Chagiga 12b חגיגה

K čemu potřebuji „et ha-arec“? Aby předřadilo nebe zemi. „A země byla pustá a prázdná“ – vždyť začal nejprve nebem, proč tedy vypočítává [nejprve] dílo země? V domě rabiho Jišmaela učili: [Je to] podobné králi z masa a krve, který řekl svým otrokům: Přijďte časně ráno k mým dveřím. Přišel časně ráno a nalezl ženy i muže. Koho chválí? Toho, kdo nemá ve zvyku přicházet časně, a [přece] přišel časně.

Bylo učeno: Rabi Josi říká: Běda tvorům, kteří vidí, a nevědí, co vidí; stojí, a nevědí, na čem stojí. Na čem stojí země? Na sloupech, jak je řečeno: „Ten, jenž otřásá zemí z jejího místa, a její sloupy se chvějí“ (Jb 9,6). Sloupy na vodách, jak je řečeno: „Tomu, jenž rozprostřel zemi nad vodami“ (Ž 136,6). Vody na horách, jak je řečeno: „Nad horami stály vody“ (Ž 104,6). Hory na větru, jak je řečeno: „Neboť hle, ten, jenž tvoří hory a stvořil vítr“ (Am 4,13). Vítr na bouři, jak je řečeno: „Bouřlivý vítr, jenž plní jeho slovo“ (Ž 148,8). Bouře visí na paži Svatého, budiž požehnán, jak je řečeno: „A dole jsou věčné paže“ (Dt 33,27).

A mudrci říkají: [Země] stojí na dvanácti sloupech, jak je řečeno: „Stanovil hranice národů podle počtu synů Izraele“ (Dt 32,8). A někteří říkají: [Na] sedmi sloupech, jak je řečeno: „Vytesala svých sedm sloupů“ (Př 9,1). Rabi Elazar ben Šamua říká: Na jednom sloupu, a jeho jméno je Spravedlivý, jak je řečeno: „Ale spravedlivý je základem světa“ (Př 10,25).

Řekl rabi Jehuda: Jsou dvě nebeské klenby, jak je řečeno: „Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebesa i nebesa nebes“ (Dt 10,14).

Reš Lakiš řekl: Sedm, a to jsou: Vilon, Rakia, Šchakim, Zevul, Ma’on, Machon, Aravot. Vilon [opona] neslouží k ničemu, jen ráno vchází a večer vychází a každý den obnovuje dílo stvoření, jak je řečeno: „Ten, jenž rozprostírá nebesa jako závoj a napíná je jako stan k bydlení“ (Iz 40,22). Rakia [klenba] – v ní jsou upevněny slunce a měsíc, hvězdy a souhvězdí, jak je řečeno: „A Bůh je umístil na nebeskou klenbu [rekia]“ (Gn 1,17). Šchakim [oblaka] – v nich stojí mlýnské kameny a melou manu pro spravedlivé, jak je řečeno: „A přikázal oblakům shůry a otevřel dveře nebes a seslal na ně jako déšť manu k jídlu“ atd. (Ž 78,23–24).

Zevul [příbytek] – v něm je [nebeský] Jeruzalém a Chrám a vystavěný oltář, a Michael, veliký kníže, stojí a přináší na něm oběť, jak je řečeno: „Vystavěl jsem ti dům k přebývání [zevul], místo k tvému věčnému bydlení“ (1Kr 8,13). A odkud víme, že se nazývá nebem? Neboť je psáno: „Shlédni z nebes a pohleď ze svého svatého a slavného příbytku [zevul]“ (Iz 63,15).

Ma’on [obydlí] – v něm jsou zástupy služebných andělů, kteří zpívají píseň v noci a ve dne mlčí kvůli cti Izraele, jak je řečeno: „Ve dne Hospodin přikazuje své milosrdenství a v noci je jeho píseň se mnou“ (Ž 42,9).

