Chagiga 12a חגיגה

Nyní, když se to vyvozuje z [slov] „od jednoho konce nebes až ke druhému konci nebes“, k čemu potřebuji [slova] „ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi“?

[K tomu], co [učí] rabi Elazar, neboť řekl rabi Elazar: První člověk [sahal] od země až k nebeské klenbě, jak je řečeno: „ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi“. A jakmile zhřešil, Svatý, budiž požehnán, na něj vložil svou ruku a zmenšil jej, jak je řečeno: „Zezadu i zpředu jsi mě sevřel a položil jsi na mne svou dlaň“ (Ž 139,5).

Řekl Rav Jehuda, řekl Rav: První člověk [sahal] od jednoho konce světa až k druhému, jak je řečeno: „ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi, a od jednoho konce nebes až ke druhému konci nebes“. Jakmile zhřešil, Svatý, budiž požehnán, na něj vložil svou ruku a zmenšil jej, jak je řečeno: „a položil jsi na mne svou dlaň“.

Jestliže tak, verše si navzájem odporují! – Obojí je táž míra.

A řekl Rav Jehuda, řekl Rav: Deset věcí bylo stvořeno první den, a to jsou: nebe a země, pustota [tohu] a prázdnota [bohu], světlo a tma, vítr a voda, míra dne a míra noci.

Nebe a země, neboť je psáno: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ (Gn 1,1). Pustota a prázdnota, neboť je psáno: „A země byla pustá a prázdná“ (Gn 1,2). Světlo a tma: tma, neboť je psáno: „a tma byla nad tváří propasti“ (Gn 1,2); světlo, neboť je psáno: „A Bůh řekl: Buď světlo“ (Gn 1,3). Vítr a voda, neboť je psáno: „a duch [vítr] Boží se vznášel nad tváří vod“ (Gn 1,2). Míra dne a míra noci, neboť je psáno: „A byl večer a bylo jitro, den jeden“ (Gn 1,5).

Bylo učeno: Tohu je zelená linie, která obklopuje celý svět, z níž vyšla tma, jak je řečeno: „Učinil tmu svým úkrytem kolem sebe“ (Ž 18,12). Bohu jsou slizké kameny ponořené v propasti, z nichž vychází voda, jak je řečeno: „A natáhne nad ní měřicí šňůru pustoty [tohu] a kameny prázdnoty [bohu]“ (Iz 34,11).

A bylo světlo stvořeno první den? Což není psáno: „A Bůh je umístil na nebeskou klenbu“ (Gn 1,17), a je psáno: „A byl večer a bylo jitro, den čtvrtý“ (Gn 1,19)?

[Je to] podle rabiho Elazara, neboť řekl rabi Elazar: Ve světle, které Svatý, budiž požehnán, stvořil první den, člověk viděl od jednoho konce světa až k druhému. Jakmile Svatý, budiž požehnán, pohlédl na pokolení potopy a na pokolení rozptýlení a viděl, že jejich skutky jsou zkažené, povstal a ukryl je před nimi, jak je řečeno: „A svévolníkům je odepřeno jejich světlo“ (Jb 38,15).

A pro koho je ukryl? Pro spravedlivé v budoucím věku, jak je řečeno: „A Bůh viděl světlo, že je dobré“ (Gn 1,4), a „dobrý“ není nic jiného než spravedlivý, jak je řečeno: „Řekněte o spravedlivém, že je dobrý“ (Iz 3,10).

Jakmile [světlo] vidělo, že je ukryto pro spravedlivé, zaradovalo se, jak je řečeno: „Světlo spravedlivých se raduje“ (Př 13,9).

[Je to sporné] jako mezi tanaity: Ve světle, které Svatý, budiž požehnán, stvořil první den, člověk viděl a hleděl od jednoho konce světa až k druhému – to jsou slova rabiho Jaakova. A mudrci říkají: To jsou tatáž svítidla, která byla stvořena první den, ale nebyla zavěšena až do čtvrtého dne.

Řekl Rav Zutra bar Tuvja, řekl Rav: Deseti věcmi byl stvořen svět: moudrostí, rozumností, poznáním, silou, pohrůžkou, mocí, spravedlností, právem, milosrdenstvím a slitováním.

