„A protože ukradl troje: srdce svého otce, srdce soudu a srdce mužů Izraele.“ Srdce svého otce: Je psáno: „A stalo se po uplynutí čtyřiceti let“
(2S 15,7). Vždyť David kraloval celkem jen čtyřicet let, a zde se říká toto? Nýbrž
[počítá se to] od doby, kdy si Izrael vyžádal krále. „Neboť tvůj služebník složil slib“
(2S 15,8). Řekl mu: A co nyní chceš? Řekl mu: Napiš jeden list na dva muže, které vezmu s sebou. Řekl mu: Řekni mi, koho chceš, a já napíšu. Řekl mu: Napiš to neurčitě a já vezmu, koho chci. Napsal mu to neurčitě. Šel a shromáždil vždy po dvou mužích, až si shromáždil dvě stě mužů. Proto je psáno: „A s Avšalomem šlo z Jeruzaléma dvě stě mužů, byli pozváni a šli ve své prostotě“
(2S 15,11). „Pozváni“ – od Davida. „A šli ve své prostotě“ – od Avšaloma. „A nevěděli o ničem“ (tamtéž) – o radě Achitofelově.
Rabi Huna jménem
rabi Achy: A všichni byli předsedové sanhedrinů. Když viděli, že se věci obracejí, řekli: Pane všech světů, ať padneme do ruky Davidovy, a ať David nepadne do našich rukou. Neboť padneme-li do ruky Davidovy, slituje se nad námi; ale kdyby, nedej Bůh, padl David do našich rukou, neslitovali bychom se nad ním. To je to, co řekl David: „Vykoupil v pokoji mou duši z boje proti mně, neboť v množství byli se mnou“
(Ž 55,19). A srdce soudu: „A Avšalom říkal: Kéž by mě někdo ustanovil soudcem v zemi“ atd.
(2S 15,4). „A Avšalom jednal tímto způsobem“
(2S 15,6). A srdce mužů Izraele: „A Avšalom ukradl srdce mužů Izraele“
(2S 15,6).
וּלְפִי שֶׁגָּנַב שָׁלֹשׁ גְּנֵיבוֹת. לֵב אָבִיו. וְלֵב בֵּית דִּין. וְלֵב אַנְשֵׁי יִשְׂרָאֵל. לֵב אָבִיו. דִּכְתִיב וַיְהִי מִקֵּץ אַרְבָּעִים שָׁנָה. כָּל עַצְמוֹ שֶׁלְּדָוִד לֹא מָלַךְ אֶלָּא אַרְבָּעִים. וָכָא הוּא אָמַר הָכֵין. אֶלָּא בְשָׁעָה שֶׁשָּׁאֲלוּ יִשְׂרָאֵל מֶלֶךְ. כִּי נֶדֶר נָדַר עַבְדֶךָ. אָמַר לֵיהּ. וּמַה אַתְּ בָּעֵי כְדוֹן. אָמַר לֵיהּ. כְּתוֹב חַד פִּיתַּק דִּתְּרֵין גּוּבְרִין דִּנְסְבִינוֹן עִימִּי. אָמַר לֵיהּ. אֱמוֹר לִי לְמָאן דְּאַתְּ בָּעֵי וַאֲנָא כְתוֹב. אָמַר לֵיהּ. כְּתוֹב לָהּ סְתָם וַאֲנָא לְמָאן דִּבְעִי אֲנָא נְסַב. כָּתַב לֵיהּ סְתָם. אֲזַל וּצְמַת לֵיהּ תְּרֵין תְּרֵין גּוּבְרִין. עַד דִּצְמַת לֵיהּ מָאתָן גּוּבְרִין. הָדָא הוּא דִכְתִיב. וְאֶת אַבְשָׁלוֹם הָלְכוּ מָאתַיִם אִישׁ מִירוּשָׁלַםִ קְרוּאִים וְהוֹלְכִים לְתוּמָּם. קְרוּאִים מִדָּוִד. וְהוֹלְכִים לְתוּמָּם. מֵאַבְשָׁלוֹם. וְלֹא יָדְעוּ כָל דָּבָר. מֵעַצַּת אֲחִיתוֹפֶל. רִבִּי הוּנָא בְשֵׁם רִבִּי אָחָא. וְכוֹלְהוּ רָאשֵׁי סַנְהֶדְרִיּוֹת הָיוּ. וְכֵיוָן דְּחָמוֹן מִילַּיָיא אַתְיָין לִידֵי חִילּוּפִין. אָמְרִין. רִבּוֹן כָּל הָעוֹלָמִים. נִפְּלָה נָא בְיַד דָּוִד וְאַל יִפּוֹל דָּוִד בְּיָדֵינוּ. שֶׁאִם אָנוּ נוֹפְלִין בְיַד דָּוִד הֲרֵי הוּא מְרַחֵם עָלֵינוּ. וְאִם חַס וְשָׁלוֹם יִפּוֹל דָּוִד בְּיָדֵינוּ אֵין אָנוּ מְרַחֲמִין עָלָיו. הוּא שֶׁדָּוִד אָמַר. פְּדֵה בְשָׁלוֹם נַפְשִׁי מִקְּרָב לִי כִּי בְרַבִּים הָיוּ עִמָּדִי. וְלֵב בֵּית דִּין. וַיֹּאמֶר אַבְשָׁלוֹם מִי יְשִׂימֵינִי שׁוֹפֵט הָאָרֶץ וגו׳. וַיַּעַשׂ אַבְשָׁלוֹם כַּדָּבָר הַזֶּה. וְלֵב אַנְשֵׁי יִשְׂרָאֵל. וַיְגַנֵּב אַבְשָׁלוֹם אֶת לֵב אַנְשֵׁי יִשְׂרָאֵל.