MIŠNA: Kam jdou do vyhnanství? Do měst útočiště: do tří v Zajordání a do tří v kenaanské zemi, jak je řečeno: „Tři města dáte v Zajordání“ atd. (Nu 35,14). Dokud nebyla vybrána tři v zemi Izraele, tři v Zajordání neposkytovala útočiště, jak je řečeno: „Šest měst útočiště vám bude“ (Nu 35,13): dokud všech šest neposkytuje útočiště společně. A z jednoho do druhého vedou k nim přímé cesty, jak je řečeno: „Připravíš si cestu a rozdělíš na tři části území své země“ (Dt 19,3). A dávají k nim dva učence, aby ho [mstitel] snad cestou nezabil, a aby k němu promluvili. Rabi Meir říká: I on sám mluví za sebe, jak je řečeno: „A toto je slovo vraha“ (Dt 19,4). Rabi Josi bejrabi Jehuda říká: Zpočátku jak neúmyslný, tak úmyslný předem utíkají do měst útočiště a soud pošle a přivede ho odtamtud. Kdo propadl smrti, toho popraví; kdo nepropadl smrti, toho osvobodí; a kdo propadl vyhnanství, toho vrátí na jeho místo, jak je řečeno: „A obec ho vrátí do jeho města útočiště“ (Nu 35,25). Jak [velekněz] pomazaný olejem pomazání, tak [velekněz] oděný množstvím rouch, tak ten, který odstoupil od svého pomazání [svou smrtí vrací vraha]. Rabi Jehuda říká: I kněz pomazaný pro válku vrací vraha. Proto matky kohanim opatřují [vyhnancům] potravu a šat, aby se nemodlili, aby jejich synové zemřeli. Byl-li vynesen rozsudek a zemřel velekněz, nejde do vyhnanství. Jestliže před vynesením rozsudku zemřel velekněz a ustanovili jiného na jeho místo a poté byl vynesen rozsudek, vrací se po smrti druhého. Byl-li rozsudek vynesen, když nebyl velekněz; kdo zabil velekněze; a velekněz, který zabil – ten nevychází odtamtud nikdy. A nevychází ani ke svědectví o přikázání, ani ke svědectví v peněžní věci, ani ke svědectví v hrdelní věci, a i kdyby ho Izrael potřeboval, i kdyby byl vojevůdcem Izraele jako Joav ben Cruja, nevychází odtamtud nikdy, jak je řečeno: „tam“ (Nu 35,25). Tam bude jeho obydlí, tam bude jeho smrt a tam bude jeho hrob. Jako město poskytuje útočiště, tak poskytuje útočiště jeho okrsek. Vrah, který vyšel za okrsek, a nalezl ho mstitel krve: Rabi Josi ha-Glili říká: Je to přikázáním v ruce mstitele krve a dovoleno v ruce každého člověka. Rabi Akiva říká: Je to dovoleno v ruce mstitele krve a nikdo za něj neodpovídá. Strom, který stojí uvnitř okrsku a jeho koruna se sklání za okrsek, nebo stojí za okrskem a jeho koruna se sklání dovnitř okrsku: vše se řídí korunou. Zabil v tom městě, jde do vyhnanství ze čtvrti do čtvrti. A levita jde do vyhnanství z města do města. Podobně vrah, který odešel do vyhnanství do města útočiště, a lidé města ho chtějí poctít, ať jim řekne: Jsem vrah. Řeknou-li mu: I tak, ať od nich přijme, jak je řečeno: „A toto je slovo vraha“ (Dt 19,4).
