně své matky a vyšel by! Nýbrž od chvíle vyjití. Řekl Rabi: Tuto věc mě naučil Antoninus, a Písmo ho podporuje, neboť je řečeno: „U dveří číhá hřích“ (Gn 4,7).

Reš Lakiš poukázal na rozpor: Je psáno: „Mezi nimi slepý i chromý, těhotná i rodička spolu“ (Jr 31,8), a je psáno: „Tehdy bude chromý skákat jako jelen a jazyk němého bude jásat, neboť na poušti vytrysknou vody a potoky na stepi“ (Iz 35,6). Jak to [jde dohromady]? Povstanou se svou vadou a [poté] se uzdraví.

Ula poukázal na rozpor: Je psáno: „Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin setře slzy z každé tváře“ (Iz 25,8), a je psáno: „Neboť chlapec zemře jako stoletý … Nebude již odtamtud kojenec [žijící jen] několik dní“ (Iz 65,20). To není rozpor: zde [jde] o Izrael, tam o modloslužebníky. A co tam dělají modloslužebníci? [Jde o] ty, o nichž je psáno: „Cizinci budou stát a pást vaše stáda a cizozemci budou vašimi oráči a vinaři“ (Iz 61,5).

Rav Chisda poukázal na rozpor: Je psáno: „I zarděje se měsíc a zastydí se slunce, neboť Hospodin zástupů bude kralovat“ (Iz 24,23), a je psáno: „A světlo měsíce bude jako světlo slunce a světlo slunce bude sedmkrát větší, jako světlo sedmi dnů“ (Iz 30,26). To není rozpor: zde [jde] o dny Mesiáše, tam o budoucí svět.

A podle Šmuela, který řekl: Mezi tímto světem a dny Mesiáše není jiný rozdíl než [konec] podrobení vládě [cizích] říší? To není rozpor: zde [jde] o tábor spravedlivých, tam o tábor Šechiny.

Rava poukázal na rozpor: Je psáno: „Já usmrcuji a oživuji“ (Dt 32,39), a je psáno: „Raním a já uzdravím“ (Dt 32,39). Svatý, budiž požehnán, řekl: Co usmrcuji, to oživím; a pak – co jsem ranil, to já uzdravím.

Rabíni učili: „Já usmrcuji a oživuji“ – mohl bych se domnívat, že smrt [přichází] na jednoho a život na druhého, jak to na světě chodí? Proto se učí: „Raním a já uzdravím“ – jako zranění a uzdravení [se týkají] jednoho, tak i smrt a život [se týkají] jednoho. Odtud odpověď těm, kdo říkají, že vzkříšení mrtvých není [doloženo] z Tóry.

Učí se [v baraitě]: Řekl rabi Meir: Odkud [víme] o vzkříšení mrtvých z Tóry? Neboť je řečeno: „Tehdy bude zpívat Mojžíš a synové Izraele tuto píseň Hospodinu“ (Ex 15,1). Není řečeno „zpíval“, nýbrž „bude zpívat“. Odtud [doklad] vzkříšení mrtvých z Tóry. Podobně říkáš: „Tehdy bude stavět Jozue oltář Hospodinu“ (Joz 8,30). Není řečeno „postavil“, nýbrž „bude stavět“. Odtud [doklad] vzkříšení mrtvých z Tóry.

Ale podle toho: „Tehdy bude stavět Šalomoun posvátné návrší Kemošovi, ohavnosti Moábu“ (1Kr 11,7) – i zde [znamená], že bude stavět? Nýbrž Písmo mu to přičítá, jako by [je] postavil.

Řekl rabi Jehošua ben Levi: Odkud [víme] o vzkříšení mrtvých z Tóry? Neboť je řečeno: „Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, ještě tě budou chválit, sela“ (Ž 84,5). Není řečeno „chválili tě“, nýbrž „budou tě chválit“. Odtud [doklad] vzkříšení mrtvých z Tóry. A řekl rabi Jehošua ben Levi: Každý, kdo zpívá chvalozpěv na tomto světě, je hoden a bude jej zpívat v budoucím světě, jak je řečeno: „Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, ještě tě budou chválit, sela.“

Řekl rabi Chija bar Aba, řekl rabi Jochanan: Odkud [víme] o vzkříšení mrtvých z Tóry? Neboť je řečeno: „Hlas tvých strážců! Pozvedají hlas, spolu budou jásat …“ (Iz 52,8). Není řečeno „jásali“, nýbrž „budou jásat“. Odtud [doklad] vzkříšení mrtvých z Tóry. A řekl rabi Chija bar Aba, řekl rabi Jochanan: V budoucnu budou všichni proroci zpívat chvalozpěv jedním hlasem, jak je řečeno: „Hlas tvých strážců! Pozvedají hlas, spolu budou jásat.“

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Každý, kdo odpírá žákovi halachu, je jako by ho olupoval o dědictví jeho otců, neboť je řečeno: „Tóru nám přikázal Mojžíš, dědictví shromáždění Jákobova“ (Dt 33,4) – je to dědictví celému Izraeli od šesti dnů stvoření. Řekl Rav Chana bar Bizna, řekl rabi Šimon Zbožný: Každého, kdo odpírá žákovi halachu, proklínají i plody v lůně své matky, neboť je řečeno: „Kdo zadržuje obilí (bar),