Jób 9 v talmudu

… Rabi Josi říká: Běda tvorům, kteří vidí, a nevědí, co vidí; stojí, a nevědí, na čem stojí. Na čem stojí země? Na sloupech, jak je řečeno: „Ten, jenž otřásá zemí z jejího místa, a její sloupy se chvějí“ (Jb 9,6)

… překládá Rav Josef: Město Bet Šemeš, které bude zničeno, bude řečeno, že je jedním z nich. A odkud [víme], že „ha-heres“ je výraz pro slunce? Neboť je psáno: „Který říká slunci [cheres], a nevychází“ (Jb 9,7)

… je psáno: „Uhněte, nečistý! volali na ně“ (Pl 4,15). Brána Základu, protože tam zakládali halachu. Brána Charsit, protože je namířena proti východu slunce, jak říkáš: „Který poroučí slunci, a nevyjde“ (Jb 9,7)

… [věci]. A vždyť jsme se učili „švuta“ – švuta je přece název [věci]. A vždyť Bar Kapara učil „cheres“. Není to střep? Řekl rabi Zeira: Je to výraz vznešené řeči: „Který poroučí slunci, a ono nevzejde“ (Jb 9,7)

… které si vybrali [původci] mišen, nemají stvoření právo přidávat. Vždyť Bar Kapara učil: „cheres“! Copak to neznamená střep? Rabi Zeira řekl: Je to vznešený jazyk: „Kdo velí slunci [cheres], a nevyjde“ (Jb 9,7)

Šmuel poukázal na rozpor: Je psáno: „Činí Ajiš, Orion a Plejády“ (Jb 9,9)

Řekl: Protože se mi stal zázrak skrze tento verš, budu ho vykládat. „Tobě, Hospodine, velikost“ – to je dílo stvoření, a tak praví [Písmo]: „Činí veliké věci, nevyzpytatelné“ (Jb 9,10)

jak je řečeno: „Činí veliké věci, že je nelze vyzpytovat“ (Jb 9,10)

Rav Chinena bar Papa vykládal: Co je psáno: „Činí veliké věci nevyzpytatelné a divy, jimž není počtu“ (Jb 9,10)

… rozplyne a zmizí, tak kdo sestoupí do podsvětí, nevystoupí“ (Jb 7,9). Rava řekl: Z toho plyne, že Job popíral vzkříšení mrtvých. „On mě drtí ve vichru [též: pro vlas] a bezdůvodně rozmnožuje mé rány“ (Jb 9,17)

A je snad něco takového? Vždyť je psáno: „…který mě drtí vichřicí [či: vlasem] a bez příčiny rozmnožuje mé rány“ (Jb 9,17)

… tom všem Job nezhřešil svými rty“ (Jb 2,10). Rava řekl: Svými rty nezhřešil, ale ve svém srdci zhřešil. Co řekl? „Země je vydána do rukou svévolníka, tvář jejích soudců zakrývá; ne-li on, kdo tedy?“ (Jb 9,24)

„Kéž by byl zvážen můj zármutek a mé neštěstí položeno spolu na váhu“ (Jb 6,2). Rav řekl: Prach do úst Jobových! [Dělá se] druhem Nebes. „Kéž by mezi námi byl rozhodčí, který by položil ruku na nás oba“ (Jb 9,33)