משנה: לְאֵיכָן גּוֹלִין לְעָרֵי מִקְלָט. לְשָׁלשׁ שֶׁבְּעֵבֶר הַיַּרְדֵּן וּלְשָׁלשׁ שֶׁבְּאֶרֶץ כְּנַעַן שֶׁנֶּאֱמַר אֵת שְׁלשׁ הֶעָרִים תִּתְּנוּ מֵעֵבֶר לַיַּרְדֵּן וְגוֹ׳. עַד שֶׁלֹּא נִבְחֲרוּ שָׁלשׁ שֶׁבְּאֶרֶץ יִשְׂרָאֵל לֹא הָיוּ שָׁלשׁ שֶׁבְּעֵבֶר הַיַּרְדֵּן קוֹלְטוֹת שֶׁנֶּאֱמַר שֵׁשׁ עָרֵי מִקְלָט תִּהְיֶינָה. עַד שֶׁיִּהְיוּ שִׁשָּׁתָן קוֹלְטוֹת כְּאַחַת: וּמְכוּוָּנוֹת לָהֶן דְּרָכִים מִזּוֹ לָזוֹ שֶׁנֶּאֱמַר תָּכִין לְךָ הַדֶּרֶךְ וְשִׁלַֹּשְתָּ אֶת גְּבוּל אַרְצְךָ. וּמוֹסְרִין לָהֶן שְׁנֵי תַלְמִידֵי חֲכָמִים שֶׁמָּא יַהַרְגֶנּוּ בַדֶּרֶךְ וִידַבְּרוּ אֵלָיו. רִבִּי מֵאִיר אוֹמֵר אַף הוּא מְדַבֵּר עַל יְדֵי עַצְמוֹ שֶׁנֶּאֱמַר וְזֶה דְּבַר הָרוֹצֵחַ: רִבִּי יוֹסֵי בֵּי רִבִּי יְהוּדָה אוֹמֵר בַּתְּחִלָּה אֶחָד שׁוֹגֵג וְאֶחָד מֵזִיד מַקְדִּימִין לְעָרֵי מִקְלָט וּבֵית דִּין שׁוֹלְחִין וּמְבִיאִין אוֹתוֹ מִשָּׁם. מִי שֶׁנִּתְחַיֵיב מִיתָה הֲרָגוּהוּ וְשֶׁלֹּא נִתְחַיֵיב מִיתָה פְּטָרוּהוּ וְשֶׁנִּתְחַיֵּב גָּלוּת מַחֲזִירִין אוֹתוֹ לִמְקוֹמוֹ שֶׁנֶּאֱמַר וְהֵשִׁיבוּ אֹתוֹ הָעֵדָה אֶל עִיר מִקְלָטוֹ. אֶחָד מָשׁוּחַ בְּשֶׁמֶן הַמִּשְׁחָה וְאֶחָד הַמְרוּבֶּה בִבְגָדִים וְאֶחָד שֶׁעָבַר מִמְּשִׁיחָתוֹ. רִבִּי יְהוּדָה אוֹמֵר אַף מְשׁוּחַ מִלְחָמָה מַחֲזִיר אֶת הָרוֹצֵחַ. לְפִיכָךְ אִימּוֹתֵיהֶן שֶׁל כֹּהֲנִים מְסַפְּקוֹת לָהֶן מִחְיָיה וּכְסוּת כְּדֵי שֶׁלֹּא יִתְפַּלְּלוּ עַל בְּנֵיהֶן שֶׁיָּמוּתוּ. נִגְמַר דִּינוֹ וּמֵת כֹּהֵן גָּדוֹל הֲרֵי זֶה אֵינוֹ גוֹלֶה. אִם עַד שֶׁלֹּא נִגְמַר דִּינוֹ מֵת כֹּהֵן גָּדוֹל וּמִינּוּ אַחֵר תַּחְתָּיו וּלְאַחַר מִיכֵּן נִגְמַר דִּינוֹ חוֹזֵר בְּמִיתָתוֹ שֶׁל שֵׁנִי: נִגְמַר דִּינוֹ בְּלֹא כֹהֵן גָּדוֹל הַהוֹרֵג כֹּהֵן גָּדוֹל וְכֹהֵן גָּדוֹל שֶׁהָרַג אֵינוֹ יוֹצֵא מִשָּׁם לְעוֹלָם. וְאֵינוֹ יוֹצֵא לֹא לְעֵדוּת מִצְוָה וְלֹא לְעֵדוּת מָמוֹן וְלֹא לְעֵדוּת נְפָשׁוֹת וַאֲפִילּוּ יִשְׂרָאֵל צְרִיכִין לֹו וַאֲפִילּוּ שַׂר צְבָא יִשְׂרָאֵל כְּיוֹאָב בֶּן צְרוּיָה אֵינוֹ יוֹצֵא מִשָּׁם לְעוֹלָם שֶׁנֶּאֱמַר שָׁמָּה. שָׁם תְּהֵא דִירָתוֹ וְשָׁם תְּהֵא מִיתָתוֹ וְשָׁם תְּהֵא קְבוּרָתוֹ כְּשֵׁם שֶׁהָעִיר קוֹלֶטֶת כָּךְ תְּחוּמָהּ קוֹלֵט. רוֹצֵחַ שֶׁיָּצָא חוּץ לַתְּחוּם וּמְצָאוֹ גוֹאֵל הַדָּם רִבִּי יוֹסֵי הַגָּלִילִי אוֹמֵר מִצְוָה בְּיַד גּוֹאֵל הַדָּם וּרְשׁוּת בְּיַד כָּל אָדָם. רִבִּי עֲקִיבָה אוֹמֵר רְשׁוּת בְּיַד גּוֹאֵל הַדָּם וְכָל אָדָם אֵין חַיָיבִין עָלָיו. אִילָן שֶׁהוּא עוֹמֵד בְּתוֹךְ הַתְּחוּם וְנוֹפוֹ נוֹטֶה חוּץ לַתְּחוּם אוֹ עוֹמֵד חוּץ לַתְּחוּם וְנוֹפוֹ נוֹטֶה בְתוֹךְ הַתְּחוּם הַכֹּל הוֹלֵךְ אַחַר הַנּוֹף. הָרַג בְּאוֹתָהּ הָעִיר גּוֹלֶה מִשְּׁכוּנָה לִשְׁכוּנָה. וּבֶן לֵוִי גּוֹלֶה מֵעִיר לְעִיר: כַּיּוֹצֵא בוֹ רוֹצֵחַ שֶׁגָּלָה לְעִיר מִקְלָט וְרָצוּ אַנְשֵׁי הָעִיר לְכַבְּדוֹ יֹאמַר לָהֶם רוֹצֵחַ אָנִי. אָמְרוּ לוֹ אַף עַל פִּי כֵן יְקַבֵּל מֵהֶן שֶׁנֶּאֱמַר וְזֶה דְּבַר הָרֹצֵחַ.