Roš ha-šana 32b ראש השנה

GEMARA: Království, jako např.: „Jakože jsem živ, je výrok Hospodina [Boha], mocnou rukou, vztaženou paží a vylitým hněvem budu nad vámi kralovat“ (Ez 20,33). A přestože Rav Nachman řekl: Ať se Svatý, budiž požehnán, na nás hněvá vším takovým hněvem, jen ať nás vykoupí — protože to bylo řečeno v hněvu, nezmiňujeme hněv na začátku roku.

Připomínka, jako např.: „A připomněl si, že jsou tělem…“ (Ž 78,39). Šofar, jako např.: „Trubte na šofar v Gibeji…“ (Oz 5,8).

Ale chce-li říci Království, Připomínku a Šofar o trestu modloslužebníků, říká [je]. Království, jako např.: „Hospodin kraluje, národy se chvějí“ (Ž 99,1), a jako např.: „Hospodin je králem navěky, národy zmizely z jeho země“ (Ž 10,16). Připomínka, jako např.: „Připomeň, Hospodine, synům Edómu…“ (Ž 137,7). Šofar, jako např.: „A Panovník Hospodin zatroubí na šofar a vykročí v bouřích jihu“ (Za 9,14), a je psáno: „Hospodin zástupů je bude chránit“ (Za 9,15).

Nezmiňuje se připomínka jednotlivce, i kdyby byla k dobrému, jako např.: „Připomeň si mě, Hospodine, ve své přízni ke svému lidu“ (Ž 106,4), a jako např.: „Připomeň si mě, můj Bože, k dobrému“ (Neh 5,19).

Navštívení jsou jako Připomínky, jako např.: „A Hospodin navštívil Sáru“ (Gn 21,1), a jako např.: „Jistě jsem vás navštívil“ (Ex 3,16). To jsou slova rabi Josiho. Rabi Jehuda říká: Nejsou jako Připomínky.

A podle rabi Josiho — budiž, že navštívení jsou jako Připomínky, ale „A Hospodin navštívil Sáru“ je navštívení jednotlivce! Protože z ní vzešli mnozí, je to jako [navštívení] mnohých.

„Zvedněte, brány, své hlavy, zvedněte se, věčné vchody, ať vejde Král slávy! Kdo je ten Král slávy? Hospodin silný a mocný, Hospodin mocný v boji. Zvedněte, brány, své hlavy, zvedněte se, věčné vchody, ať vejde Král slávy! Kdo je on, ten Král slávy? Hospodin zástupů, on je Král slávy. Sela.“ (Ž 24,7–10). První [část] jsou dva [verše Království], druhá tři. To jsou slova rabi Josiho.

Rabi Jehuda říká: První je jeden, druhá dva.

„Zpívejte Bohu, zpívejte, zpívejte našemu Králi, zpívejte, neboť Bůh je Králem vší země“ (Ž 47,7–8) — to jsou dva, podle slov rabi Josiho. Rabi Jehuda říká: Jeden. A shodují se ohledně [verše]: „Bůh kraluje nad národy, Bůh usedl na svůj svatý trůn“ (Ž 47,9), že je to jeden.

Připomínku, v níž je troubení, jako např.: „Den odpočinku, připomínka troubením, svaté shromáždění“ (Lv 23,24), říká s Připomínkami a říká ji se Šofary. To jsou slova rabi Josiho. Rabi Jehuda říká: Říká ji jen s Připomínkami.

Království, s nímž je troubení, jako např.: „Hospodin, jeho Bůh, je s ním a královský jásot je v něm“ (Nu 23,21), říká s Královstvím a říká ho se Šofary. To jsou slova rabi Josiho. Rabi Jehuda říká: Říká ho jen s Královstvím.

Troubení, s nímž není nic [jiného], jako např.: „Bude vám to dnem troubení“ (Nu 29,1), říká se Šofary. To jsou slova rabi Josiho. Rabi Jehuda říká: Neříká ho vůbec.

