MIŠNA: Přísaha svědectví platí u mužů, a ne u žen, u vzdálených, a ne u blízkých příbuzných, u způsobilých, a ne u nezpůsobilých. A platí jen u těch, kdo jsou způsobilí svědčit, před soudem i mimo soud, z vlastních úst. Ústy druhých nejsou vinni, dokud to nepopřou před soudem – slova rabi Meira. A mudrci říkají: Ať z vlastních úst, ať ústy druhých, nejsou vinni, dokud to nepopřou před soudem. A jsou vinni za úmyslnou přísahu i za neúmyslnou, a za úmyslné svědectví, a nejsou vinni za neúmyslné. A čím je vinen za úmyslné? Stoupající a klesající obětí.
Namítl rabi Chagaj před rabi Josim: Vždyť je psáno: „A postaví se ti dva muži“ (Dt 19,17). Nejmenší počet mužů je dva. A proč Písmo učí „dva“? Aby oba byli stejní? Vždyť je psáno: „Nepřekroutíš právo cizince ani sirotka“ (Dt 24,17). Hle, shledali jsme, že cizinec se soudí s tím, kdo není cizinec, sirotek s tím, kdo není sirotek, vdova s vdanou ženou. Proč je tedy řečeno „dva“? Je to volné pro přirovnání a odvození shodným výrazem. Zde je řečeno „dva“ a jinde je řečeno: „A dva muži zůstali v táboře“ (Nu 11,26). Jako tam jde o muže, a ne o ženy ani o děti, tak i zde o muže, a ne o ženy ani o děti. Hle, naučili jsme se, že žena nesoudí. Tudíž žena nesvědčí.
Rabi Josi bar rabi Bun, rabi Huna jménem rabi Josiho: Zde je řečeno „dva“ a jinde je řečeno: „Na základě dvou svědků“ (Dt 19,15). Jako tam na základě dvou svědků, tak i zde na základě dvou svědků. Proč je tedy řečeno „dva“? Aby jeden nestál a druhý neseděl, aby jeden nemluvil, kolik potřebuje, a druhému aby se neřeklo: Zkrať svá slova; aby ke druhému nebyl shovívavý a k jednomu tvrdý.
Řekl rabi Judan: Slyšel jsem, že chce-li soudce oba posadit, posadí. Zakázané je, aby jeden stál a druhý seděl, jeden mluvil, kolik potřebuje, a druhému se řeklo: Zkrať svá slova. Rabi Jišmael říká: Říkají mu: Obleč se tak, jak se obléká on, nebo ho obleč tak, jak se oblékáš ty.
Rabi Ba jménem Rava Huny: Svědkové musejí stát, když svědčí. Jaký je důvod? „A postaví se ti dva muži“ (Dt 19,17). Rabi Jirmeja jménem rabi Abahua: I souzení stojí ve chvíli, kdy se přijímá jejich svědectví. Jaký je důvod? „Kteří mají spor, před Hospodinem“ (Dt 19,17).
Je psáno: „Otcové nebudou usmrceni za syny“ atd. (Dt 24,16). Vždyť je již řečeno: „Každý zemře za svůj hřích“ (Dt 24,16). Proč Písmo učí: „Otcové nebudou usmrceni za syny“? Ale že synové nebudou usmrceni na základě svědectví otců a otcové na základě svědectví synů. Odtud, že svědkové nesmějí být příbuzní souzených.
A odkud víme, že svědkové nesmějí být příbuzní mezi sebou? Pomysli si, že byli usvědčeni z křivého svědectví: Cožpak nejsou popraveni na základě svých úst? A odkud víme, že svědkové nesmějí být příbuzní soudců? Pomysli si, že jeden z nich byl usvědčen z křivého svědectví: není popraven, dokud nebude usvědčen i jeho druh. Řekneš-li tak, vyjde, že je popraven na základě jeho úst.
A odkud víme, že soudci nesmějí být příbuzní mezi sebou? Tóra řekla: Popravit na základě svědků, popravit na základě soudců. Jako svědkové nejsou příbuzní mezi sebou, tak i soudci.
Podle rabi Jišmaela. Rabi Jišmael učil: „A obec bude soudit mezi tím, kdo udeřil“ atd. (Nu 35,24): Aby obec nebyla příbuzná ani tomu, kdo udeřil, ani tomu, kdo byl udeřen. Řekl rabi Josi: Řekneš-li tak, příbuzní udeřeného, vyjde, že soud jsou mstitelé krve. Odtud, že soudci nesmějí být příbuzní souzených. A odkud víme, že svědkové nesmějí být příbuzní souzených? Tóra řekla: Popravit na základě svědků, popravit na základě rozsuzujících. Jako soudci nejsou příbuzní souzených, tak i svědkové. Odkud víme, že svědkové nesmějí být příbuzní mezi sebou? Pomysli si, že byli usvědčeni z křivého svědectví: Cožpak nejsou popraveni na základě svých úst?
A odkud víme, že svědkové nesmějí být příbuzní soudců? Pomysli si, že jeden z nich byl usvědčen z křivého svědectví: Cožpak je popraven, dokud nebude usvědčen i jeho druh? Řekneš-li tak, nevyjde, že je popraven na základě jeho úst?
