Avoda zara 5a עבודה זרה

Aby ti řekl, že zhřeší-li jednotlivec, řeknou mu: Jdi k tomu jednotlivci [k Davidovi, a uč se pokání]; a zhřeší-li obec, řeknou jí: Jdi k té obci.

A obojí je potřebné. Kdyby nás to poučilo jen o jednotlivci, [řekl bych, že] je to proto, že jeho hřích není veřejně znám, ale u obce, jejíž hřích je veřejně znám, bych řekl, že ne. A kdyby nás to poučilo jen o obci, [řekl bych, že] je to proto, že jejich prosby o milosrdenství jsou mnohé, ale u jednotlivce, jehož zásluha není tak silná, bych řekl, že ne. Proto je to potřebné.

A to je, co řekl rabi Šmuel bar Nachmani jménem rabiho Jonatana: Co je psáno: „Výrok Davida, syna Jišajova, výrok muže, jenž byl vyvýšen (hukam al)“ (2S 23,1)? Výrok Davida, syna Jišajova, který vyzdvihl jho (ula) pokání.

A řekl rabi Šmuel bar Nachmani jménem rabiho Jonatana: Každého, kdo vykoná jedno přikázání v tomto světě, předchází a jde před ním v budoucím světě, jak je řečeno: „A tvá spravedlnost půjde před tebou, sláva Hospodinova se tě ujme“ (Iz 58,8). A každého, kdo spáchá jedno provinění, ovine a vede ho ke dni soudu, jak je řečeno: „Ovíjejí se stezky jejich cesty“ (Jb 6,18).

Rabi Eliezer říká: Je k němu přivázáno jako pes, jak je řečeno: „Ale on ji neposlechl, aby s ní ležel, aby byl s ní“ (Gn 39,10) – aby s ní ležel v tomto světě, aby byl s ní v budoucím světě.

Řekl Reš Lakiš: Pojďme a buďme vděčni našim otcům, neboť kdyby nebyli zhřešili, nebyli bychom přišli na svět, jak je řečeno: „Já jsem řekl: Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího“ (Ž 82,6). Pokazili jste své skutky – „jistě zemřete jako člověk“ (Ž 82,7).

Chce to snad říci, že kdyby nebyli zhřešili, nebyli by plodili děti? Vždyť je psáno: „A vy se ploďte a množte“ (Gn 9,7)! [To platilo] až do Sinaje. Ale i u Sinaje je psáno: „Jdi a řekni jim: Vraťte se do svých stanů“ (Dt 5,27) – k radosti manželského soužití.

A vždyť je psáno: „Aby se dobře vedlo jim i jejich synům“ (Dt 5,26)! [To se týká synů] těch, kteří stáli u hory Sinaj.

Ale vždyť Reš Lakiš řekl: Co je psáno: „Toto je kniha rodopisu Adamova“ (Gn 5,1)? Copak měl první člověk knihu? To učí, že Svatý, budiž požehnán, ukázal prvnímu člověku každé pokolení a jeho vykladače, každé pokolení a jeho mudrce, každé pokolení a jeho představené. Když došel k pokolení rabiho Akivy, radoval se z jeho Tóry a zarmoutil se nad jeho smrtí. Řekl: „Jak drazí jsou mi Tvoji přátelé, Bože“ (Ž 139,17).

A řekl rabi Josi: Syn Davidův nepřijde, dokud se nevyčerpají duše [určené] pro těla, jak je řečeno: „Neboť nebudu se přít navěky ani se hněvat napořád, neboť duch přede mnou by zemdlel, a duše jsem učinil já“ (Iz 57,16). [Jak by tedy bez hříchu vůbec nepřišli na svět?]

Neříkej „nebyli bychom přišli na svět“, nýbrž „bylo by to, jako bychom nebyli přišli na svět“. Chce to tedy říci, že kdyby nebyli zhřešili, nebyli by umírali? Vždyť je psán oddíl o levirátních sňatcích a oddíl o dědictvích!

Jsou [psány] podmíněně. A copak jsou verše psány podmíněně? Ano, neboť tak řekl rabi Šimon ben Lakiš: Co je psáno: „A byl večer a bylo jitro, den šestý“ (Gn 1,31)? To učí, že Svatý, budiž požehnán, uzavřel s dílem stvoření podmínku a řekl: Přijme-li Izrael Tóru, dobře; a ne-li, navrátím vás do pustoty a prázdnoty.

Namítá se: „Kéž by měli takové srdce“ (Dt 5,26) – [aby se] od nich odstranil anděl smrti? To není možné, neboť rozhodnutí již bylo vyneseno.

Izrael přijal Tóru jen proto, aby nad nimi nevládl žádný národ a jazyk, jak je řečeno: „Aby se dobře vedlo jim i jejich synům navěky“ (Dt 5,26).

On [Reš Lakiš] mluví podle tohoto tanaity, neboť se učí: Rabi Josi říká: Izrael přijal Tóru jen proto, aby nad nimi nevládl anděl smrti, jak je řečeno: „Já jsem řekl: Jste bohové, všichni jste synové Nejvyššího“; pokazili jste své skutky – „jistě zemřete jako člověk“ (Ž 82,6–7).

Ale i podle rabiho Josiho je přece psáno: „Aby se dobře vedlo jim i jejich synům navěky“ – je to dobro, ale smrt je [přece] také? Rabi Josi ti řekne: Když není smrti, není většího dobra nad toto.

A i podle prvního tanaity je přece psáno: „Jistě zemřete jako člověk“? Co je to za smrt? Chudoba. Neboť Mar řekl: Čtyři jsou považováni za mrtvé, a to jsou: chudý, slepý, malomocný a ten, kdo nemá děti.

Chudý, neboť je psáno: „Neboť zemřeli všichni muži [kteří ti ukládali o život]“ (Ex 4,19). A kdo to byl? Datan a Abiram. A copak zemřeli? Vždyť ještě žili! Nýbrž přišli o svůj majetek.

Slepý, neboť je psáno: „Usadil mě v temnotách jako dávno mrtvé“ (Pl 3,6). Malomocný, neboť je psáno: „Ať není jako mrtvá“ (Nu 12,12). A ten, kdo nemá děti, neboť je psáno: „Dej mi děti, jinak jsem mrtvá“ (Gn 30,1).

Učili naši mistři: „Budete-li žít podle mých nařízení“ (Lv 26,3) – „im“ [jestliže] zde není nic jiného než výraz prosby, a tak praví [Písmo]: „Kéž by mě můj lid poslouchal… v okamžiku bych pokořil jejich nepřátele“ (Ž 81,14–15), a praví: „Kéž bys byl dbal mých přikázání, tvůj pokoj by byl jako řeka… tvé potomstvo by bylo jako písek a plody tvého lůna“ (Iz 48,18–19).

Učili naši mistři: „Kéž by měli takové srdce“ (Dt 5,26). Řekl Mojžíš Izraeli: Nevděčníci, synové nevděčníků! Ve chvíli, kdy Svatý, budiž požehnán, řekl Izraeli: „Kéž by měli takové srdce“, měli říci: Dej [nám je] Ty.

Nevděčníci, neboť je psáno: „Naše duše se hnusí