Řekl Reš Lakiš: Nad každým, kdo se zabývá Tórou v noci, vztahuje Svatý, budiž požehnán, ve dne vlákno milosrdenství, jak je řečeno: „Ve dne Hospodin přikazuje své milosrdenství.“ A z jakého důvodu „ve dne Hospodin přikazuje své milosrdenství“? Kvůli [tomu, že] „v noci je jeho píseň se mnou“. A někteří říkají: Řekl Reš Lakiš: Nad každým, kdo se zabývá Tórou v tomto světě, který je podoben noci, vztahuje Svatý, budiž požehnán, vlákno milosrdenství v budoucím světě, který je podoben dni, jak je řečeno: „Ve dne Hospodin přikazuje své milosrdenství a v noci je jeho píseň se mnou.“

Řekl rabi Levi: Každého, kdo přestane [studovat] slova Tóry a zabývá se slovy prázdné řeči, krmí žhavým uhlím z kořenů janovce, jak je řečeno: „Ti, kdo trhají slanou bylinu u keřů [siach] a kořen janovce je jejich chlebem“ (Jb 30,4). A odkud víme, že se [Ma’on] nazývá nebem? Neboť je řečeno: „Shlédni ze svého svatého obydlí [ma’on], z nebes“ (Dt 26,15).

Machon [sídlo] – v něm jsou pokladnice sněhu a pokladnice krupobití, horní komora škodlivé rosy a horní komora kapek, komnata víru [a bouře] a jeskyně dýmu, a jejich dveře jsou z ohně, jak je řečeno: „Hospodin ti otevře svou dobrou pokladnici“ (Dt 28,12).

Tyto jsou na nebeské klenbě? Tyto jsou přece na zemi, neboť je psáno: „Chvalte Hospodina ze země, draci a všechny propasti, oheň a krupobití, sníh a dým, bouřlivý vítr, jenž plní jeho slovo“ (Ž 148,7–8)! Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: David za ně prosil o milosrdenství a svedl je dolů na zem. Řekl před Ním: Pane světa, „Ty nejsi Bůh, který má zalíbení ve svévoli; zlo u tebe nepobude“ (Ž 5,5) – spravedlivý jsi, Hospodine, nechť zlo nepobývá v tvém příbytku. A odkud víme, že se [Machon] nazývá nebem? Neboť je psáno: „A ty slyš z nebes, ze sídla [machon] svého přebývání“ (1Kr 8,39).

Aravot – v nich je spravedlnost, právo a dobročinnost, pokladnice života, pokladnice pokoje a pokladnice požehnání, duše spravedlivých a duchové a duše, které mají být teprve stvořeny, a rosa, kterou Svatý, budiž požehnán, jednou oživí mrtvé. Spravedlnost a právo, neboť je psáno: „Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu“ (Ž 89,15). Dobročinnost, neboť je psáno: „A oblékl si spravedlnost [cedaka] jako pancíř“ (Iz 59,17). Pokladnice života, neboť je psáno: „Neboť u tebe je zdroj života“ (Ž 36,10). A pokladnice pokoje, neboť je psáno: „A nazval jej: Hospodin je pokoj“ (Sd 6,24). A pokladnice požehnání, neboť je psáno: „Přijme požehnání od Hospodina“ (Ž 24,5).

Duše spravedlivých, neboť je psáno: „A duše mého pána bude uložena ve svazku živých u Hospodina, tvého Boha“ (1S 25,29). Duchové a duše, které mají být teprve stvořeny, neboť je psáno: „Neboť duch přede mnou zemdlí, a duše jsem učinil já“ (Iz 57,16). A rosa, kterou Svatý, budiž požehnán, jednou oživí mrtvé, neboť je psáno: „Štědrý déšť jsi, Bože, sesílal, své zemdlené dědictví jsi posílil“ (Ž 68,10).

Tam jsou ofanim a serafové a svaté bytosti [chajot] a služební andělé a Trůn slávy; Král, Bůh živý, vznešený a vyvýšený, přebývá nad nimi v Aravot, jak je řečeno: „Upravte cestu tomu, jenž jede pustinami [aravot], jeho jméno je Jah“ (Ž 68,5). A odkud víme, že se [Aravot] nazývá nebem? Odvozuje se to [obdobou slov] „jezdec“ – „jezdec“: je psáno zde: „Upravte cestu tomu, jenž jede v Aravot“, a je psáno tam: „Jenž jede na nebesích k tvé pomoci“ (Dt 33,26).

A tma, oblak a mrákota jej obklopují, jak je řečeno: „Učinil tmu svým úkrytem, kolem sebe svým stánkem – temnotu vod, hustá oblaka“ (Ž 18,12). Je však tma před Nebesy? Což není psáno: „On odhaluje hluboké a skryté věci, ví, co je ve tmě, a světlo s ním přebývá“ (Da 2,22)? To není obtížné: toto