Začíná se v Tóře a končí se v Prorocích. Rabi Josi říká: Skončil-li v Tóře, splnil povinnost. „Skončil-li“ — tedy dodatečně ano, předem ne? Vždyť bylo učeno: Rabi Josi říká: Kdo končí v Tóře, je chvályhodný! Řekni: „končí“.

Vždyť se ale učí „skončil-li“ — dodatečně ano, předem ne! Říká to takto: Začíná se v Tóře a končí se v Prorocích. Rabi Josi říká: Končí se v Tóře, a skončil-li v Prorocích, splnil povinnost. Tak bylo i učeno: Rabi Elazar, syn rabi Josiho, řekl: Zbožní dávní [mudrci] ji končili v Tóře.

Dobře, Připomínek a Šofarů je mnoho, ale Království jsou [v Tóře] jen tři: „Hospodin, jeho Bůh, je s ním a královský jásot je v něm“ (Nu 23,21); „A byl králem v Ješurunu“ (Dt 33,5); „Hospodin bude kralovat navěky a navždy“ (Ex 15,18). A my potřebujeme deset, a [tolik] jich není!

Rav Huna řekl: Pojď a slyš: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jeden“ (Dt 6,4) je Království. To jsou slova rabi Josiho. Rabi Jehuda říká: Není to Království.

„Poznej dnes a vezmi si k srdci, že Hospodin je Bůh, není jiného“ (Dt 4,39) je Království. To jsou slova rabi Josiho. Rabi Jehuda říká: Není to Království. „Tobě bylo ukázáno, abys poznal, že Hospodin je Bůh, není jiného kromě něho“ (Dt 4,35) je Království. To jsou slova rabi Josiho. Rabi Jehuda říká: Není to Království.

MIŠNA: Kdo předstupuje před archu [k modlitbě] o svátku Roš ha-šana, druhý [z předříkávačů] dává troubit, a v čase Halelu první předříkává Halel.

GEMARA: Čím se liší, že druhý dává troubit? Protože: „V množství lidu je králova sláva“ (Př 14,28). Je-li tomu tak, ať se i Halel říká při druhém, protože „v množství lidu je králova sláva“!

Čím se tedy liší Halel, že je při prvním? Protože horliví jsou s přikázáními napřed. Ať tedy i troubení děláme při prvním, protože horliví jsou s přikázáními napřed!

Rabi Jochanan řekl: Učili to v době vládního zákazu [troubit].

Z toho, že říká „v čase Halelu“, plyne, že na Roš ha-šana Halel není. Jaký je důvod? Rabi Abahu řekl: Služební andělé řekli před Svatým, budiž požehnán: Pane světa, proč Izraelité před tebou neříkají píseň na Roš ha-šana a v Den smíření? Řekl jim: Je možné, aby Král seděl na trůnu soudu, knihy živých a knihy mrtvých byly před ním otevřeny, a Izraelité říkali píseň?

MIŠNA: Kvůli šofaru na Roš ha-šana se nepřekračuje šabatová hranice, neodklízí se kvůli němu hromada [kamení], nešplhá se na strom, nejezdí se na zvířeti, neplave se po vodě a neuřezává se ani nástrojem, [jehož užití je zakázáno] kvůli rabínskému zákazu, ani nástrojem, [jehož užití je zakázáno] kvůli zákazu Tóry. Chce-li však do něj nalít vodu nebo víno, smí nalít.

Nebrání se dětem troubit, ale zabývá se s nimi, dokud se nenaučí. Kdo [jen] cvičí, nesplnil povinnost, a kdo slyší od cvičícího, nesplnil povinnost.

GEMARA: Jaký je důvod? Šofar je příkaz, kdežto svátek je příkaz i zákaz, a příkaz neruší zákaz spojený s příkazem.

Nešplhá se na strom a nejezdí se na zvířeti atd. Když teď říkáš, že [zákazy] mudrců ne, je třeba [zmiňovat zákazy] Tóry? Učí [stylem] „toto, a netřeba říkat toto“.