„U způsobilých, a ne u nezpůsobilých.“ Odkud? „Jestliže to neoznámí, ponese svou vinu“ (Lv 5,1). Ten, kdo když oznámí, jeho druh platí peníze; vyloučen je nezpůsobilý, kdo oznámí, a jeho druh neplatí peníze.
„Před soudem“ – to vylučuje jednoho svědka. Když mu řekli: Přijímáme tě jako dva svědky, mohl by být vinen. Písmo učí: „A je svědkem, buď viděl, nebo se dozvěděl, jestliže to neoznámí, ponese svou vinu“ (Lv 5,1). Ten, kdo je způsobilý svědčit svědectvím podle Tóry; vyloučen je jeden, který není způsobilý svědčit.
„Mimo soud.“ „Jestliže to neoznámí, ponese svou vinu“: místo, kde oznámí, a jeho druh platí peníze; vyloučeno je mimo soud, kde i když oznámí, jeho druh neplatí.
A odkud víme o dvou svědcích? Písmo učí: „A je svědkem“ (Lv 5,1). Hle, zde jsou dva. Podle rabi Jišmaela, který řekl: Všude, kde je řečeno „svědek“ bez určení, je to zahrnuto do dvou, dokud ti Písmo neoznámí jednoho. Našlo se, že rabi Jišmael učí: Dva svědkové. U jednoho – je vinen kvůli přísaze vyslovení? Lze říci: Jeden je způsobilý být připojen, aby byl vinen kvůli přísaze svědectví, a ty ho činíš vinným kvůli přísaze svědectví. A ty ho činíš vinným kvůli přísaze vyslovení?
Příbuzný – je vinen kvůli přísaze vyslovení? Ať to přijde jako toto, co řekl rabi Ba jménem Šmuela: Přísahám, že ten a ten dal tomu a tomu – a shledalo se, že nedal: Protože do budoucna není v jeho moci, není v jeho moci ani o minulosti. A jako toto: Kde je můj býk? Řekl mu: Nevím, o čem mluvíš. Rabi osvobozuje kvůli přísaze o úschově a činí vinným kvůli přísaze vyslovení. Řekl rabi Jochanan: Protože je přikázáno ho usmířit, není vinen kvůli přísaze vyslovení. Podle rabanim, není přikázáno ho usmířit. Usmiřuje ho o pravdě a neusmiřuje ho o lži.
Rabi Jišmael učil: „Ponese svou vinu“ (Lv 5,1): oběť. Odkud máme soud? „Oznámení“, „oznámení“. Jako oznámení řečené jinde se týká soudu, tak i zde se týká soudu.
Jako toto: Svědky nepřijímají, ledaže oba viděli zároveň. Rabi Jehošua ben Korcha říká: I jeden po druhém. Rabi Jirmeja, rabi Šmuel bar Rav Jicchak jménem Rava Jicchaka, který to řekl jménem Rava: Mudrci připouštějí rabi Jehošuovi u svědků prvorozenství a svědků držby. Rabi Ba jménem rabi Jirmeji: Tak i u svědků znamení. Z toho je jasné, když jeden říká: Viděl jsem dva chlupy na jeho zádech, a druhý říká: Viděl jsem jeden chlup na jeho zádech, a jiný říká: Viděl jsem jeden na jeho břiše – to není nic. Tím spíše na jeho zádech a na jeho zádech. Dva říkají: Viděli jsme jeden chlup na jeho zádech, a jeden říká: Viděl jsem jeden chlup na jeho břiše. Rabi Josi bar rabi Bun, rabi Hošaja bar rabi Šamaj: Jeden řekl: Je to neplatné. A jeden řekl: Je to platné. Kdo řekl, že je to neplatné: Protože svědčí o polovině znamení. A kdo řekl, že je to platné: Říkám si, snad vypadl. Jeden říká: Viděl jsem dva chlupy na jeho zádech, a jeden říká: Viděl jsem dva na jeho břiše. Rabi Ba řekl: Podle všech je to platné. Rabi Chagaj řekl: Podle všech je to neplatné. Rabi Josi říká: Je to ve sporu. Rabi Judan řekl: Je to ve sporu. Rabi Josi řekl rabi Chagajovi: Hle, rabi Judan je stejného názoru jako já. Řekl mu: S jeho učitelem nesouhlasím, tím spíše s ním. Řekl rabi Mana: Rabi Chagaj řekl správně. Kdyby byla listina zapečetěna čtyřmi pečetěmi, jeden povoluje dvě a jeden namítá proti dvěma a vyvolal proti ní námitku, cožpak to něco znamená? Nepotřebuje snad každá pečeť dva svědky? I zde každé znamení potřebuje dva svědky. Rabi Chanina to vyvodil ze dvou [svědků] držby: Kdyby jeden svědčil, že ji užíval první, druhý a třetí rok, a jeden svědčil, že ji užíval čtvrtý a pátý rok, cožpak to něco znamená? Nepotřebuje snad každá držba dva svědky? I zde každé znamení potřebuje dva svědky.
Originál: Jerusalem Talmud Shevuot 4:1 na Sefarii, verze „The Jerusalem Talmud, edition by Heinrich W. Guggenheimer. Berlin, De Gruyter, 1999-2015“ (edice Heinricha W. Guggenheimera (De Gruyter)), licence CC BY. Originál je převzat beze změn obsahu, jen rozdělený na segmenty. Český překlad je odvozené dílo pořízené strojově (model Claude) a šíří se pod licencí CC BY-SA 4.0.