Moudrostí a rozumností, neboť je psáno: „Hospodin moudrostí založil zemi, rozumností upevnil nebesa“ (Př 3,19). Poznáním, neboť je psáno: „Jeho poznáním se rozestoupily propasti“ (Př 3,20). Silou a mocí, neboť je psáno: „Upevňuje hory svou silou, je opásán mocí“ (Ž 65,7). Pohrůžkou, neboť je psáno: „Sloupy nebes se otřásají a žasnou před jeho pohrůžkou“ (Jb 26,11). Spravedlností a právem, neboť je psáno: „Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu“ (Ž 89,15). Milosrdenstvím a slitováním, neboť je psáno: „Pamatuj, Hospodine, na své slitování a své milosrdenství, neboť jsou od věčnosti“ (Ž 25,6).

A řekl Rav Jehuda, řekl Rav: V hodině, kdy Svatý, budiž požehnán, stvořil svět, [svět] se stále rozpínal jako dvě klubka osnovy, dokud jej Svatý, budiž požehnán, neokřikl a nezastavil, jak je řečeno: „Sloupy nebes se otřásají a žasnou před jeho pohrůžkou.“ A to je to, co řekl Reš Lakiš: Co [znamená] to, co je psáno: „Já jsem El Šadaj“ (Gn 35,11)? Já jsem ten, kdo řekl světu: Dost [daj]! Řekl Reš Lakiš: V hodině, kdy Svatý, budiž požehnán, stvořil moře, stále se rozpínalo, dokud jej Svatý, budiž požehnán, neokřikl a nevysušil, jak je řečeno: „Okřikuje moře a vysušuje je a všechny řeky vyprahne“ (Na 1,4).

Naši rabíni učili: Bejt Šamaj říkají: Nebe bylo stvořeno nejprve a potom byla stvořena země, jak je řečeno: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“ (Gn 1,1). A Bejt Hilel říkají: Země byla stvořena nejprve a potom nebe, jak je řečeno: „V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe“ (Gn 2,4).

Bejt Hilel řekli Bejt Šamaj: Podle vašich slov člověk staví horní patro a potom staví dům? Jak je řečeno: „Ten, jenž staví na nebesích své horní komnaty a svou klenbu založil na zemi“ (Am 9,6). Bejt Šamaj řekli Bejt Hilel: Podle vašich slov člověk dělá podnožku a potom dělá trůn? Jak je řečeno: „Tak praví Hospodin: Nebe je můj trůn a země podnožka mých nohou“ (Iz 66,1). Mudrci však říkají: Obojí bylo stvořeno najednou, jak je řečeno: „I má ruka založila zemi a má pravice rozprostřela nebesa; zavolám na ně a postaví se spolu“ (Iz 48,13).

A ti druzí – co [znamená] „spolu“? Že se od sebe navzájem neodtrhují. – Verše si navzájem odporují! Řekl Reš Lakiš: Když byly stvořeny, stvořil nebe a potom stvořil zemi; a když [je] rozprostíral, rozprostřel zemi a potom rozprostřel nebe.

Co [znamená] „šamajim“ [nebe]? Řekl rabi Josi bar Chanina: Že tam [šam] je voda [majim]. V baraitě bylo učeno: Oheň [eš] a voda [majim] – učí to, že je Svatý, budiž požehnán, přinesl, smísil je jedno s druhým a učinil z nich nebeskou klenbu.

Rabi Jišmael se tázal rabiho Akivy, když šli po cestě. Řekl mu: Ty, který jsi dvacet dva let sloužil Nachumovi z Gam Zu, jenž vykládal všechna [slůvka] „et“ v Tóře – [ve slovech] „et ha-šamajim ve-et ha-arec“ [nebe a zemi], co v nich vykládal? Řekl mu: Kdyby bylo řečeno [jen] „šamajim va-arec“, řekl bych, že „šamajim“ je jméno Svatého, budiž požehnán. Nyní, když je řečeno „et ha-šamajim ve-et ha-arec“, nebe [znamená] skutečné nebe, země skutečnou zemi.